Legendární útočník Havel: Pikantní kousek s Bohdalovou! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Legendární útočník Havel: Pikantní kousek s Bohdalovou!

Havel promluvil i o historce s Jiřinou Bohdalovou.
Havel promluvil i o historce s Jiřinou Bohdalovou. (Foto Aha! – Mária Rušinová, Sport – J. Legner, P. Mazáč, B. Reichová, ara)

„No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, vrásky jsou sexy!“ Jestli tenhle slavný výrok režisérky Věry Chytilové na někoho platí, tak je to hokejový velikán Jan Gusta Havel (76).

Plejer, který s nesmrtelnou reprezentační partou v roce 1969 na světovém šampionátu ve Stockholmu dvakrát potřel nenáviděné Rusy (2:0 a 4:3). Jeho tým se stal symbolem odporu proti okupantům. Národ ty chlapce miloval a Gusta umí na ty chvíle hrdinství i strachu z pomsty komunistického zlořádu zavzpomínat s grácií. Máte pocit, že ho chcete poslouchat mnohem delší čas, než obnášelo těch šest památných třetin ve Švédsku před padesáti lety.

Gusto, když jsme si domlouvali povídání, říkal jste, že už se vám vzpomínání tolik nedaří, a teď vám u slavných výher nad Sověty hrají oči. To se přece zapomenout nedá, že?

„Vážně nedá (s úsměvem). Víte, někteří lidé tenkrát říkali, že to musíme pustit, protože to je se Sovětským svazem, a já jsem říkal, že si snad dělají srandu. Na olympiádě v Grenoblu 1968 jsme je po sedmi letech konečně porazili 5:4, což byl úžasný úspěch, ale bylo to v únoru osmašedesátého a bylo to vyloženě jen o sportu. V devětašedesátém ve Stockholmu už to bylo i o vzpouře.“

Protože mezitím přijely ruské tanky a nálada se změnila i v hokeji?

„Podívejte se, my se už v létě připravovali na mistrovství světa. Mělo to být tady v Praze a my jsme se strašně těšili, že získáme doma titul. Jenže pak přišla 21. srpna ta rána. Ten den jsme my, Sparta, měli hrát přípravné utkání v Litvínově, kde jsme byli na soustředění. Ve tři hodiny ráno ale začaly městem projíždět tanky. Rusáci. Nehráli jsme, sehnali jsme řidiče, který byl ochotný nás odvézt do Prahy, a jeli jsme mezi tanky. Byl to frajer, co věděl, jak objet zátarasy. Dostali jsme se s hokejovými bágly do haly. Byli jsme naštvaní, a pak přišla ta změna dějiště mistrovství.“

Místo Prahy se hrálo ve Stockholmu. Jak vám to státní velení vysvětlilo?

„Tři měsíce před mistrovstvím světa nám oznámili, že se nebude hrát tady, ale ve Švédsku. Komunisti se báli, že fanoušci i národ jsou nakrknutí. Měli strach, že by se tady něco mohlo stát.“

A tak jste jako gesto vzdoru zvolili nepodání ruky Rusům. Jak se to seběhlo?

„Měli jsme v Praze na Hubertusu tři týdny soustředění před Stockholmem. Když jsme měli odjet, došli jsme k tomu, že až nastoupíme do autobusu, podepíšeme petici, kterou jsme tajně připravovali. Že ať zápas dopadne jakkoliv, tak Rusákům nepodáme ruce. Řekli jsme vedení, že chceme něco říct, a autobus se zdržel o tři hodiny. Probíhaly telefonáty mezi Hradem a Hubertusem. Pak přišla zpráva, že můžeme odjet. Měli jsme to promyšlené.“

Ovšem u rukou nezůstalo, došlo i na přelepení hvězdy na státním znaku. To byl druhý díl vzpoury?

„My jme totiž od kluků z televize, Brábníka a Váchy, věděli, že se to nepodání ruky vystřihlo a nikdo ho v televizi neviděl. Tak jsme si pak řekli, že někteří zalepíme hvězdičku nad lvem, protože je to ruská hvězda, která toho lva tíží. Že přes to dáme izolaci. Samozřejmě že někteří to udělat nechtěli, ale nás pět to zalepilo a čekali jsme, až vyhrajeme druhé utkání. Měli jsme jen strach, aby se nedostala ven nějaká fotografie, a televizáci věděli o tom, že na nás nemají dělat záběry, aby se to neprozradilo. Až po letech v nějakém švédském filmu bylo vidět, že Jarda Jiřík a snad Jarda Holík to mají. Vyhráli jsme, nepodali jim ruce a odjeli. Splnili jsme to, s čím jsme tam jeli.“

A udělali jste ještě pikantní kousek navíc. Jak to bylo s hereckou divou Jiřinou Bohdalovou?

„Dokázali jsme ji protlačit do haly. Tenkrát jsem Golonkovi říkal, ať řekne, že je to jeho manželka. Dostali jsme ji tam a byla v těch dvou zápasech s Rusy dokonce na střídačce.“

Váš tehdejší spoluhráč Vladimír Bednář utrousil, že měla slabost pro Václava Nedomanského? Měla?

„Tak to já vážně nevím. Já jsem spal s Honzou Suchým a měli jsme ji na pokoji. Fakt jen na pokoji, ať si říká kdo chce, co chce (rozesmátě). Prostě byla to fanynka, kterou jsme propašovali jen na na tyhle dva zápasy. Brali jsme ji jako našeho maskota. Jiřina byla úžasná ženská, co si budeme povídat, a vynikající herečka. Jsme velcí kamarádi. Měli jsme ji rádi, mluvila o nás vždycky hezky a nakonec nám proti Rusákům přinesla štěstí. To jsme jí říkali, když si s námi připila šampáněm. Potají, aby to nikdo neviděl.“

Polechtáš Lenina?

Dva veselí hokejoví kluci z Čech v komunistické říši zla. To by bylo, aby nevymysleli fórek na bolševického arcilotra Lenina.

„U mauzolea v Moskvě byla fronta na celý den. Najednou stop, tady je československý národní tým, a milicionáři nás dostali dopředu. Ty lidi se báli protestovat, tak jsme tam vlezli,“ spustil svůj zážitek Jan Gusta Havel. „Říkali jsme si s Jardou Holíkem: Hele, ten Lenin tady leží, to je nějaká blbost, to je atrapa. Až tam budeme u něj, tak ho polechtáme na patě, jestli vstane. Česky jsme na sebe řvali: Lechtáš ho? No a od hlídačů okamžitě bylo: Hele, chovejte se tady slušně, víte, kdo to je? No jo, byli jsme mladí a bujní,“ culil se při líčení hokejový bard Havel.

Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!

Jiřina Bohdalová se zranila: Drsný pád ze schodů! Musela do nemocnice!

Video se připravuje ...



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.