Strach o Iva Šmoldase: Alzheimer, ztráta zraku a... přestal chodit
10 fotografií
Šlo o kulatiny, přesto svoje sedmdesáté narozeniny oblíbený překladatel, publicista a básník Ivo Šmoldas (70) nijak pompézně neoslavil.
„Měl jsem kontrolu na oční klinice, protože den předtím mi dávali umělou čočku do pravého oka a týden předtím do levého. Takže teď koukám na svět novýma očima,“ popsal začátek svého velkého dne pro týdeník Sedmička.
Odpoledne bylo o poznání smutnější. „V poledne jsem se účastnil pohřbu kamaráda, se kterým jsme se znali více než padesát let. Jelikož to byl člověk plný humoru, i ten pohřeb vypadal podle toho. Prožívali jsme tam opravdu vzácné pocity, kdy potřeba řehtat jak kůň se spojuje s dojetím,“ řekl.
Svůj věk přijímá s pokorou ke všem změnám, které přináší. „Je potěšující, že jsem teď už oficiální geront, ale já to mám nastaveno, myslím si, docela výhodně. Už po šedesátinách jsem si řekl, že čas běží rychle, tak jsem si zvykl na to, že je mi vlastně sedmdesát. Teď se přeorientovávám na tu osmdesátku a začínám se podle toho trošku i chovat,“ přiznal s humorem sobě vlastním.
„Občas mi vypnou končetiny a já nevím, proč. Usoudí, že už toho bylo dost a přestanou fungovat. Ale trvá to třeba jen půl dne, takže se přistihnu při tom, že kulhám. Tak toho využiju a prostě se nepohybuju," prozradil také glosátor a dodal:
„Na dveře už dosti dlouho klepe Alzheimer a projevuje se to nepříjemně. Nedocházejí mi slova. Byl jsem zvyklý, že přísun toho výraziva byl plynulý, ale teď začnu větu, nedostaví se klíčový výraz, a já musím tím pádem nahrazovat. Občas náhrada přijde, občas nepřijde vůbec nic. Jenže náhrada vyžaduje jinou větnou konstrukci, takže člověk nakonec vypadá jako kretén. Ale už jsem si zvykl, že profesionál mluví dál, dělá, že se nic nestalo, a spoléhá se na to, že posluchač si řekne, že se přeslechl...“
10 fotografií
Mam ho velmi rada, vtipny pan 
