Rozhovor s Josefem Váňou na počest jeho 70. narozenin: Moje sny teď splní syn
29 fotografií
Stadion schovaný mezi paneláky provonilo pečené selátko, slavnostní atmosféru navodili gratulanti nazutí v kopačkách. Tradiční fotbalový mač mezi dostihovými a parkurovými jezdci byl letos výjimečný: legendární žokej Josef Váňa na něm coby nehrající kapitán oslavil 70. narozeniny. „Musím dennodenně dřít, tak se na tenhle věk vlastně ani necítím,“ směje se nezničitelný matador.
Necukají vám nohy, že byste si přece jenom s ostatními žokeji ještě kopl?
„Já už toho s těma svýma nohama moc nenakopu. Mám operované obě kyčle, naštěstí můžu bez omezení jezdit na koních i na kole, dokonce se můžu i rozběhnout, ale dlouho to nevydržím. Když by se ale na fotbale rozhodovalo v penaltách, na ni bych určitě šel!“
Hrozně to letí, ale Velkou pardubickou jste jel naposledy v roce 2014.
„No to mi ani neříkejte, letí to strašně...“
Ještě před třemi lety jste vyprávěl, že vás pořád láká další start. Platí to stále?
„Když jsem na Pardubickou chystal svoje koně i sebe, míval jsem kondici na úrovni vrcholového sportovce. Dnes ji mám bohužel na úrovni fotbalisty první třídy, ale ze základní školy. A to je problém.“
Pokud byste fyzičku nabral, chuť by k ježdění byla?
„Upřímně, nevím, jestli bych tu vůli v sobě znovu našel... Spíš si myslím, že už ne.“
Žokej Váňa slaví 70: Koně se nedají trénovat za patnáct tisíc
Ale platí, že na koni sedíte skoro denně?
„Poctivě každý den jezdím dva tři koně, i víc, když je potřeba. Dost věcí už přebírá syn, trénuje si svoje koně, ale já jsem pořád rád u toho. Pořád si myslím, že mám co říct, čím poradit. A jsem rád, když na mě dají.“
Co je tedy teď váš hnací motor?
„Že každé vstávám do práce, jdu tam a nejsem nas*aný (směje se). I teď je pro mě každý den něco nového, každý den vás ty potvory koně něčím překvapí. Já navíc jezdit musím, když na koni pár dní nesedím, hned mě začnou bolet záda. Když je nějaký nablízku, prostě na něj hupnu, jedu a nic neřeším.“
Neřeknete si přece jenom někdy, jestli to ještě máte zapotřebí, že by vám bylo líp v důchodu?
„To mě ještě zatím ani ve snu nezapadlo!“
Máte ještě nějaký nesplněný sen?
„Vždycky jsem strašně chtěl jet Velkou národní v Liverpoolu, ale tenhle sen jsem už dávno opustil. Měli jsme dva kvalifikované koně, ale jeden rok byla nemoc šílených krav, druhý byl na startu přetlak a nám to ani jednou nevyšlo. Pravda je, že ve světě je spousta dostihů, které člověk nevyhrál a ani vyhrát nemohl, ale teď vidím, že syn tu možnost v krátké budoucnosti bude mít. Budu mu držet palce, aby sny, které jsem měl já, mohl splnit on.“
Vím, že je to hrozně těžké, ale kdybyste měl vybrat vaši výhru, na kterou jste nejpyšnější, jaká by to byla?
„Úplně top bylo, když jsem v Baden-Badenu s polovičním mrzákem Misterem Dee porazil nejlepšího tamějšího překážkáře a bratra Registany. To nosím dodnes v hlavě.“
Vidíte, já bych se vsadil, že budete mluvit o jednou z osmi triumfů na Velké pardubické.
„Nejvíc vzpomínám na rok 1991, když jsem na Poplerově skoku spadl a pak to ještě vyhrál. To jsem ale měl štěstí, že se ten dostih vyvíjel tak, jak se vyvíjel: když jsem šel k zemi, Venca Chaloupka si byl jistý, že ho už nikdo jiný neporazí a jel pomalu, jenomže já ho dohnal. V tom Baden-Badenu to ale bylo zajeté jak od mistra, proto mám nejradši právě a tohle vítězství.“
Josef Váňa udílí poslední pokyny před Velkou pardubickou
29 fotografií
