Dnes se rozloučí s Nedvědem (†73): Kytarista Kocman o posledních chvílích s Františkem

Nemáte chuť zahrát a zpívat na dnešním Františkově pohřbu ve strašnickém krematoriu?
„S Fandou se rozloučím tichou vzpomínkou v kruhu jeho rodiny. Fanda miloval svou rodinu a ona jeho. Je to neuvěřitelně bolestné, ale myslím, že díky ní a hudbě prožil krásný život, což není každému dopřáno. Velice si vážím toho, že jsem mohl být alespoň na chvíli malinkou součástí jeho pouti, a vždycky na něho budu s úctou vzpomínat.“

Na tom posledním koncertě v Olomouci muselo být Františku Nedvědovi už dost mizerně.
„To bylo. Fanda byl pro mě ten největší bojovník na světě. Nikdy za těch skoro patnáct let, co jsem s ním hrál, nedal na sobě znát, že měl nějaké zdravotní potíže. Nepřiznal nikdy bolest, nestěžoval si. Byl jedním z těch muzikantů, kteří pokud mohli ještě vůbec dojít na pódium, tak tam došli. Fanda byl toho zářným příkladem. Nikdy neřekl – zrušte to, kašlu na to, nikam nejedu! Byl to člověk, který neváhal jet pět set kilometrů v ne zrovna dobré kondici, aby lidem splnil očekávání. Nikdy nechtěl své publikum zklamat. Bylo pro něho vším. Publikum bylo jeho život. To mu také v posledních dnech dávalo sílu bojovat a nevzdávat to. Byl závislý na tom rozdávat lidem radost, a to také dělal do posledních zbytků sil.“

Krutou diagnózu, že se mu rakovina rozšířila z plic do celého těla, se prý dozvěděl před třemi týdny?
„Ano. Velmi důvěrně nám to všem oznámil s tím, že to nesmíme pustit dál. Nechtěl lidem kazit radost. Statečně s námi jel na Slovensko i Moravu. Nedovolil, aby zklamal své publikum. Zpíval a hrál s plným nasazením, i když ho to moc vyčerpávalo.“

A jaký byl tedy jeho poslední koncert 9. července v Olomouci?
„Ohromný! Když své kapele Tie Break, kde hrál i jeho syn Vojta, oznámil, že se do Olomouce jede, všem klesla čelist. Věděli jsme, že je mu už opravdu moc zle, a všichni jsme o něho měli oprávněný velký strach. Fanda ale podepsal v nemocnici revers. Jak už jsem říkal, celý život pro něho bylo prioritou publikum a až potom všechno ostatní. Neexistovalo, aby zrušil koncert kvůli tomu, že mu není zrovna hej.“

Černý víkend českého showbyznysu, zemřeli Milan Lasica, František Nedvěd a zakladatel kapely Argema

V ten osudný pátek si také na nic nestěžoval?
„To víte, že ne. Nevím, jestli měl bolesti, ale bylo to najednou všechno jinak, než jak jsme byli všichni zvyklí. Vždycky jsme nasedli do auta, bylo veselo, Fanda si dal cigárko a hýřil vtipem. Nic z toho teď ale nebylo. Bylo zjevné, že není ve své kůži. Při vstupu na pódium působil unaveně, a dokonce přiznal, že není v plné síle, že se na něm stále podepisují různé zdravotní komplikace. Po první písničce dokonce publiku pravil – necítím se úplně dobře, ale dnes jsem utekl z nemocnice, abych tu mohl být s vámi... Když koncert skončil, celé olomoucké náměstí povstalo a skandovalo vstoje. Nechtělo ho pustit. A on si to strašně moc a zaslouženě užíval. Jako by věděl, že je to naposledy. Fanda byl obrovsky dojatý. Nikdy na ten moment nezapomenu. On byl vážně velký bojovník, který to do poslední chvíle nevzdával, a i za to mu patří můj velký obdiv.“

Druhý den po koncertě byl František velmi unavený a v neděli už jenom spal. Syn Vojta ho odvezl do nemocnice na Karlovo náměstí na onkologii, kde měl postoupit chemoterapie, ale zvrtlo se to.
„Nemoc bohužel úřadovala velmi rychle dál. Fanda hodně spal, mluvení ho už asi příliš vyčerpávalo. Rád bych ho samozřejmě navštívil, ale respektoval jsem soukromí jak jeho, tak rodiny. Byl jsem s nimi stále v kontaktu, chodili za ním. I když jsem do poslední chvíle opravdu věřil, že se z toho dostane, podvědomě jsem tušil, že není úplně v pořádku. Fanda ale ještě ten pátek v Olomouci určitě sám věřil, že bude líp, že to zvládne... Byl to hrdina. Kdo z nás, když nám není dobře a potýkáme se s velkými zdravotními problémy, dáme přednost koncertu a dlouhé cestě na něj? Nikdo.“

Chtěl ještě uskutečnit společný koncert s bratrem Honzou?
„Chtěl. A k mé velké radosti mohu říct, že na Františkově zlaté svatbě na Staroměstském náměstí se oba bratři po delší době setkali a bylo zcela evidentní, že nevylučují, že by se společně opět vydali na pódia. Strahov, jak tomu bylo v roce 1996, by to asi nebyl, ale padla i některá konkrétní místa. S Fandou a kapelou jsme se domlouvali, že spolu navštívíme Honzu a o všem se pobavíme. Bohužel, osud to už nedovolil. V plánu to ale bylo. Jen nebylo jasné, jestli jeden koncert, nebo celé turné. Rozhodně jsem z toho měl osobně nevýslovnou radost, protože jsem v minulosti s oběma bratry zažil stovky krásných koncertů u nás i na Slovensku a jejich písničky jsou prostě na naší hudební scéně naprostý unikát. Říkal jsem si – no hurá, bratři Nedvědi zase spolu!“

Bratři Nedvědi byli nejdřív spolu, potom se rozešli, potom byli zase spolu a zase se rozešli. Znal jste je oba velmi dobře, nejen po pracovní stránce. Jaký byl vlastně jejich vztah?
„Rozhodně mi nepřísluší to jakkoliv hodnotit, protože co mezi nimi bylo, byla a je pouze jejich soukromá věc. Ale určitě se měli rádi, o tom jsem přesvědčen. Vždyť to byli bráchové, a i když si zrovna ve všem nemuseli rozumět, tak rodina je rodina. Fanda měl vždycky hodně rád moderní country, a tak si, když se s Honzou rozešli, vytvořil kapelu s countryovým obsazením. Plnil si svoje sny a hrál i country písničky různých zpěváků. To s Honzou jsme třeba zase často probírali lásku k muzice bluegrass, který miluje a já na něm také vyrůstal.“

Můžete těm, kteří nevědí, přiblížit, co je bluegrass?
„Je to hudební styl, který vznikl někdy kolem roku 1948 ve Spojených státech v oblasti Jihu. Bluegrass je charakteristický především použitými nástroji a způsobem zpěvu. Oba bratry spojovala láska k hudbě, nicméně názory muzikantů se mohou rozcházet, to je přirozené. Takže dojde k tomu, že se cesty rozejdou, a není potřeba to hned vnímat jako nějaký lidský rozkol. Tak to prostě chodí.“

Když vezmeme v potaz koncert na Strahově, kde měli bratři Nedvědi stejný úspěch jako Rolling Stones, byla ta jejich vlastní cesta možná škoda. Nebo ne?
„Možná ano, možná ne. Každopádně jsem moc rád, že jsem byl u toho, když se dali zase po letech dohromady a já sledoval na každém koncertě v očích publika štěstí z toho, že je vidí zase spolu na jednom pódiu. A já byl šťastný také. No ale potom se jejich cesty opět rozešly. A teď jsem měl vážně velkou radost, že to s tím společným vystupováním myslí očividně vážně. Je mi opravdu líto, že k tomu nedošlo.“

Bratři Nedvědi zažili svou velkou slávu ve Spirituál kvintetu a v Brontosaurech.
„Bezpochyby. V obou seskupeních sehráli zásadní roli. Jednou mi Jirka Tichota, zakladatel Spirituálu, řekl, že jedno z nejkrásnějších, ne- -li nejkrásnější období bylo právě to s bratry Nedvědy. Fanda hrál dokonale na dvanáctistrunku a k tomu měl velký a výjimečný hlas, který se hned tak nenajde. A Brontosauři? To je kapela a muzika, ke které se hlásí posluchači a muzikanti napříč žánry a generacemi. Byla to nádherná muzika, skvěle zahraná a zazpívaná. A Honzovy písničky považuji v jistém ohledu za geniální. Přestože se orientuji především na americkou country hudbu, nebo lépe řečeno na hudbu s americkými kořeny, kde se mísí více žánrů, krásná písnička vždy vítězí bez ohledu na žánr.“

Příští rok byste s Františkem Nedvědem oslavili 15 let společného hraní.
„Zrovna nedávno jsme to s Fandou v autě cestou na koncert počítali... Ještě jsme se podivovali, jak je možný, že ten čas tak strašně letí! Takže bychom příští rok měli půlkulatý výročí a najednou je všechno jinak...“

Bude vám František hodně chybět?
„Odchod každého člověka je vždy bolestný, a obzvlášť člověka, kterého máte moc rád a se kterým navíc téměř denně trávíte čas na cestách, pódiích, v hotelech... O to víc je to neuvěřitelné v tom, že jsme hráli v Olomouci, kde Fanda vystoupil, zpíval, a najednou uplynul týden a není tady. Jsou určité věci, se kterými se člověk nedokáže srovnat ani vyrovnat. A to nikdy. Mám pocit, že co se týká Fandy a jeho hudební pouti, tak na co sáhl, to se mu podařilo a dosáhl zaslouženého úspěchu. Byl prostě skvělý.“

Co vás s ním nejvíc spojovalo?
„Fanda stejně jako já tíhl k americké country. Často jsme se radovali z písniček našich oblíbených zpěváků. Vždycky jsem mu přinesl nějakou novinku nebo zajímavou skladbu a rozebírali jsme, jak je to krásně zahrané a zazpívané. A hrát s ním byla veliká radost, protože svými písničkami zaujímal prostor od známých brontosaurských písní přes jejich slavný repertoár s Honzou až po písničky našeho oblíbeného Gordona Lightfoota, Dana Sealse nebo Randyho Travise. Fanda měl rád muzikantský život a ježdění po koncertech, to ho nabíjelo. Mrzí mě, že Honza, se kterým jsem stále v kontaktu, polevil ve svém živém vystupování, protože jeho hudba je opravdu fenomén. Ale pořád doufám, že ten náš společný duet si na koncertě ještě zazpíváme! Jak vždycky říkám, kdyby se bratři Nedvědi narodili v Americe, tak jsou to světové hvězdy!“

Máte ale i svou doprovodnou kapelu a své koncerty. Co teď chystáte?
„Naštěstí to situace zase do jisté míry dovoluje, takže mám před sebou spoustu koncertů včetně už i vánočních. Ten pražský bude šestnáctého prosince v KC Zahrada. Na ten se obzvláště těším, protože čas Vánoc miluju. Skládám nové písničky na další album, ve studiu teď natáčím několik duetů, jeden s Petrou Černockou, který jsem složil se svou dvorní textařkou Hankou Sorrosovou, a ještě jeden zvláštní. O tom ale nemohu v tuto chvíli zatím nic prozradit.“

Neuvažujete o albu duetů? Máte jich spoustu, třeba s Luckou Vondráčkovou hned dva.
„A víte, že uvažuju! Z poslední doby je to skladba Nostalgie dnů vánočních neboli Gambler Hell, kterou jsem natáčel v Los Angeles a San Diegu s americkým rapperem Bone Dixonem ve studiu jednoho známého producenta, který spolupracuje třeba s Eltonem Johnem nebo Shaniou Twainovou. Byla to pro mě velká čest. Vznikla česká i anglická verze, a dokonce i dvě rozdílné verze klipu, který jsme natáčeli i v mém oblíbeném Las Vegas. Je to vlastně úplně první písnička ve stylu country-rap u nás. Mám rád prolínání stylů. A druhý nový duet jsem dostal jako dárek k narozeninám od mého kamaráda, známého britského zpěváka, kytaristy a skladatele Jamieho Marshalla. Nazvali jsme ho Honky Tonk Saturday Night a natočili k němu také klip. Zkrátka, stále vymýšlím a připravuji něco nového. Fanoušci si to mohou aktuálně dohledat na mých sociálních sítích. Největší štěstí je ovšem náš pětiletý syn Andy, který je nad všechny radosti světa!“

Zemřel František Nedvěd: Co říkal o sporu s bratrem Janem?