Rudolf Hrušínský: Dnes by mu bylo 100 let
28 fotografií
Přesně na den je to 100 let, co se narodil herecký velikán Rudolf Hrušínský (†73). Jeho výrok „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ se už stal skoro ustáleným slovním spojením. Mnozí ho užívají, aniž by tušili, že je z Menzelova filmu Rozmarné léto, že ho řekl majitel lázní Antonín Důra a napsal Vladislav Vančura. A o Důrovi neboli Rudolfu Hrušínském a o tom, jak mu jeho výročí zničil covid, jsme si povídali s jeho synem, principálem Divadla Na Jezerce Janem Hrušínským (65).
Je pravda, že jste chtěli v divadle věnovat celý měsíc vašemu otci?
„Přesně tak. Kromě knihy Rudolf Hrušínský 100 rozmarných lét jsme vydali také neprodejný kalendář z tátových fotografií. Kniha se od října prodává nejen v knihkupectví, ale také v našem divadle. A ten kalendář měli diváci dostávat v divadle jako dárek k zakoupeným vstupenkám nebo k zakoupené knize.“
A slavnostní křest knihy? Měli jste kmotra?
„Samozřejmě. Slavnostní křest knihy byl v divadle naplánován na patnáctého října. Kmotrem měl být Zdeněk Svěrák a přítomným hostům by zahráli a zazpívali kamarádi z Monkey Business Matěj Ruppert a Roman Holý. A knihu bych pochopitelně křtil i já a můj brácha Rudolf.“
Pozvali jste určitě i tátovy přátele a spolupracovníky.
„Jistě. Moc jich na světě už není, ale těšili jsme se na Jiřího Suchého, Blanku Bohdanovou, režiséry Františka Filipa a Hynka Bočana nebo výtvarníka Theodora Pištěka.“
Jan Hrušínský o otci: Rodinné záležitosti jsme řešili před kamerou! Jindy neměl čas!
Kdyby žil a byl by fit, určitě by nechyběl ani režisér Jiří Menzel. Ten kdysi po smrti vašeho otce prohlásil, že už nemá chuť točit žádný film.
„Tak to je bez pochyb. Na závěr oslavy jsme také měli v plánu pustit přítomným výtečný desetiminutový dokument Jiřího Menzela Život za deset minut, který je celý sestaven z tátových filmových rolí od roku 1936 až do té poslední v televizním filmu Noc rozhodnutí, kde táta ztvárnil prezidenta Emila Háchu. Covid-19 nám tohle všechno bohužel zarazil.“
Vzal jste si k srdci nějakou jeho radu?
„Dal mi skvělou radu do života. Když mi bylo asi šest nebo sedm let, naučil mě plavat. Spustil mě zvolna do Lužnice, aniž by mě přidržoval. I když byl vedle mě a zakročil by, kdyby bylo třeba, chtěl, abych plaval sám. Od té doby vím, že nechce-li se člověk utopit, musí ve všem v životě plavat sám!“
Jak se vůbec otec díval na to, že chcete být s bratrem Rudolfem také herci?
„Táta divadlo miloval. Svou první roli dostal od svého otce Rudolfa Hrušínského nejstaršího a já zase dostal svou první roli v divadle od něj. Připadalo mu proto přirozené, abychom s bráchou rodinné řemeslo převzali a pokračovali v něm. Zkrátka předávat řemeslo z otce na syna bývalo za jeho časů běžné.“
Rozhovor s Janem Hrušínským
Vyznával nějaké rituály?
„Asi jako každý herec byl lehce pověrčivý. Věděl, že v divadle se nepíská, protože by vás potom mohli vypískat diváci. Netleská se při zkouškách, protože by potom nemuseli zatleskat. A neděkuje se, když vám někdo popřeje zlom vaz, protože by to potom opravdu nemuselo dobře dopadnout.“
Prý se táta rád učil role u své milované řeky Lužnice?
„Byl vášnivým rybářem a nejlíp si vždycky odpočinul na chatě v Plané nad Lužnicí. A tam se u řeky opravdu často učil role. Pamatuji si, jak nad ním stála maminka se scénářem v ruce a říkala mu – ne, Rudolfe, tak to tam není! Musíš říct – tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným...“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné podobe deníku Aha! na den 17. 10. 2020.
28 fotografií
