80. narozeniny mistra světa Jindřicha Pospíšila: NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ KARIÉRY!
12 fotografií
Od fanoušků dostával tolik dopisů, že na ně musela odpovídat jeho maminka. Sport, ve kterém zářil, byl v Československu nadmíru populární. Jak by také ne, když s bratrem Janem vyhrávali medaile jako na běžícím pase. Teď dvacetinásobný mistr světa v kolové Jindřich Pospíšil (80) oslavil životní jubileum – rovnou osmdesátku. Stále se aktivně věnuje cyklistice, procházkám okolo Brněnské přehrady a ještě lyžuje!
Jak probíhala oslava osmdesátých narozenin?
„Nic velkého. S rodinou jsem byl na obědě v restauraci, pak jsem si šel sednout i s kamarády. Pokecali jsme o rodinách a o životech.“
Kdy naposledy jste seděl na bicyklu pro kolovou?
„No bude to tak dva roky. To byl v Šitbořicích mezinárodní turnaj v kolové. To se pořádá vždycky v únoru, ale letos to kvůli covidu nebylo. Hrál jsem teda v civilu. No, ale poskočil jsem tam a pálil na branku.“
Dal jste gól?
„No, vystřelil jsem dobře. Ono je to takhle. Vydržím tak tři minuty, ale pak mi dojde fyzička. Dech se vám zarazí a od těla dostanete pokyn, že už to není sport pro starý dědky.“ (smích)
Vzpomenete si ještě na svoje námluvy s kolovou?
„Když mi bylo 10 let, tak jsem v Králově Poli chodil na vycházky a po cestě byl cyklistický oddíl. Jejich trenér se mě jednou zeptal, jestli si to nechci vyzkoušet. Tak jsem tam s kamarádem Bohoušem Brzobohatým šel. A zjistili jsme, že by se nám to líbilo. Každej mladej kluk vyzkouší nějakou věc, která se pohybuje a může se na ní projet. Vlastně nejdřív jsme jezdili na krasojezdeckém kole. V tomto oddílu jsem nakonec zůstal celých 40 let.“
Štybar před ZOH radí Sáblíkové: Zkus formu rychlokvašku a věř si
Kdy jste poznal, že kolová pro vás nebude pouze zábava, ale vrcholový sport?
„To nepoznáte, to přijde samo. Napřed začnete jako žák, dorostenec, junior a pak je důležitý ten přechod do mužů. Já vlastně začínal s Jaroslavem Svobodou z našeho oddílu a hned od začátku jsme začali honit ty nejlepší. Ale nakonec jsem skončil s bráchou.“
Váš bratr byl brankář a vy jste se staral o góly.
„To bylo až později. My jsme předtím byli oba dva útočníci! Na to právě kouč často narážel. Smál se, že co budeme jako dva útočníci dělat, že to moc obvyklé není.“
Nebyla to nakonec vaše hlavní výhoda oproti soupeřům? Že jste byli vlastně univerzálové?
„No myslím, že obzvláště Němci byli dost udivení. Nám to hrozně pomáhalo, Jan uměl krásně vystřelit, a navíc měl dlouhé ruce, takže v bráně zabral spoustu místa. A naopak, když se svalil a já ho zaskočil, tak jsem taky leccos čapl. Byli jsme dokonalá dvojice. Navíc jsme do hry pořád přinášeli něco nového. Vymýšleli jsme nové taktiky a fígle, jak soupeře oblafnout.“
Letos je to 34 let, co jste získali jubilejní, 20. titul. Nemrazí vás z toho?
„No to je doba. (smích) My když jsme šli o ten poslední triumf bojovat, tak jsme drze vyhlásili, že »Pospeci« hrají naposledy s tím, že i přes prohru se o tu dvacítku nebudeme dál ucházet. No a Němci nám po tom jubilejním zisku tleskali vestoje, to byla nádhera. Vezměte si, Němci!“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (26. 3. 2022)
12 fotografií
