Těžký úděl Roberta Mikluše (41): Zaprodal duši!
Už pět let je členem činohry Národního divadla, až nyní ale Robert Mikluš (41) dostal svou nejzásadnější roli ve hře Mefisto. Herec, kterého diváci milují jako Strážmistra Topinku, to ale vůbec neměl snadné. Musel tančit jen v trenýrkách, vylepšit mluvu, až ho ze všeho zachvátila panika!
Z komediálního televizního šlágru do těžké dramatické role. Což je samozřejmě kumšt velkého herce.
Cesta přes mrtvoly
Před pěti lety nastoupil do souboru činohry Národního divadla, na zásadní příležitost ale čekal doteď. V dramatizaci románu Klause Manna Mefisto dostal hlavní roli, herce Hendrika Höfgena, který je svým povoláním posedlý natolik, že kvůli kariéře jde i přes mrtvoly – to vše v Německu, v době nastupujícího nacismu. Je to tradiční téma o zaprodání duše…
Úplně jiné hraní
Poprvé se díky tomu dostal na jeviště Státní opery, kde se běžně činohra nehraje. Díky jeho rozměrům se musel i jako ostřílený herec hodně učit. „Zjistili jsme, že jeviště Státní opery je tak obrovský, že obyčejný přechod z jedné strany na druhou vypadá jak událost měsíce. To, co si myslíte, že hrajete niterně, divák už ve čtvrté řadě nevidí. Člověk musí víc hrát tělem, jinak používat mluvu,“ vysvětluje. „Když repliku neřeknete dopředu, je to, jako kdybyste ji neřekli vůbec. Jak kdybyste ji zakřičeli na sněhové pláni.“
Robert Mikluš na MFF KV: Musel jsem se psychicky připravit!
Drsná hlasová poradkyně
Díky tomu museli absolvovat hodiny s hlasovou poradkyní. „Když jsem se setkal s paní profesorkou Palkovou, byl jsem v panice. Říkal jsem si, proč za mnou ta paní furt chodí, a snažil jsem se před ní utéct, slaňoval jsem se výtahovou šachtou, katakombami pod Stavákem jsem vylézal až na Orteňáku, ale ona si mě vždycky našla. Teď si paní Palkové moc vážím a uvědomuju si, jak moc bych bez ní byl ztracený a divák by nic neslyšel,“ usmívá se herec.
A pivko na závěr
Tři hodiny tu téměř nesleze ze scény. Tančí, hraje jako o život. „Hodně náročné to bylo během generálních zkoušek, kdy mi trošku vypovídala službu noha, protože na to nejsem trénovaný. Nejsem tanečník, jsem herec, který tančí. Tak jsem chvilku navštěvoval baletní fyzioterapii, aby mi nohu trošku rozmasírovali,“ vysvětluje s tím, že po tříhodinovém výkonu je rád, když na něj na děkovačce čeká asistentka režie s pivem. „Aspoň tím trochu spláchnu únavu,“ směje se.