Miroslav Moravec (†70): Utichl milovaný hlas... Fantomasi, Kojaku, Mouline, SBOHEM!

Přesto však pozornost veřejnosti nijak nevyhledával a žil si svým bohémským životem, v němž čas i vlastní zdraví byly jen nedůležitými pojmy. Přesto a nebo právě proto jej jeho přátelé milovali, jenže když se kvůli nim rozhodl se svou nemocí na začátku roku bojovat, už bylo pozdě.

Moravcovy zdravotní problémy začaly nehodou, při níž jej v roce 2006 porazila couvající taxikářka a zlomila mu nohu v krčku. Dlouhotrvající rehabilitaci na pražských Malvazinkách a v rehabilitačním ústavu na Slapech následovala operace šedého zákalu a vlekoucí se problémy se srdcem. Zpočátku loňského roku pak zkolaboval na chodníku před domem kvůli plicní embolii, a už tehdy jej lékaři jen díky rychlému zásahu vyrvali hrobníkovi z lopaty. Ani to však bonvivánskému herci, milujícímu divadlo, dabing a zejména život, nezabránilo pokračovat v bohémském životě. Naposledy se na veřejnosti objevil v lednu letošního roku, na oslavách svých sedmdesátin, které pro něj uspořádala jedna z jeho nejbližších kamarádek, herečka Valérie Zawadská. Už tehdy na Moravcovi, králi českého dabingu, bylo vidět výrazné pohubnutí a unavené rysy v tváři. Jeho největší boj s rakovinou v tu chvíli teprve začínal…

Krutý odchod z divadla

Miroslav Moravec se narodil v roce 1939 v Praze. Studoval divadelní fakultu Akademie múzických umění. Za svůj život měl angažmá na několika divadelních scénách, jako bylo například Divadlo pracujících v Mostě a Gottwaldově, Divadlo Za branou, Divadlo S. K. Neumanna, Městská divadla pražská. V těchto divadlech hrál několik výrazných rolí. V roce 1996 dostal vytoužené angažmá v Divadle na Vinohradech, ze kterého byl v roce 2004 »odejit«. Nucený odchod nesl statečně, ale těžce. Nelibě nesl zejména chování svého tehdejšího šéfa Martina Stropnického. „Zavolal si mě do kanceláře a řekl mi, že musím z divadla odejít, že pro mě není místo. To bych i vzal a pochopil, ale noblesu u mě Stropnický ztratil ve chvíli, kdy mě na odchodu mezi dveřmi zastavil a řekl mi: Pane Moravec, nechejte na sebe u sekretářky kontakt. To kdyby si náhodou někdy někdo vzpomněl, že jste tady hrál… V tu chvíli jsem měl chuť skočit mu po krku. Jako by zapomněl, že já jsem byl jeden z těch, kteří ho po jeho skončené politické kariéře pomáhali dostat zpět do divadla,“ vzpomínal Moravec. Jeho dominantou nebylo jen divadlo, ale i dabing, za který dostal mnoho ocenění. Svůj charakteristický hlas svěřil např. Fantomasovi, inspektoru Kojakovi či komisaři Moulinovi.

Takhle mluvil o své nemoci

> Březen 2006, poté, co ho srazil taxík:
„Jsem po operaci zlomeného krčku a v nemocnici budu ještě tak čtrnáct dní. Tím to ale bohužel neskončí. Delší dobu budu muset chodit o berlích a čeká mě rekonvalescence. Není mi to příjemné, ale budu z toho muset vyvodit důsledky.“
> Duben 2006:
„Učím se znovu chodit. Cvičení je tu ale tak intenzivní, že toho mám po tři čtvrtě hodině plné kecky. Snad to bude v pořádku. Brzy budu moudřejší, čeká mě řada vyšetření s panem doktorem Štefkou, který mě operoval. Jemu a jeho skvělému týmu bych chtěl moc poděkovat. Já jsem optimista. To ale neznamená, že nejsem naštvaný. Strašně to zkomplikuje život. Na taxíky jsem ale nezanevřel. Mám mezi nimi spoustu kamarádů, se kterými jezdím celá léta, a vím, že se na ně můžu spolehnout. Na divadlo také nezanevřete kvůli jednomu špatnému herci. Taxikářka se mi neozvala, jak slíbila, mám ale dobrého právníka, takže se s ním poradím. Stojí mě to příliš mnoho peněz, než abych to mohl nechat jen tak. Doufám, že je ta paní dobře pojištěná.“
> Červenec 2006, po operaci:
„Je to už čtyři a půl měsíce a nejméně další měsíc ještě potrvá, než se berlí zbavím. Původně jsem myslel, že touhle dobou už to bude v pořádku. Všechna čest operatérům, ale zřejmě zvolili metodu, která se v mém věku ukázala jako nevhodná. Znám lidi v mém věku, kteří dva měsíce po zranění už chodili víceméně bez problémů. Těm totiž voperovali totální endoprotézu (umělý kloub – pozn. red.). Moji lékaři ale zvolili metodu, kdy mi sešroubovali moje vlastní kosti. A u té je rehabilitace bohužel pomalejší.“
> Duben 2007, po srdečním kolapsu:
„Už když jsem se ten den vzbudil, bylo mi hrozně zle. Přesto jsem se ale přemohl a s pocitem, že mě to brzy přejde, jsem si šel nakoupit. To jsem ale neměl dělat. Nedošel jsem ani na půl cesty, když mě bolest přemohla. Měl jsem štěstí, že zrovna šel kolem mě soused a zavolal mi záchranku. A protože to byl akutní případ, tak mě museli odvézt do nejbližší nemocnice, a to na ARO, kde mě hned uspali…“
> Leden 2008:
„Nemocná noha se zlepšuje, ale následky budu mít do konce života. Kulhám a při chůzi to stále hrozně bolí. V polovině roku chci ale opět zkusit divadlo. Už jsem se na tom domlouval v Divadle Metro, že bychom to asi tak v polovině roku vyzkoušeli. Tuhle práci mohu dělat, i když pajdám. Nechci té dámě nasazovat psí hlavu, přece se to zranění stalo jen díky nepozornosti, a nikoliv schválně. Ta osudová vteřina mi ale obrátila život naruby. Proto mě trochu mrzelo, že se se mnou za ty dva roky ani jednou nepokusila spojit a dát mi najevo, jak ji to mrzí. Viděli jsme se jen jednou zdálky u soudu a to je všechno.“

V červenci 2008 postihl herce další kolaps. V lednu 2009 mu pak začalo selhávat srdce, ke kterému se o měsíc později přidaly plíce. Chtěl bojovat dál a vrátit se na divadelní prkna. Bohužel už mu to nemoc nedovolila.

Nejslavnější role

> Byl jednou jeden polda I – III (1995, 1997 a 1999) – náměstek ministra vnitra
> Playgirls 1 (1994) – Dietrich Beck
> Perfektní manžel (1992) – vdovec
> Oznamuje se láskám vašim (1989) – otec
> Pohádka o Malíčkovi (1985) – obr
> Pozor, vizita! (1981) – Josef
> Pumpaři od Zlaté podkovy (1978) – ing. Stejskal
> Volání rodu (1977) – Křikavec