Hvězdný výslech: Martina Stropnického zpovídá syn Matěj

Hloupý člověk se dokáže pohádat kdekoliv

Jeho otec Martin má také velké zkušenosti s politikou, dlouhá léta působil jako velvyslanec a jeden čas byl i naším ministrem kultury. Jak on vidí politickou kariéru a život svého syna? Na to se ho ve Hvězdném výslechu deníku Aha! zeptal sám Matěj.

Tati, když mě teď podporuješ v rámci Strany zelených, koho jsi volil předtím?
„Byli jsme dlouho v cizině, takže to s volením nebylo tak jednoduché, na ambasádách se léta nevolilo. Prvně to bylo v roce 2002, těsně předtím, než jsem z Vatikánu odjel. Měli jsme na ambasádě jednu urničku a plentičku a přijel autobus babiček, co se přijely na víkend pomodlit ke Svatému Petrovi, byl to zvláštní zážitek. Jinak, já jsem volil střídavě, podle přísloví, že se nemají dávat všechna vejce do jedné ošatky.“

Nepřecházel jsi k zeleným jen kvůli mně, předpokládám?
„Já patřím do vrstvy, která má potíže najít stranu, co by ji reprezentovala. Tohle zobecnění si dovolím říct, protože to vím od nejrůznějších kolegů a známých, kteří jsou na tom podobně jako já. Pro strany jako by nebyla tahle vrstva, ten pravý střed, zajímavá. Růst zelených je podle mě zapříčiněný tím, že právě tito lidé jsou zelenými osloveni.“

Co se ti na zelených líbí a co nelíbí? Mně by zajímalo, jestli byl Bursík tehdy v Tošovského vládě za rebela. Teď začal nosit kravatu, a přestože je zelená, je takový seriózní...
„Bursíka si pamatuji jako člověka plného energie a sympatického rebelantství. Věděl poměrně přesně, co chce, působil jako osvěžení. To, jestli se teď »učesal«, k politice patří. Jestli chce být někdo lídrem strany, musí být důvěryhodná osoba, z které vyzařuje určitá autorita, klid i schopnost sdružovat kolem sebe lidi. Pod jeho vedením se vaše strana dokázala v zájmu vyššího cíle spojit a potlačit v sobě názorové rozdíly. To je mi právě sympatické. Spousta lidí vám bude házet klacky pod nohy, aby vám tu jednotu zkazila. A určitým znakem demokracie v politice je, že můžeš takhle volně o svém šéfovi mluvit.“ (smích)

Ve vztahu podřízený – šéf to v politické straně takhle chodit nemůže, u zelených zvlášť. Nehledě na to, že já jsem ve Straně zelených dvojnásobně déle než Bursík.
„Jsi otec zakladatel...“

Spíš obnovitel. Navazuji na tmavozelený proud, který tam vešel před třemi lety. A názorové střelby jsou u zelených běžné.
„Mají vaše současné preference potenciál nějakého růstu, nebo jste na maximu? Protože odhady jsou nad očekávání vysoké. Teď mluvím zhruba o jedenácti procentech.“

Zdají se mi odpovídající tomu, jaké procento lidí je citlivé k ochraně životního prostředí, k čerstvému vzduchu... Může to stoupat, vyhrát volby ale tentokrát ještě nemůžeme.
„V české společnosti je zajímavá jistá zelená schizofrenie. Spousta lidí nedá dopustit na české lesy, hory a sjezdovky, nevzpomenu si, v které jiné evropské zemi by se stěhovaly takhle masivně kola na střechách aut o víkendech. Na druhou stranu padají skeptické hlasy, které varují před zeleným fundamentalismem, jak byste to tady nejraději zavřeli, zhasli, zakázali auta, a vždycky se na to ozve pochvalné bručení.“

To je trochu tím, ze lidi mají rádi přírodu až po práh svého domu. Rádi si za ní vyjedou, ale když se to má týkat toho, jestli si mají na své zahrádce postavit garáž a vykácet kvůli tomu stromy, tak to klidně udělají.
„Řekni mi, ty kromě žurnalistiky děláš i mezinárodní vztahy, nebo mě v tom pocitu alespoň udržuješ. Dvě vysoké školy, to musí být šílené, ne? Nebo jsoutak špatné, že se to dá stihnout?“

Kdyby k tomu nebyly volby, tak by se to dalo stihnout. Mně se sešly na červen volby a obě dvě bakalářské zkoušky, takže si je budu muset odložit.
„Strávil jsi asi pět let venku. Studoval jsi americkou školu v Římě a odmaturoval na francouzském lyceu v Praze. Myslíš, když se srovnáš se studenty na tvých školách, že tě to nějak vyčleňuje nebo to ovlivňuje tvůj politický pohled?“

Určitě. Vede to k větší kritičnosti a v důsledku k vyšší angažovanosti. To znamená, že jsem jeden z mála, co diskutuje o problémech, aniž bych se bál, jestli přijdu o nějakou funkci nebo budu zvolený na kandidátce.
„Kam jsi sám schopný zajít v »zeleném« způsobu života? Zřekneš se nějakých civilizačních příjemností, které ekologii moc nectí?“

Nechodím do super a hypermarketů, ale u mě to není dané tím, že je to proto, že jsem ve Straně zelených. V Itálii, když jsme jeli k moři, jeli jsme 150 kilometrů, byla to kontinuální vesnice. Tady se mi líbilo, že sednu na vlak a za chvíli jsem v lese, kde nepotkám živáčka. A to se postupně mění, jak se to přibližuje západní představě o tom, jak má vypadat krajina. Proti tomu stojí zelení v opozici, ale ne za účelem omezování lidí, ale vyzdvihování jiných hodnot, protože některé věci jsou nevratné. Souhlasím s heslem, které bylo v programu radikálnějšího vedení – ani kilometr nových dálnic.
„A v tom ses nějak posunul?“

Do programu to patří nadále, i když není dálnice jako dálnice. Nejsme proti výstavbě rychlostních silnic, které nepotřebují všechna ta parkoviště, nájezdy, podjezdy, pumpy.
„Jakýkoliv politický oponent vám řekne, že dálnice je zaměstnanost, a vysvětlit lidem opak je docela složité. Je to určitá cena za civilizaci. Důležité je, jakou cenu má být ta civilizace ochotna zaplatit. Pro mě ta dálnice je přijatelná cena.“

Já myslím, že s pokrokem se musí polemizovat. Tak mě napadá, podle vlastní zkušenosti, když se celý den usmíváme na voliče, protože nepříjemné věci se musejí říkat s úsměvem, tak se pak s kolegyní Danielou Matějkovou, s níž kandiduji, cestou na další štaci pohádáme. Ty teď zkoušíš hru s Veronikou, taky se dostanete do toho opačného extrému, než jste na jevišti?
„Zcela výjimečně, to je věc určitého tréninku.“

Jaké tam máte role?
„Je to komedie, není to žádná vážná psychologická hra, kde bychom řešili otázku bytí a nebytí, ale jsme tam manželé. Premiéru máme v úterý 23. května v Neratovicích, pak jsme 29. května v Jablonci nad Nisou a 5. června v Brně. Hrají tam čtyři lidé, z toho jeden pár, který prochází krizí. Klasická anglická konverzační komedie, takže to je lehká nota. Ale ono se dá pohádat i v cukrárně s výhledem na Neapol. Když je člověk hloupý, může se pohádat kdekoliv.“