Rey Koranteng: S otcem se nevídám!

. Ještě před tím se stihl oženit a pět let moderovat počasí na téže televizi. Nešetří úsměvem a vždy rád a každému vyjde vstříc.

Reyi, popište mi, jak u vás probíhá pracovní den.
„Jak kdy, to záleží na mnoha faktorech. Zrovna dnes je to klidnější. Je léto, takže těch událostí je méně. A k tomu je horko, a to spolu souvisí. Protože když je léto a je hezky, tak se lidé obecně dopouštějí méně špatností. (smích) Začínáme už ráno. Ve dvě hodiny máme poradu o čem budou reportáže. Samozřejmě to není o tom, co bychom chtěli vysílat, během dne se ještě hodně změní. Odpoledne musím psát přibližný přehled toho, co mi »spojováci« z těchto událostí přinesli. Píši si to sám a je to vlastně to, co večer čtu. V sedm hodin to musí být hotové. Poté mě čeká maskérna a výběr kostýmu. Pak máme uzávěrku, kde se sestavuje ten finální výsledek, jak zprávy budou vypadat. Dále je podstatné pořadí reportáží a na základě toho se srovnáme s Lucií a s režií. Události si rozdělíme. A dohodneme se s režisérem, aby věděl, jak střihači mají střihat zvuk do kamery. Za pět minut půl osmé už musím sedět na místě, aby si kameramani mohli namířit kamery a osvětlovač to nasvítil, což bývá často na poslední chvíli. Teď je to opravdu docela pohodové, ale v září to začne být o dost hektičtější.“ (smích)

A jak vycházíte po těch letech s Lucií Borhyovou?
„My jsme sehraní kolegové a k tomu jsme dobří kamarádi, takže žádné konflikty ještě nenastaly.“

Prožil jste ve svém životě nějaké kritické období? Poučil jste se z něčeho?
„Zpravodajství člověka jako obecně dost poučí. Ale například včera jsme měli reportáž o člověku, který si k bazénu zavedl osvětlení a dal si to tak nešikovně, že mu ten kabel spadl do vody a zabil ho. Také jsem v křesle moderátora prodělal oboje povodně. Druhou válku v Iráku a nyní Libanon. Což není psychicky jednoduché. To zpravodajství je celé takový adrenalin a emoce. Mnoho lidí říká, že by se do zpravodajství neměli emoce vnášet, ale není to tak jednoduché. A samozřejmě, že si poznatky ze zpráv odnášíte domů. Špatné období pro mě bylo v době války v Iráku. Má matka byla nemocná a zrovna jsme dostali reportáž o tom, jak nějaká bomba zasáhla tamější nemocnici. Člověk se neubrání představě, že by nějaká bomba mohla spadnout také na nemocnici, kde zrovna matka ležela. V tuto chvíli se emocím neubráníte.“

Jste spokojený v pozici moderátora Televizních novin?
„Mně to vyhovuje. Každý den je jiný a stále se něco děje. Rozhodně to není stereotypní práce. Každý týden potkávám jinou skupinu kolegů. Je to velice různorodé, a to se mi na tom líbí.“

Jak to vypadá na Nově po změně vedení?
„Pro mě se nic nezměnilo. Já jsem ani žádné velké změny nezaregistroval. Ono se toho hodně píše, ale málo co je pravda.“

A co odchod Pavla Zuny?
„Odchod Pavla Zuny jako člověka mě moc mrzí. Byl to dobrý kamarád a kolega. Mockrát mi pomohl, hlavně na začátku, když jsem začal zprávy moderovat. Ale je to jeho věc a já to zcela respektuji.“

Jak byste charakterizoval sám sebe?
„To je těžké odhadnout. Vidím se jinak, než mě vidí okolí. Ale myslím, že jsem docela kliďas a málo co mě vyvede z míry. Mám rád překvapení a na spoustu lidí působím pohodově. Občas bývám i pohodlný, ale to je lidské.“

Objevil jste během vaší moderátorské činnosti, některé pro vás netušené stránky lidského charakteru?
„Žádné velké změny nepozoruji. Našel jsem jen to, co jsem už o sobě věděl. Ale jsem dost stydlivý, což se snažím maskovat, a proto mi to mnoho lidí nevěří. Je to asi proto, že se snažím působit suverénně.“

Překvapil vás za tu dobu někdo veskrze pozitivním chováním?
„Hodě lidí, s kterými pracuji, jsem znal už z minula. A u těch nových se nedá říct, že by mě někdo z nich pozitivně překvapil. Na všechny totiž pohlížím pozitivně, takže by mě někdo mohl akorát tak zklamat. Jinak se svými kolegy vycházím perfektně. Našel jsem tady i spoustu kamarádů, se kterými se stýkám i mimo práci.“

První dva roky jste prožil se svými rodiči v africké Ghaně, plánujete, že se tam jednou znova podíváte?
„Někdy bych se tam rád podíval, ale problém je v tom, že tam jsou úplně jiné klimatické podmínky. Matka tam tenkrát dostala malárii a málem zemřela.“

Jaké vztahy máte s otcem, který tam žije?
„Máme mezi sebou takový neutrální vztah. Občas se něco dozvím přes velvyslanectví. Myslím, že je ředitel policejní nemocnice. Také musím říct, že on mi nikdy moc nepomohl jako otec, proto je náš vztah na takové neutrální bázi.“

A co vaše dcera Vanessa, nechce poznat svého dědečka?
„Zatím se neptá. Ráda cestuje, takže když bude chtít, tak se tam spolu podíváme.“

Sledoval jste fotbalové mistrovství, kde jsme s Ghanou prohráli?
„Já jsem hlavně hokejový fanoušek. Fotbal sleduji spíše s nadhledem. Typoval jsem, že Česko vyhraje a i jsem našim fandil, ale musím uznat, že Ghana hrála opravdu o dost lépe.“

Jakým sportům se s rodinou věnujete?
„Občas všechny přinutím, aby se mnou jeli na kolo. Pak si rádi zahrajeme tenis a já se samozřejmě věnuji v Roudnici nad Labem svému oblíbenému létání.“

Jak snáší vaše žena druhé těhotenství?
„Ona je velký kliďas a snáší to velmi dobře. Není potřeba ani nějaké větší podpory.“

Už máte vybraná jména?
„Nevíme, co to bude, a proto jsem vybral jméno pro kluka, a to by měl být Rey po tátovi a dědovi. Moje žena a dcera vybraly jméno pro holčičku. Buď to bude Klaudie nebo Sofie. Všichni se moc těšíme, hlavně Vanessa, která si sourozence už dlouho přála.“

Ženil jste se poměrně brzy. Nelitujete někdy toho, že to bylo unáhlené?
„Naopak. Jsem moc spokojený. Ještě ani jednou jsem nezalitoval. Naše manželství je v pohodě. Oba jsme velmi tolerantní, a to je ve vztahu velmi důležité.“

Co máte v plánu na zbytek léta?
„Pro mě bude léto víceméně pracovní. Ale když se naskytne nějaké volno, tak ho určitě strávím na své chalupě u Sedlčan.“