Důležité české pohřby: Jaký byl hlídaný a jaký nařízený?
13 fotografií
Pohřby mají v křesťanské kultuře tradici, je zkrátka slušné se rozloučit. A Češi poslední sbohem milují! Když zemře státník, herec, duchovní, zpěvák nebo slavný sportovec, chtějí být u toho. Je to znak identifikace, úcty k autoritě. Lidé se chodí poklonit také ze sentimentu, odchází přece i kus jejich života. A většinou jsou z toho davové akce, dlouhé průvody a kolapsy dopravy.
Alois Jirásek (†78)
Turné po českých městech
Pohřeb slavného spisovatele se stal velkou událostí. Zemřel v březnu 1930, uložen je v rodném Hronově a v místní kronice události věnovali přes 30 stránek. Na domy vyvěsili smuteční prapory, do oken a výkladů vystavili portréty s černou páskou. Lidé se chodili dva dny poklonit k tělu v rakvi na katafalku v panteonu Národního muzea a už první odpoledne jich dorazilo na padesát tisíc. U pomníku sv. Václava se konala i panychida, kde recitoval herec Rudolf Deyl a promluvil premiér Karel Kramář. Samotný pohřeb se konal 16. března, k rakvi přišli politici, profesoři, diplomati i zahraniční hosté, nechyběl samozřejmě TGM. Při posledním průvodu pravou drželo z rakve splývajících 12 stuh 12 spisovatelů. Církevní hodnostáři zakázali zvonit na zvony, protože Jirásek, ač věřící, vystoupil z katolické církve. Po kremaci kolona aut vezla urnu do Hronova českými městy, kde se konala pietní shromáždění
Tomáš Garrigue Masaryk (†87)
Z Lán do Prahy a zpět
Zakladatel československého státu zemřel v roce 1937 a loučila se s ním celá země. Státníkovi sejmuli posmrtnou masku, pořídili odlitek ruky, tělo nabalzamovali a vystavili na zámku v Lánech, kde skonal. Lidé procházeli kolem katafalku a s pláčem se loučili, během 24 hodin a 30 minut jich tu prošlo na 60 tisíc! Ostatky pak převezli do Sloupové síně Pražského hradu. Do města se sjeli truchlící ze všech koutů vlasti, jeli klidně i celou noc, čekali u Hradu, ukáznění se sami řadili do fronty. TGM pak odvezli zpět do Lán, kde ho uložili do hrobu vedle manželky Alice.
Jan Palach (†20)
Symbol
Z pohřbu studenta, který se na protest proti sovětské okupaci na Václavském náměstí upálil, se 25. ledna 1969 stala symbolická protestní manifestace monitorovaná Státní bezpečností. Desítky tisíc lidí se poklonit k vystavené rakvi v pražském Karolinu o den dřív a další den už se v průvodu z Václavského náměstí na tehdejší náměstí Krasnoarmějců, kde sídlila filozofická fakulta, zúčastnilo 200 tisíc lidí. Rodina chtěla Jana uložit na Slavíně, to ale režim odmítl a hrob byl tak zřízen na Olšanech. Soustrast rodině tehdy vyjádřil generální tajemník OSN U Thant, indická premiérka Indíra Gándhíová i papež Pavel VI.
Waldemar Matuška (†76)
Na Slavín ho přivezli z Floridy
Zpěvákovi selhalo srdce v roce 2009 v jeho domě na Floridě. Rodina nechala jeho tělo převézt do Prahy a uložila ho na Vyšehradě. Na obřad na Žofíně manželka Olga a syn Waldemar pozvali 750 padesát hostů včetně tehdejšího prezidenta Václava Klause. Nechyběli kolegové Karel Gott, Helena Vondráčková či Marta Kubišová. Od 12 hodin pak sál až do večera zpřístupnili veřejnosti, přišlo asi 12 tisíc fanoušků.
Vladimír Menšík (†58)
Dostal věnec i od Husáka
Když 29. května 1988 zemřel, měl titul národního umělce a bylo jasné, že bude mít pohřeb se státními poctami. Ne proto, že si to vyžádala rodina, ale rozhodli tak na ministerstvu kultury. Byl lidový bavič a skvělý herec, režim si ho v případě rozloučení takto přivlastnil. Dva roky před tím se lidé stejně rozloučili i s Jaroslavem Seifertem. Tam orgány rozhodovaly o podobě parte i o zvaných, bez pozvánky se nikdo do Rudolfina nedostal. U Menšíka už to nebylo tak přísné, čestná stráž, věnce a rakev zakrytá vlajkou zůstaly. Promluvil ministr kultury Milan Kymlička, věnec poslal i prezident Gustav Husák, rozloučit se přišly stovky fanoušků.
Václav Havel (†75)
Prahou kráčel průvod 10 tisíc lidí
První český prezident měl stejně jako TGM státní pohřeb a nebyla to událost významná jen pro Českou republiku, ale celý svět. Přiletělo 16 prezidentů, 12 bývalých prezidentů a 39 dalších zahraničních politiků. Hned po jeho smrti 18. prosince 2011se lidé začali scházet v centrech měst a zapalovali svíčky, arcibiskup Dominik Duka nechal rozeznít zvony po celé zemi. Dva dny (20. a 21. prosince) byla rakev vystavena na Pražské křižovatce (odsvěcený kostel sv. Anny na Starém Městě), rozloučit se přišly tisíce lidí, kterým nevadilo čekání ve frontě přes dvě hodiny. Autem pak ostatky převezli na Hradčany, průvod za ním čítal 10 tisíc truchlících. Havlova rakev byla uložena ve Vladislavském sále a čekalo se na pohřeb. Po oficialitách, vojenských poctách a zádušní mši ve Svatovítské katedrále 23. prosince proběhl i soukromý obřad, ve strašnickém krematoriu se potkala rodina, přátelé a kolegové. Havla uložili do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově vedle urny první manželky Olgy.
Ludvík Svoboda (†83).
Brežněvova minuta ticha
Monumentální a okázalý, jak se bývalého generála sluší a patří. Takový byl státní pohřeb prezidenta Ludvíka Svobody. Ačkoli na obřad nebyla organizovaná účast veřejnosti, jak bývalo za minulého režimu zvykem, s politikem se přišly rozloučit doslova davy lidí. Jeho rakev vezla dělová lafeta od Pražského hradu až na konec Letenské pláně. Odtud ji pak pohřební vůz přepravil do krematoria a urna byla později uložena v Národním památníku na Vítkově. Pro svého kolegu truchlil i sám generální tajemník KSSS Leonid Iljič Brežněv, který stál minutu ticha na československém velvyslanectví v Moskvě.
Emil Zátopek (†78)
Obelisk jako vzpomínka
S legendárním běžcem Emilem Zátopkem se lidé loučili nadvakrát. V prosinci 2000, více než týden poté, co zemřel na následky mozkové příhody, se v Národním divadle konalo rozloučení se státními poctami. Místa posledního odpočinku se pak světoznámému sportovci dostalo až o bezmála půl roku později v Rožnově pod Radhoštěm. Spočinout na zdejším hřbitově bylo Emilovo poslední přání. Jeho hrob ozdobil pískovcový obelisk z kusu kamene ze Vsetínské Bečvy. Až přijde čas, zkrášlí jeho druhá část také hrob Zátopkovy milované manželky Dany…
Stella Zázvorková (†83)
Vyprovodil ji Charles
Když oblíbená herečka v roce 2005 zemřela, začalo se okamžitě řešit, kdo zorganizuje její pohřeb. Jeden z posledních žijících příbuzných, synovec Jan Zázvorka, se totiž poté, co se dozvěděl smutnou zprávu, zhroutil, zlomil si kotník a skončil na operačním sále. Zázvorkovou nakonec na poslední cestu vyprovodily více než čtyři stovky příznivců. Rozloučení se konalo v divadle ABC, kde Zázvorková odehrála čtyřicet sezón, a po proslovech kolegů během něj z reproduktorů zazněl hereččin hlas a píseň I Can’t Stop Loving You od Raye Chralese – přesně tak, jak si před svým skonem přála.
Radovan Lukavský (†88)
Nesplněné poslední přání
K rakvi přijďte v bílém a do hrobu mi dejte víno. Tak zněla poslední slova velikána českého divadla Radovana Lukavského (†88), který odešel do hereckého nebe v březnu 2008. Ačkoli se mu přání nesplnilo, do Zlaté kapličky se s ním tehdy přišlo rozloučit na tisíc hostů. Nechyběli mezi nimi ani manželé Havlovi, kteří místo smutečního věnce na rakev položili větvičku rozkvetlé třešně. Po obřadu v Národním divadle se na hercovu počest konala ještě zádušní mše v katedrále sv. Víta – to proto, že Lukavský byl po celý život příkladným křesťanem.
Věra Čáslavská (†74)
Vzpomínání na krásného člověka
Národ ji miloval, přesto nedostal možnost se s ní rozloučit. Pohřeb gymnastky Věry Čáslavské (†74), která prohrála svůj boj s rakovinou 30. srpna 2016, totiž proběhl v naprostém utajení, ačkoli se zprvu hovořilo o možnosti státního pohřbu. S vyloučením veřejnosti se konalo i vzpomínkové setkání v Národním divadle, které se uskutečnilo o pár dní později a předcházelo mu mimořádné rozeznění zvonů na katedrále sv. Víta. „Nejde o tryznu, nýbrž o vzpomínání na krásného člověka,“ řekl k pietě moderátor Marek Eben. Věra Čáslavská je jednou z nejlepších světových sportovkyň, má sedm zlatých olympijských medailí.
13 fotografií
