Žhavé drby 9. prosince 2007 • 02:00
Český Slavík! Generálka bez hvězd: Zkoušela pouze Aneta
PRAHA – Na generální zkoušku Českého slavíka včera odpoledne skoro nikdo z umělců nedorazil! Jen tichá Aneta Langerová (20), která živě odzpívala, zkusila si s Leošem Marešem (31) předání jedné z cen a zase ze Státní opery do večera odešla.
Na generální zkoušku Českého slavíka včera odpoledne skoro nikdo z umělců nedorazil! Jen tichá Aneta Langerová (20), která živě odzpívala, zkusila si s Leošem Marešem (31) předání jedné z cen a zase ze Státní opery do večera odešla.
Lucie Bílá (41), Helena Vondráčková (60) a další zpěváci, zpěvačky a skupiny neměli generálku zapotřebí. Svá vystoupení na playbacky si natočili v pátek a v sobotu odpoledne se už v opeře neobjevili. Přišli pouze kandidáti na objev roku – Leona Černá, Josef Vágner a formace NewTrio s Nicol Lenertovou a předávající. Třeba operní pěvkyně Eva Urbanová (46), která se nechtěla fotit, nebo stále ještě manželé Ondřej Soukup (56) a Gábina Osvaldová (55).
Na všechno v kožené bundě dohlížel přísný šéf Českého slavíka Jaroslav Těšínský (56) z pořádající agentury Musica Bohemica. Měl totiž starost, aby večer všechno klaplo tak, jak má. Moderátor Leoš Mareš si stále sahal za ucho, kde měl připevněný mikroport, což pořádně zlobilo režiséra Jiřího Adamce, protože mu pak chrastilo v reproduktorech.
Gottovy slavné děkovačky
2002
„Dobrý večer. Já se možná už budu opakovat, trochu, ale tentokrát jsem to opravdu nečekal, protože ten nový systém hlasování z mobilních telefonů mi vlastně předem zaručoval jeden jediný hlas – no a ten jsem si dokonce zapomněl napsat a poslat. Takže já bych chtěl poděkovat ze srdce těm, kteří mi ho poslali. Děkuji za dlouholetou přízeň, a protože to je, ta naše práce, týmová práce, tak děkuji všem, kteří se mnou spolupracovali, kteří mi napsali hezké písně, a za dvacátého osmého Slavíka ještě jednou srdečný dík.“
2003
„Je opravdu těžké vyjádřit všechny své pocity, když na to mám jenom minutu. Víte, já opravdu, kdyby vyhrál někdo jiný, věřte mně, já bych neřekl ani muk! Když jsem vyhrál prvního Slavíka, ještě jsem z toho neměl rozum. Po desátém už jsem s tím tak trochu počítal. Po dvacáté už jsem si opravdu chtěl toho posledního vychutnat. A teď je tady tohle. Děkuji, děkuji všem, kterým se vybavilo moje jméno, když se rozhodovali, komu dát hlas. Víte, zpívání, to je vlastně běh na dlouhou trať, a řeknu vám, je to nádherný pocit vbíhat do cílové rovinky jako první... Přátelé, jenom chci říct, že si velmi, velmi vážím vaší přízně, je to pro mě doslova živá voda. Kdyby se dala zkapalnit, tak si ji nechám předepsat až budu zase ležet někde na kapačkách. Děkuji. Děkuji Ivance.“
2004
„Já vím, možná se zdá, že přebírat Slavíky je pro mě stejně tak obvyklé, jako chodit si na poštu pro důchod. Ale chci vám říct, že to tak není. Dnes jsem od vás dostal opravdu královský dar. Já vím, že jsem tady často říkal: Tak s tímhle jsem opravdu nepočítal. Leoš to má perfektně spočítané, myslím, ale musím říct upřímně, tentokrát opravdu, že nikdy jsem s tím tak nepočítal jako letos. Za těch čtyřicet let od toho prvního Slavíka jsem čtyřicet let ženat s vaší přízní a vy dobře víte, že žádný vztah u mě neměl takového trvání. Zatím. Tak já vám přátelé, dámy a pánové, támhle je kamera, vy všichni, kteří jste mně poslali své hlasy, děkuji, že jste to vydrželi se mnou.“
