Zpěvák Václav Petrus: Za totality dobyl svět! Teď válčí se synem o miliony!
V sobotu 30. ledna 2010 přivezla záchranka na Psychiatrickou kliniku v Praze 2 jakéhosi Václava Petruse (72). Sanitku zavolal jeho adoptivní syn, prý kvůli otcovým sebevražedným úmyslům. Jenže z Petruse se vyklubal nejen evidentně duševně zcela zdravý muž, ale i v zahraničí známá pěvecká hvězda šedesátých let. „Nejsem blázen, to tvrzení bylo účelové, ve hře jsou totiž velké peníze,“ začal své vyprávění Petrus. A před námi se začal postupně odvíjet dojemný příběh jednoho u nás zapomenutého umělce.
Náhoda mu zachránila život
Příběh, jehož zatím poslední díl se odehrál na začátku roku na pražské psychiatrii, má počátek v sousedním Německu. Redaktoři Nedělního Aha! se za Petrusem vypravili do německého Pleysteinu, města u našich hranic. Tady zpěvák žije...
Petrus – absolvent pražské konzervatoře – působil v šedesátých letech pod hlavičkou Pragokoncertu výhradně v zahraničí. Uměl totiž německy, španělsky, italsky, rusky a polsky. Po řadě koncertů, které absolvoval v NDR, SSSR, Bulharsku, Rumunsku a Polsku, se stal tak tzv. devizovým zpěvákem. V roce 1967 získal na známém festivalu v polských Sopotech cenu publika. V polském rozhlase nazpíval přes šedesát písní a vysloužil si označení »Česká hvězda na polském nebi«. „Skutečnost, že jsem o rok později předával v Sopotech cenu vítězi, mi zachránila život. Měl jsem se totiž účastnit zájezdu s orchestrem Karla Duby do Mongolska. Jejich mikrobus se při výletu zřítil do propasti, přežila pouze část posádky, mezi nimi můj kamarád Karel Vágner,“ říká zpěvák, kterého v Česku paradoxně téměř nikdo nezná.
Život v zahraničí mu byl přisouzen po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, kdy za nemocnou Kamilu Moučkovou přečetl na Václavském náměstí rezoluci na protest proti okupaci. Krátce na to emigroval...
Osudové seznámení
Žil v Západním Berlíně a Hannoveru, kde působil jako zpěvák a pracoval u letecké společnosti. Před patnácti lety koupil domek v Pley steinu a začal střídavě bydlet v Německu a Praze, kde získal další byt a začal podnikat. Osudnou se mu stala prosincová procházka se psy v centru Prahy. „Pudlík se mi zaběhl, ale chytil ho jeden pán. Když mi ho podal, dali jsme řeč a já se dozvěděl, že bydlí v Praze u strýčka. Seznámili jsme se a asi za čtrnáct dní přišel a už u mě zůstal dalších patnáct let,“ vzpomíná na seznámení s Rostislavem, který je téměř o 30 let mladší.
Rostislav se stal společníkem ve Václavově firmě, jenže pak se u stárnoucího zpěváka objevila kromě cukrovky i Parkinsonova choroba. Petrus se rozhodl přepsat nemovitosti, a že jich měl požehnaně, na Rostislava. V Německu z něj kvůli tamnímu právu udělal adoptivního syna a dal mu vlastní jméno. A najednou to mezi nimi přestalo klapat...
Z přátel nepřátelé
Přišla sobota 30. ledna 2010. „Rostislav pro mě zavolal sanitku. Posádce tvrdil, že jsem chtěl skočit z okna a že se léčím na psychiatrii,“ vzpomíná Petrus. Po necelých dvou hodinách byl propuštěn a verdikt lékaře byl stručný a jasný – pacient je duševně zdravý a klidný. „Můj bývalý přítel ze mě chce udělat blázna. Nikdy jsem se na psychiatrii neléčil, jak tvrdil, a k žádné sebevraždě jsem se nechystal. Vše si vymyslel jen proto, abych nebyl způsobilý k právním úkonům a dostal se tak i k mému kontu,“ tvrdí Petrus.
Rostislavova verze je odlišná. „Pan Petrus chtěl přede mnou vyskočit z okna, a proto jsem zavolal záchranku. Je nemocný a jeho stav se zhoršuje. Těch příkladů je více. Už předtím nahlásil v Plzni na policii, že jsem ho zmlátil, evidentně chce dostat zpět majetek, který na mě přepsal. Dokonce mi vyhrožoval likvidací,“ říká.m ve Václavooucího zpěváa j u to é10.nithtěl m na s. Po proučnýdravýze mě em se tvrdil, se nedací, říká.
Vzpomínky slavných:
