Stanislav Zindulka: Ještě nevím, jestli zemřu

Když přišla nabídka zahrát si v Ulici, byl jste rád?
„Ano, byla to zajímavá zkušenost. Zase úplně nová.“

V tomto druhu seriálu jste hrál poprvé?
„Ano, hrál jsem vždy jen v klasických seriálech – Bylo nás pět či Vlak dětství a naděje, ale s takovým velkoseriálem jsem se setkal poprvé. Byl jsem na to zvědav, ale už zase pomalu budu couvat pryč.“

Takže opravdu chcete z Ulice odejít? Nic vás nezlomí?
„Ne. Už jsem tam dva roky. To, myslím, bohatě stačí.“

Přišly snad lepší nabídky?
„Mám práce nad hlavu. Hodně v divadle, teď budu točit filmovou pohádku, pořád je něco...“

Příjmy z Ulice, to je ale zřejmě dobrá finanční injekce…
„Velmi dobrá. K důchodu hezké přilepšení. Ale ona je to zase dost těžká práce, a tak by měla být také náležitě oceněna.“

Už jste oznámil scenáristům z Ulice, že odejdete?
„Ano, už jsme se dohodli. Půjde to ale pozvolna.“

A jak skončí vaše role?
„To já ještě nevím, co se mnou udělají. Na případné smrti se teprve dohodneme, ale vše proběhne formou přátelského rozhovoru.“

Čím to, že jste tak často obsazován?
„Je málo starých, všichni okolo už zemřeli.“

Jak je to s vaším zdravím?
„Doufám, že je to dobré, ale to se nesmí nikdy zakřiknout. Pak najednou přijdou problémy a je úplný konec. Člověk se musí hlídat.“

Máte ještě chuť a čas na něco jiného než hraní?
„Je pravda, že moc času mi už nezbývá. Pořád točím, hraju, ale prázdniny si užiju.“

Co podniknete během divadelních prázdnin?
„Budu se toulat – zčásti tady, zčásti venku, cestování mám rád. Mám oblíbená místa – Krkonoše, Vysočinu, jižní Čechy. Nemám nikde chalupu, a tak můžu jezdit, kam se mi zlíbí.“