Petr Batěk: O slavnějším bratrovi a problémech s otcem
42 fotografií
Cyrila z Gymplu Petra Baťka (47) neživí pouze herectví, je zároveň frontmanem post-folkové kapely Alchymie a vydal už třetí sbírku básní. Kvůli otci neměl jednoduché dětství on ani jeho bratr Pavel (44). Jak to má s mladou milenkou a proč se tolikrát rozváděl, se dočtete v otevřeném rozhovoru pro sobotní Aha!.
Váš bratr Pavel je rovněž herec, panuje mezi vámi rivalita?
„Když se na to podíváme z nadhledu, tak si určitě konkurujeme. Protože jsme oba herci, kde každý sám chce práci, chce hrát. A co nejlepší role. Ale nemáme mezi sebou nevraživost, převládá to, že jsme bratři. Dokonce jsme točili i párkrát dohromady – v kriminálce Anděl a ve filmu Zítra napořád. A kdyby nám zase něco společně nabídli, tak budeme určitě spolu hrát rádi.“
Připravili jste se někdy vzájemně třeba o roli?
„Ne, to ne. Spíš jsme se připravili o roli tak, že nás pozvali vícekrát jako oba dva bratry, jenže v tom natáčecím čase jeden z nás nemohl, takže si vybrali jiné sourozence. Takhle jsme se třeba připravili o roli, ale za to jsme nemohli. Naopak, když si třeba vyberou jednoho z nás pro nějakou roli a režisér nedostane jednoho Baťka, tak si objedná druhého. Jsme si trochu podobní, tak to někdy jde.“
Preferujete divadlo před filmem?
„Ne, ne. Tak se to říct nedá. Já si myslím, že by herec měl mít co dočinění s divadlem. Protože tam vlastně vzniká ten hereckej kumšt. Jelikož je na jevišti síla okamžiku a přímý kontakt s divákem. Takže si myslím, že to divadlo je pro herce důležité. Hlavně taky může trénovat svůj hlas a své dovednosti. Hraní na kameru je něco jiného. Ale myslím si, že divadelní průprava je pro filmové herce dost důležitá. A pro ty, kteří už plavou ve vodě, tak si myslím, že je dobrý, když je to vyrovnaný. Když má část života před kamerou a část na jevišti. Nemyslím, že je správné rozdělení herců na filmové a divadelní. Buď je to herec, nebo není.“
Nejste jen herec a muzikant, už jste vydal třetí sbírku básní. Kdy jste v sobě objevil poprvé básnické střevo?
„Co se týká psaní, tak už jsem jako malý kluk na základní škole psal povídky. A pak jsem předčítal na různých rodinných sešlostech, na narozeninách nebo u vánočního stromku. Byly to takový smyšlený pohádkový povídky. Takže psaní mě provází od dětství.“
Co je vaší inspirací?
„Moje psaní vzniká z vnitřního pocitu. Může to být motivované nějakým stavem, láskou nebo zklamáním. Když mi něco vadí, nebo mi naopak přijde krásný, tak z toho vznikne pocit a já se ho potom snažím popsat. I když prožiju něco bolestivého, tak mi pomáhá se z toho vypsat. Napíšu básničku a mně se uleví fyzicky. Opravdu, mám to vyzkoušené. A když zažiju radost, tak ji také zachycuji. Poezie je pro mě hygienou duše. Čistím si tím svůj vnitřek. Tedy ne že by to byly odpadky, ale je to prostě výsledek toho procesu.“
Bolestivý byl určitě váš složitý vztah s otcem. Odpustil jste mu?
„Teď už si to s ním nemůžu vyříkat, protože nežije. Ale nejsem si jistý, jestli by to šlo. Náš táta byl taková složitá povaha. Měl svou hlavu a svůj pohled na svět, který by nikdo nezměnil. Já jsem mu odpustil. Nesl jsem si to hodně dlouho v sobě a pak jsem si uvědomil, že bych to v sobě živil a přenášel na svoje děti. A že mnohem lepší varianta pro mě je se s tím vyrovnat.“
Jak k tomu došlo?
„Po té fázi, kdy jsem ho nenáviděl a ani za ním nejezdil, tak jsem se za ním zničehonic vydal. Trochu se to mezi námi obnovilo. Ale to už bylo v momentě, kdy jsem si řekl, že když budu tu zášť k němu chovat, budu ubližovat pouze sobě, a to nechci. Takže jsem si řekl, on je takovej, já jsem jinej, už je to pryč. Od té doby jsem s ním mohl komunikovat. Ve mně se to uzavřelo a vlastně jsem mu tímhle stylem odpustil.“
Říká se, že je o hodně těžší odpustit sám sobě...
„No, ono to s tím souvisí. Není to tak, že bych jenom jemu odpustil, a tak by se mi žilo dobře. Tu kapitolu jsem v sobě uzavřel, srovnal jsem si to sám v sobě. To se stalo ještě za jeho života. Myslím, že se můj táta choval stejně, jako se k němu choval jeho otec. Že to byla taková dědičná věc a stačilo málo, abych byl stejný i já. Moje děti by pak takhle někde seděly a povídaly si o mně. A takhle by to šlo dál, tak jsem si řekl, že je potřeba to domino někde zastavit. “
Máte známost – přítelkyni Marcelu (28)...
„Ano, jsme zamilovaní a šťastní.“
Bude svatba?
„Možná nebude, já nevím. Zatím ji neplánujeme. Než jsme se poznali s Marcelkou, tak sem si řekl, že už se v životě ženit nebudu. Jsem ve fázi, že to nevylučuju, ale ani neplánuju.“
Poznáte tajného bratra slavného herce? Je to hvězda Ordinace!
42 fotografií
