Hvězda Ulice Finger: Už má otravování Sokola plné zuby
31 fotografií
Nechybí snad v žádném výrazném filmovém či televizním projektu posledních let, doma už má dvě Ceny Alfréda Radoka, Cenu české filmové kritiky nebo třeba ocenění za film Slovo z MFF Karlovy Vary. Aby toho nebylo málo, Martin Finger (53) je také uměleckým šéfem pražského Činoherního klubu, který vstupuje do 60. sezony!
Jste stydlivý?
„No ježišmarjá, pořád! I na divadle jsem byl mnohokrát svlečený, nikdy jsem si na to nezvykl, vždycky se stydím. Výhoda herců je, že se skrýváme za postavu, sám za sebe bych to nikdy neudělal.“
Další výrazné jméno, s nímž v Činoheráku pracujete, je Ondřej Sokol. Vy jste přátelé už od školy, že? Jak se vám s ním pracuje?
„S Ondřejem je to těžké, protože toho má strašně moc. Teď se nám podařilo domluvit, že v nadcházející sezoně bude režírovat hru Komuna. Práce s ním je úžasná, herci si ho nemohou vynachválit, ale nesmí se stát, že najednou nepřijde na zkoušku, protože někde něco má. Vzhledem k tomu, že se tak dlouho známe, je mi prostě protivné mu třeba popáté připomínat, že mi má něco poslat, otravovat ho. Ale vím, že to není zlá vůle, že to tak prostě je. Myslím, že mezi námi je to o vzájemné toleranci a inspiraci.“
Ondřej Sokol a jeho o 21 let mladší Nikola: Slova o svatbě!
Takže kdyby vám zavolal, ať účinkujete v další řadě show Tvoje tvář má známý hlas, kterou Ondřej moderuje, tak byste tam šel?
„Nešel – a on to ví! Já na tyhle věci nejsem. V civilním životě nejsem extrovert, mám rád svůj klídeček, odvázat se dokážu jen v úzkém okruhu lidí. Něco se ve mně vzpírá, abych dělal showmana v takovém typu pořadů.“
Takže ani třeba StarDance u vás neuspěje?
„Už neuspělo. A spousta jiných. Nevyhledávám to ani jako divák. Není to nic proti ničemu, prostě na to nejsem ten typ.“
Právě Ondřej Sokol byl prý tím, kdo vám na vojnu přivezl přihlášku na DAMU?
„My jsme s Ondrou už na gymplu spolu psali a hráli amatérské divadlo. Strašně nás to naplňovalo, bylo to devadesát procent našich životů. Ondřej šel hned potom na hereckou školu, ale já si nevěřil. Myslel jsem, že budu hrát maximálně jako ochotník. Pak musel zasáhnout vesmír v podobě Ondřeje. Nedostal jsem se tenkrát na vysokou, šel na vojnu, mezitím jsem dělal ještě pomocného montéra u svářečů, potrubářů. A Ondřej mě na té vojně navštívil a ptal se, co budu dělat, až vojna skončí – jestli se jako vrátím ke svářečům? A vytáhl přihlášku na DAMU. Nechtěl jsem, nevěřil jsem si, musel jsem překousnout sám sebe, ať to zkusím. Ale jen jednou, když mě nevezmou napoprvé, končím. A ono to vyšlo.“
Jste za to popíchnutí Ondřejovi vděčný?
„Jsem.“
Beata Parkanová a Martin Finger - Světýlka premiéra
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (7. 9. 2024)
31 fotografií
