Režisér Princezny se zlatou hvězdou Frič (†66): Osud jménem alkohol
16 fotografií
Traduje se, že režisér Martin Frič (†66) byl platonicky zamilovaný do Jiřiny Bohdalové (92). Nebyl. Objevil sice pro film skryté stránky jejího talentu, když si ji prosadil do tragikomické role ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk (1964), jeho životní a jedinou láskou ale byla hvězda němého filmu Suzanne Marwille (†67). Po jejím odchodu propadl alkoholu...
Mezi téměř stovkou filmů, které Martin Frič natočil, jsou sice pohádky jen dvě, ale obě patří mezi klasiku, bez níž si už Vánoce nedovedeme snad ani představit. Obě natočil v roce 1959. Princezna se zlatou hvězdou je podle předlohy Boženy Němcové, Dařbuján a Pandrhola podle Jana Drdy.
Druhý nejlépe placený filmař
Frič vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a k filmu se dostal přes navrhování plakátů. Jakmile jednou »přičichl« ke světu stříbrného plátna, byl ztracen. Na vlastní kůži si vyzkoušel snad všechna filmařská řemesla počínaje osvětlováním přes střih, herectví, psaní scénářů až po režii. Natočil 87 snímků a řadu televizních inscenací, stal se jedním z nejlepších režisérů v dějinách naší kinematografie. Kouzlu o sedm let starší hvězdy Suzanne Marwille plně propadl při natáčení svého prvního filmu Páter Vojtěch (1928).
Princezna se zlatou hvězdou. Herečka Marie Kyselková brala za natáčení skvostný honorář, s hvězdou na čele ale měla problém
Ještě téhož roku se vzali a jeho žena přivedla do nové rodiny dvě dcery z předchozích vztahů – Martu a Evu – které Frič adoptoval. Pro svou novou rodinu nechal v pražských Hodkovičkách postavit luxusní funkcionalistickou vilu. Mohl si to dovolit, byl druhým nejlépe placeným prvorepublikovým režisérem. Za film bral 90 tisíc (Vladimír Slavínský vydělával ještě o 10 tisíc víc). Průměrný plat tehdy byl kolem 1000 korun za měsíc.
Tajemství pohádky Byl jednou jeden král: Objevili jste někdy Werichův přešlap?
Celý článekSlivovici maskoval kolínskou
Fričova vila se stala jedním z center uměleckého života a režisér se svou ženou tam prožili 30 let velmi šťastného vztahu. Když v roce 1962 Suzanne zemřela, byl naprosto zoufalý a propadl alkoholu. Jak se shodují všichni pamětníci, nejraději měl slivovici a režisér Václav Vorlíček (†88) prozradil, že mu ji jako asistent na požádání nosil. Frič si vždy potřel rty kolínskou, aby to z něj »netáhlo«.
Císařův pekař – Pekařův císař. Jiřího Voskovce nahradila Werichova dvojrole, budovatelské nesmysly byly poplatné době
Při natáčení posledních scén filmu Král Králů (1963) ho odvezli po kolapsu do nemocnice přímo z placu, 10 dní byl v bezvědomí. Poté absolvoval protialkoholní léčbu a od té doby se nenapil. Měl nemocnou slinivku, chycená játra a měl absolutní zákaz. I při oslavách svého jmenování Národním umělcem (1965) si na Hradě připíjel jen džusem.
Tanky přivezly beznaděj
Režisér měl doma vystavenou lahev luxusního koňaku a říkával, že až mu bude nejhůř, otevře ji. Dobře ale věděl, že i pouhá malá sklenička by pro něj znamenala smrt. Když 21. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy naši hranici... Friče našli doma v bezvědomí, lahev byla poloprázdná. Zemřel v nemocnici 26. srpna 1968. Je pohřben, stejně jako jeho milovaná žena, na hřbitově u kostela sv. Máří Magdaleny v Přední Kopanině.
16 fotografií
