Černá vdova Lucia Siposová (42): Otevřeně o nahotě
22 fotografií
V seriálu Černé vdovy je to ten typ ženy, který účinkuje v sexuálních fantaziích snad každého muže. Chová se ale jako dítě. Herečka Lucia Siposová (42) je však mimo kamery úplně jiná, byť o sobě říká, že je taky naivní. Nejen že v centru Bratislavy vede vlastní divadelní klub Red Cat Cabaret, ale dokázala se vnitřně vypořádat i s tím, že zatím není maminkou. I o tom promluvila pro deník Aha! ve velmi otevřeném rozhovoru...
Vyrůstala jste na Slovensku. Byla vaše výchova hodně konzervativní?
„Pocházím z funkční kompletní rodiny – máma, táta, bratr. Tátovi bylo devatenáct a mámě dvacet, když jsem se narodila, takže nějaká despotická přísná konzervativní výchova to nebyla. Všechno šlo tak nějak přirozeně, dostávali jsme lásku i pozornost, ale nic nebylo přehnané. Táta uměl bouchnout do stolu, měli jsem před ním respekt, ale byl i vtipný.“
A co maminka?
„Ta byla moc hodná, ale taky nám uměla určit hranice. Víte, rodiče nám dali domov a pocit bezpečí, do ničeho nás nijak nenutili, ale úkoly i pořádek musely být. Pravidla se dodržovala bez nějakých námitek a scén. Když vidím dnešní děti s mobilem, tak si taky uvědomuju, jak jsme byli svobodní a fungovali na důvěře. Mám pocit, že nás vlastně ani nevychovávali, zkrátka tam jen pro nás byli. To asi úplně stačí.“
Lucia Siposová
Na Slovensku jsou děti často vedeni k víře. Měla jste to podobně?
„K tomu mě vedla moje babička, ona byla asi nejpřísnější z celé rodiny. Jako děti nás nutila chodit do kostela. A když jsme protestovali, vážně se s námi nebavila. Táta mě dal zase na klavír a musela jsem chodit na hudební nauku, což mě otravovalo, ale dnes jsem ráda, že znám noty i modlitby... Všechno vás může jen obohatit. Je to jako mluvit cizí řečí, to vše přispívá k vidění světa v širších souvislostech, k většímu pochopení. Myslím, že křesťanství se nejak špatně komunikuje, prezentuje, církev by nutně potřebovala update, velikou obrodu, nejde moc kupředu, mám spíš pocit, že couvá. A přitom by mohla být tak nápomocná. Všude to špiní politika. Víra, modlitba nebo meditace, naděje, odpuštění, očista, pokora, rituály... To jsou pro člověka důležité věci. V tomhle moderním světe jsme tak odpojení a osamocení. Víc spirituality by nám jistě přineslo do života víc radosti.“
Momentálně hrajete v seriálu Sex O’Clock, který je hodně o sexu. To vás neodradilo?
„Mě? Jsem kabaretní máma a tohle jsou moje témata! Strašně se mi líbilo, že je to takový laskavý, ale lehce nekorektní žánr. Byla jsem strašně ráda, že si na mě autoři projektu vzpomněli. S režisérem Honzou Bártkem jsem už jeden seriál dělala, ale dlouho jsme se neviděli. Překvapilo mě, když mi zavolali. Nechápala jsem, jak na mě přišli, a jsem toho strašně ráda součástí. Nemám tam velkou roli, ale jakmile jsem si přečetla scénář, věděla jsem, že tam chci být.“
Bavili se s vámi rodiče o sexu? Protože o tom seriál ostatně je.
„Moc ne. Nebo si to nepamatuju. Ale taky jsem necítila, že by mě někdy hodně kontrolovali nebo obecně omezovali. Podle mě není potřeba o všem detailně mluvit, jak je teď moderní. Někdy je lepší věci vycítit, víc je vnímat, ne všechno nahlas rozebírat, ale spíš tak víc pozorovat. V pubertě jsem tu potřebu neměla – mluvit s rodiči o sexu a shánět si od nich informace. Ty si k vám cestu najdou vždycky. Navíc jsem studovala konzervatoř v Bratislavě – tam se člověk dozví i to, co nechce! Podle mě je nejdůležitější, aby rodič dával dítěti co nejvíc lásky, pozornosti a šel mu hlavně dobrým příkladem.“
Černé vdovy: Za Janu Plodkovou musela zaskočit dublérka
22 fotografií
