Přiznání Petry Černocké: Proč mi vadí Saxana
46 fotografií
Přestože jí v listopadu bude sedmdesát, postavu by jí mohla závidět i kdejaká čtyřicítka! Zpěvačka Petra Černocká je neodmyslitelně spjata s rolí čarodějnice Saxany z filmu Dívka na koštěti. Ve velmi otevřeném rozhovoru pro Aha! prozradila, čím se živila po revoluci, rozpovídala se o manželských hádkách s muzikantem Jiřím Pracným (66), nakupování z druhé ruky i o bratranci, legendárním herci Vlastimilu Brodském (†81), který měl kladný vztah k veteši.
Jak jste trávila léto?
„Náš rozvrh je každé léto, nechci říct stereotypní, ale hrozně podobný. To znamená, že přijedeme v pondělí na chalupu, vydržíme tady do čtvrtka, protože pátek, sobota, neděle hrajeme. A až se v září zkazí počasí, tak se přesuneme zpět do Prahy.“
Saxana vás provází od vašichjednadvaceti let, kdy si vás režisér Václav Vorlíček vybral do Dívky na koštěti.
„Bez Saxany se žádný rozhovor neobejde a je to naprosto pochopitelný, protože ten film si diváci zamilovali. Vlastně napříč třemi generacemi. Dívku na koštěti dnes už viděli i všichni spolužáci mé vnučky. Ale bylo období, kdy se o Saxaně nikdo ani nezmínil. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy jsem se pohybovala kolem čtvrtého až osmého místa ve Zlatém slavíku, jsem byla jednoznačně jen zpěvačkou. Film se jen sem tam promítal v nějakém kině pro děti. Jenže po revoluci se zase vrátily tyhle slavný filmy na obrazovku a jsou tam opravdu často. Takže od té doby už jsem zase ta Saxana.“
Neštve vás to?
„No jasně, tahle otázka se přímo nabízí. Mluvit o Saxaně je pro mě samozřejmě už málo inspirativní téma. Mám pocit, že už jsem k ní řekla úplně všechno, ale čtenáře a posluchače to nikdy neomrzí. Byl by to ryzí nevděk si snad stěžovat. I když jsem pak už na tak dobrý film neměla štěstí, hrát mě baví. Ten poslední film – Andílek na nervy – mi ale dal docela zabrat. Obdivovala jsem úžasnou hereckou paměť mých kolegů. Když mi režisér řekl na place, že mám nějakou větu změnit nebo vynechat, tak jsem byla na mrtvici. Text jsem se musela doma učit tak dlouho, že držel v hlavě jako žulový kvádr. Každá změna v textu mě úplně vyhodila z konceptu. Z natáčení jsem se vracela domů vyčerpaná jako horník po šichtě. Takže jsem znova ocenila svobodu mého povolání zpěvačky, která si může na jevišti zpívat a říkat, co ji právě napadne.“
Takže se vidíte více ve zpěvu?
„Každý herec i zpěvák musí být za ten svůj životní, největší a výrazný úspěch vděčný. Já jsem celý život především zpěvačka. Ale třeba většina vrstevníků mé dcery, spíš k té čtyřicítce, si myslí, že jsem herečka. Navíc neúspěšná, když znají jen tu Saxanu... To jsou přesně ty ročníky, který ty moje sedmdesátý a osmdesátý léta, kdy jsem jezdila s kapelou a vyprodávala obrovský sály, už nepamatujou.“
Zanedlouho vám bude sedmdesát. Co to pro vás znamená?
„Matematika mi nešla a na čísla jsem špatná. Takže kdybyste se mě třeba před třemi lety zeptala, kolik mi je, možná bych to na první dobrou netrefila. Ale sedmdesátka se dobře pamatuje. Jedna novinářka mi povídala, že letos má tolik umělců a známých osobností kulatiny, že má o práci postaráno. Já ale sleduji jen dva vrstevníky, kteří se narodili ve stejném roce jako já. Herečku Kateřinu Macháčkovou, která se narodila jako já čtyřiadvacátého listopadu, a listopadový je i Pavel Zedníček. Vypadají výborně, hrají o stošest, tak jim snad nedělám ostudu.“
Jakou plánujete oslavu?
„Nejraději žádnou! Moje představa je být fit a mít hezkou práci. To mi stačí a zatím funguje. Vůbec jsem neplánovala nějakou slávu se spoustou hostů, ale dcera říkala, že něco být musí. Vymyslela, že budu mít v nějaké menší galerii výstavu, že bychom tam dali všechno, co jsem kdy namalovala. Maluju nejen obrázky, ale i na kousky staršího nábytku, třeba na židle nebo retrolékárničky, takže to by se tam muselo všechno přestěhovat. Tak jsem řekla, že jo, jen to tam musí přestěhovat někdo jiný. A ještě mi dcera domluvila, že mi k narozeninám udělá nějaké vydavatelství fotoknihu. Ach jo!“
Co děláte pro to, abyste vypadala takhle dobře?
„Díky za poklonu! Možná je to i tím, že jsem nikdy nenavštívila žádného plastického chirurga... Nic proti nim, některé znám a jsou to velcí sympaťáci, kteří svou práci určitě umějí, ale přece jen se na tvář, kterou chtějí omladit a zkrášlit, dívají jiným způsobem, než jak se na mě dívá třeba můj manžel. Ten si mě nějakou vzal, má mě rád takovou, jaká jsem, a určitě by ho rozhodilo, kdyby měl doma najednou jinou ženskou.“
Držíte nějaké diety?
„Diety nedržím. Ale v zásadě pravidlo mých posledních deseti let je víc se hýbat a míň jíst. Někdy mám výkyvy. Právě přes léto, když se méně hraje a jsme na chalupě, jsou už ve hře i různé nástrahy. Zaprvé jsou tu hospůdky, kde se vaří, za druhý je čas si uvařit i něco dobrého doma a za třetí v nejbližším obchoďáku mají zmrzlinu.“
Jak dlouho jste vlastně s manželem?
„Už dlouho. Kolik let, to vám samozřejmě neřeknu, protože ta čísla, že jo... Však víte! Ale myslím, že třicet let.
Kdo má u vás doma hlavní slovo?
„Domnívám se, že si jeden o druhým myslíme, že je to právě on. Já si myslím, že je to on, protože Jiří to sice dělá takovým obyčejným, tichým, nenápadným nátlakem, ale já tím pádem šlapu podle jeho představ. Ale on má zase pocit, že to hrozně řídím já. I lidi to tak tipujou. “
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
Petra Černocká: Divím se, že moje vnučka není tlustá
46 fotografií
