Karel Gott: Můj život po desetiletích!
40 fotografií
Smrt Karla Gotta zasáhla nejen Česko, ale také Slovensko, Německo nebo Rakousko. Nejvýznamnější český zpěvák zemřel v úterý krátce před půlnocí doma v kruhu své rodiny. Za více než padesát let kariéry vydal na tři stovky desek, nazpíval kolem tisícovky písní a dostal se do paměti mnoha generacím.
10 let, rok 1949
Karel Gott vyrůstá v rodné Plzni. Miluje pohřby a malování. Zpěv mu zatím nic neříká.
Hrál jste si jako malý s autíčky, nebo jste měl jiné zájmy?
„Pokud jsem měl v útlém dětství nějakou vášeň, tak to byly smuteční obřady. Bezelstně jsem se těšíval na pohřeb kteréhokoliv plzeňského občana, s výjimkou blízkých příbuzných, a doprovázel jsem každého až k vykopané jámě, nad níž farář pronášel smuteční řeč, které jsem nerozuměl. Ale mě dojímala k slzám.“
Opravdu?
„Ano. Když se dlouho žádný pohřeb nekonal, našel jsem přejetou kočku nebo zmrzlou vránu a vystrojil jsem jim slavnou poslední cestu. Před obřadem jsem doma pilně nacvičoval hru na trumpetu. Na to už asi nikdy nezapomenu, protože jsem pokaždé dostal napomenutí: Přestaň, nebo ti zůstanou ty zuby ven!“
Kdo byl na vás přísnější: maminka, nebo tatínek?
„Matka mě sice vedla přísnou rukou, ale »zaplaťpánbůh« to na mně dneska nikdo nepozná. K otci jsem vzhlížel s úctou a tak trochu s údivem, protože mě vodil na fotbal a tam z plna hrdla křičel na pány, kteří pobíhali po zeleném trávníku a mého otce nebrali vůbec vážně. Sportovní utkání ve mně nikdy nevzbuzovala žádné city. Zrovna tak ve mně nevzbudily city ani ostatní otcovy záliby. Na mém nočním stolku se hromadily dárky jako: Edisonem v pěti lekcích, Statická elektřina nebo ebonitová tyč a liščí kožich... Ale zůstaly tam ležet bez povšimnutí."
20 let, rok 1959
Karel Gott po vyučení elektrikářem pracuje v ČKD, začíná ho ale zajímat zpěv, a tak zkouší po nocích vystupovat v pražské kavárně Vltava.
Kdy se u vás začal projevovat zájem o zpěv?
„Dlouho do noci jsem si hrával na starém gramofonu značky Supraphon své oblíbené desky. Všechny písně, které jsem měl rád, jsem se tehdy naučil na kytaru a začal si je zpívat. Čas mi v té době už odstranil problémy s hlasovou mutací a já jsem najednou cítil, že mi zpěv skýtá velké potěšení. A tak nastalo období, kdy jsem začal zpívat doslova všude. Na ulici, v koupelně, v továrně...“
Jak vzpomínáte na své pěvecké začátky v kavárně Vltava?
„Středy ve Vltavě byly vyhrazeny hostujícím zpěvákům. Pro mne se staly mými středami. V oněch dnech se mi zdálo, že mi patří celý svět, s výjimkou dívky z jižního bloku, která tančila na parketě pokaždé s někým jiným a zřejmě si vůbec nevšímala, jak mi publikum tleská.“ (směje se)
Získal jste nakonec její srdce?
„Zakoupil jsem dva lístky do kina – pro rodiče. Večer jsem očekával příchod svého anděla s modrýma očima. Vše se odehrávalo jako v banálním filmu. Pečlivě jsem uklidil pokoj, otevřel lahev se vzácnější vinětou. Dokonce jsem se odhodlal, že počkáme na rodiče a že ji představím. Leč nenaskytla se k tomu příležitost, protože dívka z jižního bloku nepřišla. Neobjevila se ani příští den, a když jsem jí zavolal telefonem, byla úplně jiná než před tím. Řekla, že si našla nového kamaráda a ať ji přestanu vyhledávat.“
Stíhal jste vůbec spát?
Přes den ČKD, v noci zpívání v kavárně... „Někdy jsem spal jen tři hodiny denně. V noci jsem dozpíval, na chvíli doma usnul a ráno opět na tramvaj a do továrny! V hale VES, ve zkušebně velkých elektrických točivých strojů, jsem pak usínal za těmi přístroji.“
30 let, rok 1969
Má za sebou studium na konzervatoři a angažmá v Semaforu a v Las Vegas. Na kontě už má šest Zlatých slavíků, prvního získal v roce 1963.
Jaký zpěv jste studoval?
„Tehdy bylo na konzervatoři pouze operní oddělení. A právě proto jsme se museli dohodnout s panem profesorem Kareninem hned na začátku. Měl jsem štěstí, že on sám byl výborný tenor. Kantor, který sám skvěle zpíval. Musel jsem s pravdou ven, že sice u něho budu studovat operní zpěv, ale že do opery nechci. Že bych rád dobře dělal populární muziku.“
Kolik vám bylo let, když jste měl první koncert?
„V roce 1967 jsem měl v Lucerně svůj první celovečerní samostatný koncert. Bylo mi dvacet osm let. V šedesátých letech nebylo moc běžné, že by měl zpěvák samostatný koncert.“
Která písnička a kdy vám vyšla prvně na desce?
„Měsíční řeka a Až nám bude dvakrát tolik, duet s Vlastou Průchovou.“
Prý jste v 60. letech dostal nabídku zpívat v Národním divadle?
„Ano, měl jsem zpívat Vaška – a potom v Krakatitu. Ale myslím, že bych tehdy podvedl lidi, kteří prostě chodili na Gotta...“
Celý článek si můžete přečíst ve čtvrtečním tištěném vydání deníku Aha!
Emotivní pokládání květin před domem Karla Gotta:
40 fotografií
