Divoké dospívání Petra Baťka: Drsné výslechy na StB! Kvůli rudému šaškovi
Není jen hvězdou seriálů Modrý kód, Zlatá labuť, Duch nebo filmu Cirkus Maximum. Herec Petr Batěk (51) skládá poezii, hraje v kapele a do toho si také otevřel penzion v Mikulově.
Zběhl jste k divadlu, ale do toho jste od mládí také vystupoval s různými kapelami. Kde se to ve vás vzalo?
„S muzikou jsem začal v patnácti. Původně jsem chtěl hrát na kytaru, ale táta řekl, že tu shánět nebude, a dal mi bubny. V té době jsem si nemohl moc vybírat, takže jsem začal bubnovat. A bubnuju doteď. Pak jsem začal skládat texty a v určitém věku jsem se dostal ke knihám, které se u nás nedistribuovaly, hovořím totiž o době za minulého režimu. Mezi nimi byla i kniha o americkém divadle padesátých let, díky které jsem zjistil, že divadlem se dá ovlivňovat publikum. Že svým projevem dokážu oživit své názory.“
Petr Batěk na natáčení filmu Cirkus Maximum: Klauna hraju jen z nouze
To se s předrevolučním režimem asi moc neslučovalo. A asi ani fakt, že jedna z těch vašich kapel, pro kterou jste psal texty, byla metalová...
„Prodělal jsem asi sedm výslechů na StB, ale nechci to nějak dávat na odiv. Byla to zkušenost k nezaplacení, i když drsná. Byl jsem mladý, divoký. Ne že bych v těch textech chtěl vysloveně napadat režim, ale oni si tam hledali nějaké jinotaje. Vrcholem bylo, že jsme s kamarádem Davidem Křížkem (úspěšný jachtař) v rámci jevištní show oběsili na malé dřevěné šibeničce plyšového šaška, který měl rudý obleček. Začal jsem pak jako vedoucí kapely každou středu docházet na StB. To bylo krušné období.“
Bál jste se?
„Nebili mě tam. Ale řvali, křičeli, probíhaly křížové výslechy, vozili mě po zkušebnách nebo před náš dům a nutili mě, abych přinesl všechno, co mám. V podstatě jsem spíš vnímal reakce okolí. Pamatuji se, že když přišla první obsílka nebo předvolání s razítkem StB, mamka skoro oněměla. Bála se, že přišla o jednoho syna. Nebo když jsem šel za třídním učitelem, protože jsem kvůli tomu potřeboval omluvenku ze školy, tak začal šeptat. Uvědomil jsem si, že to není žádná legrace. Nikdo nevěděl, že se pomalu blíží sametová revoluce.“
Co si z toho člověk vezme do života?
„Ponaučení, že svoboda, kterou si můžeme užívat, i když není úplná, je velmi vzácné zboží. Vážím si, že můžu psát písničky a nemusím je dávat nikomu ke schválení.“
Petr Batěk: Petr Batěk, hvězda Cirkusu Maximum: V sedmnácti na StB!