Primácký »kuchař« Emanuel Ridi exkluzivně pro deník Aha!: Do Česka jsem utekl před vojnou!

Emanueli, jak vás vůbec televize objevila? To máte ve vedení Primy nějaké kontakty?
„Pánbůh ví! Dlouho ke mně chodil jeden klient, oblíbil si moji kuchyni. Jednou si mě vzal stranou a říká: ‚Mám nějaký nápad, natočíme pilot!‘ Tak jsem se mu věnoval – no a najednou jsem v televizi...“ (směje se)

Vaše show vypadá trochu jako rodinný podnik. Točí se u vás v restauraci, na chalupě a taky doma...
„To ano, chci mít své zázemí. To vadí?“

Nikoliv, jen mi přijde, že dáváte na odiv své luxusní kuchyně, které hlavně doma a na chalupě máte!
„Je to mé hobby, nevidím nic špatného na tom investovat do svých aktivit.“

Kde vlastně v Praze bydlíte?
„Mám podkrovní byt na Malé Straně.“

A chalupu máte kde?
„To se neříká!“ (směje se)

Utekl jsem před vojnou

Jak dlouho jste v Česku?
„Teď je to 17 let.“

Přijel jste sem jen tak, nebo za někým?
„Za tátou, který se sem v roce 1991 přestěhoval.“

Jen tak jste ho navštívil a už jste tady zůstal?
„Ano, takhle jsem vlastně nemusel na vojnu. Byla totiž možnost, že když máte rodinu za hranicemi a odstěhujete se za ní, tak na vojnu nemusíte.“ (směje se)

A to jste si hned otevřel restauraci?
„Ne, já jsem začínal právě u táty, který měl obchod s oblečením. Pak jsem s kamarádem dovážel z Itálie italské produkty, dělal jsem taky v restauraci. Teprve pak jsem se pustil do vlastního podnikání.“

Takže restauraci máte kolik let?
„12 roků.“

Co české občanství, máte?
„Ne, nemám!“

Nechcete ho? Třeba by se vám podnikalo lépe.
„Zákony tady máte lepší než v Itálii, ale já jsem spokojený, i když vaše občanství nemám!“

A jste stejně jako s podnikáním spokojený i s naší politickou scénou?
„Ta je už stejně bláznivá jako u nás v Itálii...“ (směje se)

Jak často se během roku dostanete na jih?
„Domů na ostrov Elba tak jednou.“

Kdo z vaší rodiny tam zůstal?
„Žije tam maminka.“

A tatínek je pořád v Česku?
„Ne, ten teď bydlí na severu Itálie v Dolomitech.“

Jsem makaron, ale jím i kachnu

Předpokládám, že v Česku nejíte a nevaříte jen italská jídla?
„Myslím, že jsem zůstal »makaronem«. (směje se) Nemůžu říct, že jím pořád špagety nebo těstoviny, ale většinou prostě vařím kuchyni italskou!“

Co česká kuchyně, občas si něco dáte?
„Něco jím určitě. Když už, tak pečenou kachnu se zelím a karlovarským knedlíkem.“

A doma vaříte častěji vy, nebo manželka?
„Spíš tchyně!“ (směje se)

Každý Čech a Moravan má Itálii spojenu s pizzou a špagetami. Co tam ještě ve velkém jíte a my to tady moc nevíme?
„Řadu jídel, hodně vepřové, hovězí...“

Jste také propagátor toho, že jsou lepší dražší a kvalitnější suroviny než levnější a nekvalitní?
„Bez debat, samozřejmě!“

A co říkáte na české rychlovky jako vajíčka s cibulkou, topinky atd.?
„Tak proč ne, pokud jsou vajíčka od dobrého chovatele. Ale na prvním místě jsou zkrátka suroviny!“

A jíte tlačenku, hermelín nebo utopence?
„To už je moc! Ale tlačenka se dělá i u nás.“ (směje se)

Vybíráte pečlivě, kam u nás zajdete na jídlo?
„Nikdy mi není jedno, kam se jdu najíst. Nemusí to být luxusní restaurace, ale musí být kvalitní!“

Takže vám nevadí zavítat i do nějaké vesnické hospůdky?
„Proč ne, když je čistá a kvalitní... Na vesnici si rád dávám vaše škvarky.“ (směje se)

Máte vůbec v tom návalu práce čas na manželku a tříletého synka?
„Doma jsem málo, to je pravda! Někdy mám volno, tak jedeme právě na oběd za Prahu.“

Pohlreich? Šikovný kluk!

Na Primě pracuje ještě jeden kuchař, Zdeněk Pohlreich, který moderuje pořad »Ano, šéfe!«. Znáte se?
„Známe se, je to šikovný kluk! Znám ho ještě z dob, kdy nebyl v televizi. Chodil jsem k němu do restaurace...“

Nebojíte se, že někdy přijde k vám?
„Už přišel a byl velmi spokojený.“

Češi mají už z doby komunismu velmi rádi italskou hudbu, oblíbil vy jste si nějakou českou?
„Já má hodně rád skupinu Lucie, pak Lucii Bílou, Dana Bártu, Support Lesbiens...“

A koho z italských interpretů posloucháte rád?
„Vasco Rossi, to je můj oblíbený zpěvák. Tady ho asi neznáte.“

Máte nějaký vztah k hudbě i z osobního hlediska?
„Když jsem byl mladý, tak jsem hrál na kytaru. Bohužel už ji mám 17 let pod postelí.“

Nejmilejší host: Depardieu

Do jeho restaurace jich chodí bezpočet. Důkazem budiž jedna z místností v jeho restauraci. Vyjímá se tu jedna fotka vedle druhé. Emanuel s fotbalistou Barošem. Emanuel s dalším fotbalistou Grygerou. A další a další. Jsou jich tu desítky. Vařil i Monice Belucci, ale nejvíc si váží francouzského herce Gerarda Depardieua. Když před lety v Česku točil film, chodil k Emanuelovi každý den. „Patřil už do rodiny. Objednávat si chodil až do kuchyně,“ vzpomíná Ridi.

U Itala v kuchyni aneb Co o něm třeba nevíte

• Proč míchá jídlo rukama
  „Dělám to tak vždycky. Doma i před televizními kamerami. Je to zážitek navíc. Kuchař tak má lepší kontakt se surovinami, ze kterých vaří.“
• Proč je třeba mít čisté záchody
  „Hodně vám napoví o kuchyni. Je to starý trik a něco na něm je. Ostatně – platí to i doma.“
• Proč si neobjednává vodu z kohoutku
  „Přijde mi to nedůstojné. Maximálně tak na horách, ve městě ale ne. Pokud tedy není stoprocentně dokázáno, že je lepší než v lahvích.“
• Proč má za manželku Češku
  „Když jsem se rozhodl, že tu zůstanu, věděl jsem, že se ožením s Češkou. Tady jsou ženy hezčí než v Itálii. A mají něco navíc. Jsou vyzrálejší.“
• Proč jeho rodiče nežijí spolu
  „Už dávno se rozvedli. Maminka zůstala na Elbě, táta bydlel tady. Teď se ale vrátil zpátky, do severní Itálie.“
• Proč na něj Česko zprvu působilo temně
  „Nikde se tu nesvítilo. Když mě sem táta vezl a přejeli jsme hranice, myslel jsem, že mě tu chce snad zabít. Všude samá tma. Uklidňoval mě: ‚Počkej, až přijedeme do města.‘“
• Proč nekouká na televizi
  „Protože ji kvůli seriálům okupuje moje manželka. Já se dívám až po půlnoci na italské programy.“
• Proč umí tak dobře česky
  „Nechodil jsem na žádné kursy. Naučil jsem se mezi lidmi. Když se mě ze začátku někdo zeptal na jméno a já řekl Emanuel, tak všichni hned: Motýl Emanuel. A já se naučil větu: Ano. A vy budete moje Maková panenka.“

Zdroj: Lidové noviny, Květy

Jak vznikal rozhovor

Sešli jsme se v Ridiho restauraci Da Emanuel v ulici Charlese De Gaullea v Praze 6. Paradoxně jde o ulici pojmenovanou po bývalém francouzském prezidentovi. Italové a Francouzi prostě byli a jsou stále rivalové! Podnik Emanuela Ridiho je sice malý, ale zato útulný. Emanuel mě přivítal ve sportovním oblečení – žádné sako, žádný kuchařský oblek... Sympatická obsluha nám donesla vodu a bílé víno a rozhovor mohl začít. „Mohu na vás mluvit hovorovou češtinou, budete mi rozumět?,“ zeptal jsem se Emanuela. „Jo, klídně,“ odpověděl úsměvnou češtinou. Po celou dobu povídání jsem z něj, i přes pauzy, během kterých si asi překládal má slova, měl velmi dobrý pocit. Tenhle chlapík je teď u nás v Česku hvězdou, ale vůbec se tak přitom nechová.

Specialita kuchaře Emanuela pro čtenáře deníku Aha! - Penne à la Sorrentina

Potřebujete (cca na 4 porce):

• 400 g penne
• 8 lžic omáčky sugo
• 200 g cherry rajčat
• 10 lístků bazalky
• 2 stroužky česneku
• 1 dl olivového oleje
• mozzarellu
• mořskou sůl

Postup: Uvařte penne v osolené vodě. Na pánev dejte olivový olej, trochu česneku (jen kvůli chuti), cherry rajčátka nakrájená na půlky a sugo. Následně přidejte uvařené těstoviny, na kousky nakrájenou mozzarellu a bazalku. Vše promíchejte. Až se mozzarella zatáhne, jídlo je hotové. Emanuel doporučuje podávat k jídlu červené víno.