Omilostněný vrah Kajínek (56): MÍ NEJBLIŽŠÍ MĚ ZRADILI! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Omilostněný vrah Kajínek (56): MÍ NEJBLIŽŠÍ MĚ ZRADILI!

Jiří Kajínek
Jiří Kajínek (Foto Aha! – M. Pátek, P. Machan, R. Klejch, A. Malachovský, ara)

Většina rozhovorů s Jiřím Kajínkem (56) se točí kolem jeho útěku z vězení. My se s ním vlastně při takové příležitosti setkali také, na tzv. únikové hře právě z vězeňského prostředí. Za mříže ho poslala znovu Prima, která tak promovala dokumentární sérii, kterou s nejznámějším českým kriminálníkem natočila. Když se dostal na svobodu, zajímalo nás, jak prožívá novou životní etapu, kdy je volný.

Jiří, je to už pět měsíců, co jste na svobodě, jak se k vám chovají lidé venku na ulici?

„Poznávají mě a zastavují. Vidím, jak si šeptají a ukazují: Podívej, to je on! A někteří se odváží přijít, jiní ne. Jedni se chtějí vyfotit, jiní mě požádají o podpis. V Brně, kde teď žiju, se mi třeba stalo, že jsem šel do nákupní galerie. Ani jsem jí nemohl projít, protože se na mě vrhl dav a fotilo se se mnou asi sto padesát lidí. To bylo nevěřitelný.“

Jaká reakce vás nejvíc potěšila?

„Vlastně všechny. Za tu dobu, co jsem venku, jsem ještě nepotkal člověka, který by za mnou přišel a řekl: Ty jsi hajzl, jsi vrah! Neslyšel jsem nic negativního. Samozřejmě, že takový názory jsou, ale ti lidé mi to nepřijdou říct do očí. Ale třeba mě překvapilo, když jsme natáčeli dokument v Plzni, seděli večer v hospodě, přišel číšník a řekl, jestli bych nešel do jedné uzavřené společnosti, že se se mnou chtějí vyfotit. A tam seděli kluci z NHL, největší hvězdy! Byli nadšení, že mě vidí. Tak to je pořád ještě překvapující, být vlastně známý člověk. Ale samozřejmě vím, že jsem kontroverzní osoba.“

Měl hrát sám sebe
Když se před pár lety chystal o Kajínkovi film, neměl v něm hlavní původně dostat Konstantin Lavroněnko, ale sám sebe měl ztvárnit Jiří Kajínek. Tehdy jej měl točit ještě Filip Renč. „Přišel za mnou a říkal, že by byl nejradši, kdybych hrál sám sebe, že to bude světový unikát,“ prozradil. „To bylo v době, kdy soud měl rozhodnout, jestli mě propustí. Začínala obnova procesu a vypadalo to, že Plzeň uzná, že mě odsoudili nespravedlivě,“ dodává. Jenže to se nestalo. „Pak se filmaři snažili domluvit, že zaplatí jakoukoli ostrahu a bachaře, jen ať mě pustí na natáčení. Neprošlo to, báli se,“ doplnil. Film Kajínek (2010) nakonec natočil Petr Jákl.

Jak se to projevuje?

„Když jsem vyšel z vězení v tom zeleném tílku, tak kdyby mi nedal pan prezident milost, ale soud by rozhodl, že jsem nevinný, tak bych okamžitě dostal smlouvu od jeho výrobce. Ale protože je to milost a pořád by někdo mohl říct: On je vrah, tak se toho bojí. To je kontroverze. Nebo když třeba pan Dobrovský navrhl, že udělá autogramiádu mé knížky, tak se na něj moralisté vrhli a svolávali demonstrace. Nakonec si pro podpis přišlo asi čtyři sta lidí. Říkali mi, že nejdelší autogramiádu měl zatím pan Viewegh, podepisoval se padesát minut. A já skoro tři hodiny.“

Jak nedávno boural
Luxusní mercedes v ceně kolem dvou milionů si Jiří Kajínek pořídil na konci srpna. Netrvalo dlouho a hned s ním boural. A 4. října, když jel na natáčení dokumentu Já, Kajínek, na výjezdu u Plzně, nedal přednost jinému řidiči. Odnesly to plechy, naštěstí se nikomu nic nestalo. „Zásadně jezdím sám. Jedu rychle, jsem ostražitý, všechno sleduju, jezdím bezpečně. Když někoho vezu, jedu pomaleji, povídám si, občas se podívám na spolujezdce,“ vysvětluje Jiří Kajínek, jak k nehodě došlo. „Auto jsem ještě viděl. Kdybych jel rychle, šlápl jsem na plyn a nestalo se to,“ dodává. I když protijedoucímu řidiči nedal přednost, ten prý jel nepřiměřeně rychle. Policie však nemohla změřit brzdné stopy, neb nehoda se stala na místě, kde se bourá často. „Nevěděli, které stopy jsou jeho,“ dodal Kajínek, který si opravené auto zpět odvezl toto úterý.

Opravdu jste se nesetkal s žádnou negativní reakcí?

„Ne. Lidi mi strašně vyjadřují podporu. Někteří chodí a říkají, že věří, že jsem nevinný, jiní zase, že pokud jsem to udělal, tak jsem si odseděl svoje. To jsou reakce, který mě nabíjí. S čím jsem se ale potkal, tak to je zrada od vlastní rodiny.“

Jaká?

„Než jsem utekl z Mírova, tak jsem si zajišťoval bydlení na dvou místech. A můj bratranec tehdy řekl: Já ti to zařídím! Utekl jsem, přišel do Prahy, a neměl jsem kam jít. Vykašlal se na to, nevěřil, že to dokážu. A lidi pak za ním chodili a říkali: Ty vlastně můžeš za to, že ho znovu zavřeli! A on, aby před známými nevypadal špatně, prohlásil, že mi to zařídil, ale já to nevyužil a radši jsem šel k paní Černý. Což je absurdní nesmysl!“

Kdo je jeho přítelkyně?
Poznali se už v 90. letech, ještě před jeho odsouzením. Po celou dobu, co byl za mřížemi, věřila Magda G. (65), která je psycholožka, že je nevinný. Pravidelně za ním chodila do vězení – do roku 2013 jednou za 14 dní, poté jednou měsíčně. „Mohl mi jednou denně telefonovat, tedy jen v pracovní dny, deset minut. Ale bylo to komplikované, nespouštěla jsem mobil z očí, abych nezmeškala jeho hovor,“ svěřila Kajínkova přítelkyně. Po propuštění z vězení žije Jiří Kajínek právě s ní, a to v Brně. Zajímavé je, že když o partnerce mluví, neřekne jí jinak než »paní doktorka«.

Co pro vás bylo za tu dobu, co jste na svobodě, nejtěžší?

„Všechno je úžasný! To pochopíte, když vyjdete ven z toho pekla. Všichni se mě ptají, proč nejedu třeba na Seychely nebo do Ameriky. A já na to: Nemám důvod! Ráno se probudím, vyjdu ven, mám kolem sebe zeleň, potkávám normální lidi a každý den si užívám. To, co pro vás je naprosto přirozený, tak pro mě je nádherný.“

Překvapilo vás něco, že je jinak, než jste si myslel?

„Hned první den, co mě pustili, jsem jel s paní doktorkou taxíkem na Karlův most. Taxikář, když mě poznal, tehdy málem dostal infarkt. (směje se) Měl jsem otevřený okýnko a říkal mu: Víte, co je zvláštní? Že Praha voní. Já znal Prahu, která smrděla, z aut se valil černý dým, a to je pryč. Pro mě to bylo úžasný zjištění. Prahu miluju, je to moje srdeční záležitost. Když můžu, jdu na Karlův most nebo se projít do Starýho Města. Jen teď, když tam procházím, tak se pořád s někým fotím. (směje se) Ale to mi nevadí.“

Co je to úniková hra
Vychází z počítačových her, jejichž cílem je útěk z uzavřeného prostoru. Skupina dvou až šesti hráčů se musí během šedesáti minut dostat z jedné či více místností ven tak, že za pomocí skrytých a rafinovaných indicií luští hádanky a úkoly – dle typu hry. Výsledkem je finální otevření prostoru, odkud se utíká. Liší se tématy i úkoly, jen v Praze jich je přes padesát.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního deníku AHA!


Kajínek nebo Rambo? Podívejte se, jak slavný vězeň vysvětlí svoji minulost a činy!!

Video se připravuje ...



Přečtěte si
-bello-
6. 11. 2017 • 00:43

gurke I u mně článek nepřečten . Chci, aby v Česku byl přijat " Son of Sam Law" ( = kriminálník nesmí profitovat ze svých činů). http://www.encyclopedia.com/history/dictionaries-thesauruses-pictures-and-press-releases /son-sam-law

mpads
5. 11. 2017 • 17:15

gurke Zařazuješ se mezi ně. Krypl nečte, ale za to diskutuje. Jak věcně důležité?...Reagoval jsem jen na tupost.

xcarodejka
5. 11. 2017 • 16:13

I když se cítíte nad někým, nebo nad měčím/ možná právem/,tak není vžy ztráta času věnovat tomu pozornost. Život je složený jako mozaika z dobrého a zlého. Je nutné se učit analyzovat situace, rozlišovat, a tak poznat kdo je špatný od samého jádra. a komu tedy nic neodpustit , jelikož nemá šanci se změnit. Jinak, všichni se dopouštíme chyb a špatností, které bychom si ale měli být schopni uvědomit / nevymlouvat se pouze na různé okolnosti/a neopakovat ty chyby dokola.Takový člověk má nějakou cenu a za odpuštění chyby a omylu určitě stojí.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.