Robert Urban z První republiky o životě bez mámy...
27 fotografií
V pátek odstartuje na obrazovkách druhá řada seriálu První republika a opět nebude chybět trojice bratrů Valentových. A tak se vedle Jiřího Vyorálka a Jána Koleníka představí i ten nejmladší, Freddy, v podání Roberta Urbana (31). Jeho benjamínek za osm let, které uběhly, dospěl, dostudoval a zmužněl. Co jej čeká dál a jaký vlastně Robert je?
Roberte, v čem bude vaše postava v druhé sérii jiná oproti té první?
„Freddy vystudoval právnickou školu, má ambice být právníkem v rodinné firmě. Nastane ale pár situací, které mu jeho sen zkomplikují. Hledá sám sebe, svoje místo v rodině. A můžu prozradit, že bude mít trošku problémy s hazardem.“
V čem je vám osobně blízký?
„Je to mladý kluk, který se dívá optimisticky co budoucnosti a nedělá si z ničeho moc velkou hlavu. A hlavně ho baví život. Takže v tomhle je mi blízký. Už míň pak v tom, že je v některých věcech nezodpovědný a nedokáže úplně domyslet důsledky.“
Hrajete nejmladšího z bratrů, jak se vám natáčí s kolegy Jánem Koleníkem a Jiřím Vyorálkem?
„Jsou to moc milí pánové. No pánové, kolegové! (směje se) V první sérii to byla moje první velká televizní zkušenost a je pravda, že jsem se tam od začátku mezi nimi cítil hrozně dobře, protože mi to nikdo z nich mi nedával najevo. Pomáhali mi.“
V čem pro vás bylo natáčení nejnáročnější?
„Asi v dojíždění mezi Ostravou a Prahou. Žiju totiž v Ostravě a hraju v divadle v Českém Těšíně. Takže těžký bylo provozně skloubit termíny natáčení s představeními v divadle. Naštěstí byly obě strany vstřícné, tak jsme to zvládli.“
Je něco, co se vám z natáčení vrylo nesmazatelně do paměti?
„Podařilo se mi shodit jednu lampu, rozbil jsem tak vzácnou rekvizitu. Bylo po klapce, volno a já zavadil rukou a prostě to spadlo. Nevím, jestli si toho diváci všimnou, ale je pravda, že v pár záběrech pak ta lampa chyběla. Dopadlo to nakonec dobře, i když rekvizitáři velkou radost neměli. Ale nic jsem naštěstí platit nemusel.“ (směje se)
V čase jsme se posunuli o osm let, jak se Freddy změnil fyzicky?
„Když se o tom dozvěděl, chtěl jsem, aby to bylo vidět. Chtěl jsem nabrat svalovou hmotu a vypadat dospěleji. Začal jsem cvičit, a pak chodit na kondiční tréninky boxu. Mě vždycky fascinovalo to, že chlapi umějí dát ránu a ochránit svou vyvolenou ženu, kterou mají po svým boku. Nejsem boxer, je to na kondičku a fyzičku. No a nechal jsem si narůst vousy.“
Žijete v Ostravě, ale nějakou dobu jste hrál také v Brně, že?
„Ano, před pěti lety jsem odešel z Ostravy do Brna, byl jsem tam dvě sezony a na konci té druhéjsem se zranil. Urval jsem si vazy při fotbale. A pak jsem se rok dával dohromady.“
Jak se vám to stalo?
„Byl to vlastně takový hec. Kolega z divadla se mě jednou ptal, jestli hraju fotbal. A já na to: Každý hraje fotbal! Prý jestli bych si nechtěl s nimi zahrát. Řekl jsem: Proč ne! Měl jsem představu, že si půjdeme zakopat za divadlo a on mě nominoval do Menšíkovy jedenáctky! Přijel jsem tam a neměl jsem ani tenisky. V životě jsem nehrál v kopačkách. Ten den jsem je dostal poprvý na nohy. Nějak to dopadlo a já si řekl, když mám hrát, tak si koupím svoje. Koupil jsem si nádherný kopačky, jenomže trhaly nohy. Neuměl jsem v tom běhat, přecenil jsem se. Na rok mě to vyřadilo.“
A jak to dopadlo s kopačkami?
„Mám je doma a přemýšlím, co s nimi. Jestli je někomu dát, ale aby mu nepřinesly smůlu. (směje se) Já už se k tomu určitě nevrátím. Byl jsem rok na nemocenské a mezitím jsem v životě přehodnotil některé věci. Chtěl jsem se vrátit zpátky domů. Mám tam přítelkyni a ten kraj mám prostě rád. Přišlo prostě takový silný volání a já šel zpět do Ostravy.“
Hvězda seriálu První republika Veronika Nová: Kdo je jejím skutečným otcem? …
Celý článekDřív jste byl také výborným tanečníkem, jaký je váš největší úspěch?
„V juniorech jsme byli druzí na mistrovství republiky v družstvech. Pak jsem byl ve čtvrtfinále v párových tancích a jsem mistr republiky ve stepu. Ale to už je dávno. Dělal jsem latinsko-americký tance a stepoval jsem. K tomu mě přivedl můj tatínek. Od malička jsem dělal gymnastiku a tancoval. A tátovi se líbil step. Já tam začal chodit a rok na to jsem dostal roličku v muzikálu Zpívání v dešti. A tam se poprvý zrodila moje láska k divadlu.“
Tři »kluci« bez mámy
Tatínek Roberta Urbana vystudoval trenérskou školu, sám byl sportovec a výborný cyklista. „Závodil na kolech, umisťoval se taky na mistrovství republiky,“ svěřil herec, který také jen s tátou a bratrem vyrůstal. „S maminkou nežiju a nežil jsem odmalička. Táta byl úžasný.
Dneska dokážu ocenit, že když jsme byli malí, tak to táta všechno zvládl, postaral se o nás. S maminkou nejsem dodnes v kontaktu a tatínek bohužel před pěti lety zemřel, takže jsem už zůstal sám. Ale věřím tomu, že na mě kouká a spoustu krásných příležitostí mi posílá,“ dodal Robert.
Na video z První republiky můžete podívat zde:
27 fotografií
