Herec Štěpán Kozub (26): Boj s drsnou šikanou!
25 fotografií
Jeden z nejtalentovanějších herců současnosti, tak mnozí mluví o Štěpánu Kozubovi (26). Jeho posledním počinem je postava autistického syna Veroniky Žilkové (60) ve filmu Spolu. V následujícím rozhovoru herec, zpěvák a člen veleúspěšného ostravského komediálního uskupení Tři Tygři mimo jiné prozradil, že byl jako dítě šikanovaný už od mateřské školy a jak se s tím vyrovnával.
Když vám nabídli roli autistického Michala ve filmu Spolu, prý jste napoprvé odmítl. Proč? Měl jste z toho nějaké obavy?
„To ani ne. Ale když mi tu roli nabízeli, tak jsem zrovna točil dva filmy zároveň a toho času bylo málo. Takže jsem si vůbec nedokázal představit, že bych do toho točil ještě třetí. Nešlo to skloubit. Tak jsem jim řekl, že je ten text moc hezký, že se mi líbí, ale asi to nepůjde časově. A oni mi řekli, že počkají. No a to byl ten moment, kdy jsem si uvědomil, že to myslí vážně. Mohli říct – tak to přeobsadíme, ale oni řekli, že na to nikoho jiného nechtějí, a to samozřejmě udělá hereckému egu dobře. Zároveň je to najednou pocit velké zodpovědnosti, že když teda na to kývnu, tak to musí vyjít. No a tak jsem na to kývl, oni to odložili a uskutečnilo se to.“
V čem všem bylo natáčení náročné?
„Těžké to bylo v mnoha ohledech. To je natolik specifická herecká poloha, že se to nedá moc předstírat – nebo předstírat se to musí, ale těžko. A spousta těch věcí, které prožívá Michal v tom filmu, musí trochu bolet i Štěpána, protože se moc nedají zahrát, jako třeba fyzické spasmy, které ten kluk má.“
Kolik času jste měl na přípravu tak těžké role?
„Ta příprava byla velmi náročná, protože na to bylo opravdu málo času. Byla to otázka čtrnácti dní, možná ani to ne. Trávil jsem je tím, že jsem se snažil dostat do kontaktu s autistickými rodinami. Scházel jsem se s rodiči autistů a tam mě spíš zajímalo, jaké je to soužití s dítětem pro ty lidi, kteří tu poruchu nemají, jak to vnímají... Potom jsem navštěvoval autistické centrum Adam v Ostravě. Byl jsem tam na jedné z terapií, na jejich dílnách i volnočasových aktivitách a trávil jsem čas s asi pětadvaceti až třiceti autisty. Z toho jeden se stal takovým mým průvodcem, protože byl stejně starý jako já.“
Štěpán Kozub: Starší generace můj humor vstřebává hůř
Ovlivnil vás nějakým způsobem čas strávený s autisty?
„Jak jsem tam s nimi býval, tak se mi častokrát stalo, že jsem přestal pracovat a jen jsem tam šel pozorovat ty lidi. A vlastně mě to s nimi tak bavilo, že jsem si mnohdy říkal – ty jo, vždyť to jsou mnohem normálnější lidi, než jsme my.“
Jste nejen herec ale i muzikant. Máte vůbec čas si odpočinout?
„Snažím se, ale to neznamená, že se mi to daří. Ale pro mě může odpočinek vypadat různě – buď s rodinou, nebo s přáteli, anebo úplně sám. To mám asi nejradši. Když se můžu natáhnout na gauč a neslyšet nic, být v úplném tichu. To je pro mě relax.“
Co je vám bližší – muzika, nebo divadlo?
„Duší je mi nejblíže ta komedie, to je prostě nějaká moje podstata – ironizovat věci, zlehčovat... Je to pro mě jediný způsob, jak přežít.“
Kulový Blesk: Žilková jako strhaná máma exceluje. Kozub to trochu přehání
Přežít? V jakém slova smyslu?
„Jsem velmi citlivý, někdy až moc, a ta komedie je jen obrana proti tomu, abych se nezbláznil. A když zjistíte někdy ve školce, že umíte rozesmát děti a že je to obrana, aby vám neubližovaly, když jsou na vás třeba zlí, tak ta komedie je takový štít. Tak jsem to řešil ve školce, škole, pořád. Byl jsem docela hodně šikanovaný. Jelikož jsem byl hodně výrazný, byl jsem předmětem šikany, ale ne té slovní... Bylo to docela drsné. Takže ta komedie se pro mě stala v jistou dobu takovou obranou a je to svým způsobem obrana doteď. To se nedá přenastavit, zároveň mě to živí a je to moje vášeň.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (15. 10. 2022)
25 fotografií
