Režisér První republiky Biser Arichtev: S manželkou už spolu mluvíme

Práce režiséra je vskutku nevděčný úkol. Pokud je dílo úspěšné, sklízí chválu, samozřejmě kromě hlavních hvězd. Pokud není, on je tím, kdo se musí zodpovídat producentům a čelí kritikům. Nejinak je na tom i Biser Arichtev (41), muž, který má na svém kontě oblíbený a úspěšný seriál Vyprávěj (2009 – 2013) a nejaktuálněji právě První republiku, která se na podzim na obrazovky vrátí třetí řadou. „Historie nezadržitelně posunuje hrdiny a příběhy seriálu do těžkých let hospodářské krize a prohlubujících se národnostních konfliktů mezi českými a německými občany země,“ říká o ní kreativní producent České televize Jan Maxa.

Štáb i herci se letos vypravili kromě již známých míst Kutné Hory, Třebíze, zámku Ploskovice či Prahy také poprvé do Terezína, Veltrus nebo Lichocevse. Tam všude pokračují osudy televizní rodiny Valentových ve třinácti dílech podle scénáře Jana Coufala (39). „Pro mě je vždy na prvním místě příběh. Emoce, které vyvolává. Jeho soudržnost a napětí. Nic jiného není důležité, takže i když je mi někdo charakterově bližší než ostatní, ale příběh vyžaduje, aby ona postava byla v seriálu méně, nebo dokonce zemřela, nezaváhám,“ říká scenárista, jehož příběh začíná na sklonku roku 1930.

Natáčení nových třinácti dílů v těchto dnech skončilo, jak se momentálně cítíte? „Máme za sebou 96 dvanáctihodinových natáčecích dnů. Mnoho z nich bylo opravdu intenzivních. Moje práce ještě není u konce, protože začal proces dokončování dílů ve střižně a zvukovýrobě. Jsem unavený, ale zároveň je to pocit štěstí, že je za mnou další rok krásné práce.“

Takže trocha sentimentu?
„Ne, nostalgický většinou nebývám, protože to, co uděláme, tady zůstává a dělá to lidem radost. Nikde to nezmizí, tak proč sentiment? Těším se, jak se to lidem bude líbit. Dělám pro to maximum.“

V seriálu je vždy spousta dramatických situací i místa pro romantiku. Nová řada má být akčnější než dvě předchozí. Baví vás »přiostřovat «?
„V První republice se snažíme přinášet divákům hlavně emoce. Je to láska, rodinné vazby, ale i to, co na rodinu doléhá zvenčí. Snažíme se ukázat, co to všechno dělá se vztahy v rodině. V seriálu je to rodina Valentů, ale vlastně je to nadčasové. Žijeme hodně rychle a snažíme se vydělat víc a vyrobit víc a mít víc.“

Taková je doba...
„Vede to ke stresu a napětí. To jsou emoce, které potom nejvíc přenášíme na naše nejbližší, kteří si to zaslouží nejmíň. Jakoby nestíháme pěstovat lásku a lidsky pečovat o rodinu a své blízké. V našem seriálu je právě tohle. Snažíme se ukázat, že drama, které se děje navenek, může narušit vztahy v rodině. Ale rodina musí stát při sobě a láska a dobro musí zvítězit.“

Jako režisér jste nejzodpovědnější osobou, které se vždy připisují úspěchy i propady díla. Je těžké s tímhle vědomím pracovat?
Nenutí takový fakt někdy režiséra šponovat práci na place? „Samozřejmě jsou okamžiky, kdy věci vznikají těžko, a tam se to projeví nejvíc. Chci, aby věci, které dělám, byly v daných podmínkách co nejlepší. Aby lidé, se kterými spolupracuji, mohli na konci celého procesu říct, že byli rádi, že u toho byli. Aby se za naši společnou práci nestyděli. Já si takové věci nepřipouštím. Nemohl bych pracovat s tím, že myslím jen na úspěch nebo neúspěch věcí, které dělám.“

Netočíte tedy prvoplánově trhák, super biják...
„Musím instinktivně věřit tomu, že co dělám, je dobře. Jestli to dobře není a nebude, ukáže výsledek. A pokud to dobré nebude, žádná další práce mě už nečeká. Tak to je. Buď to bude dobré, nebo to už příště nebude. Věřím taky tomu, že pokud to člověka baví a není úplné nemehlo, udělá věci dobře. Část výsledku ovlivňuje talent, ale většinu poctivá a usilovná práce.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního deníku Aha!

První republika III.