Bailando: Je to sluníčko, podívejte...

Jana Gonsiorová tančí s Tomášem Krejčířem pro svou postiženou dcerku

Po boku Tomáše Krejčíře (36) se snaží vybojovat šanci na normální život pro svou jedinou dceru Adélku (3), která je od narození handicapovaná a sama není schopna pohybu. Co přesně chce Jana pro dceru vytančit, a co všechno musela její rodina pro účast v soutěži obětovat?

Vaše dcera je zcela odkázaná na vaši pomoc. V televizní upoutávce před soutěží zaznělo, že jste jistotu v zaměstnání vyměnila za účast v soutěži. O jakou práci jste vlastně přišla?
„Pracuji v jedné bance jako asistentka regionálního ředitele. Práci jsem opustit nemusela, jen si teď nemohu dovolit pracovat na plný úvazek. Mám ale velké štěstí, že mým nadřízeným je člověk, který je velmi vstřícný, a umožnil mi pracovat na půl úvazku. To je rozhodně více, než se podaří jiným maminkám, které se ocitnou v podobné situaci.“

Musíte tedy i teď docházet do práce?
„Když jsem byla vybrána mezi osm finalistů soutěže Bailando – tančím pro tebe, byl pan ředitel ochoten uvolnit mě na dobu tří měsíců. Mám neplacené volno.“

Rozhodovala jste se o účasti v soutěži dlouho?
„Do soutěže mě přihlásila sestra, a abych řekla pravdu, vůbec jsem nepočítala s tím, že bych mohla být vybrána. Proto jsem o tom začala přemýšlet a rozhodovat se až ve chvíli, kdy už jsem moc času neměla. Musela jsem pak velmi rychle zjistit, jak by se dala skloubit má účast v soutěži s péčí o Adélku, jak by to časově zvládl manžel a má nejbližší rodina, a jak by zareagovali v zaměstnání. Všechno ale dopadlo, jak nejlépe mohlo.“

Adélka se nemůže sama pohybovat, je podle lékařů naděje na zlepšení?
„Ano, bude ale záležet na několika faktorech: jak bude úspěšná rehabilitace, jak moc bude Adélka »chtít«, a nakolik ji budeme schopni k pohybu motivovat. Právě motivace je pro ni velice důležitá a úzce souvisí s tím, pro co tančím - přála bych si, aby měla k dispozici prostor, který jí bude ušitý na míru, umožní jí samostatný pohyb a tím jí pomůže v dalším vývoji.“

O jaké postižení se konkrétně jedná?
„Jde o vrozenou mikrocefalii. Zjednodušeně řečeno má menší hlavičku, než je obvyklé a není zatím schopná samostatného pohybu.“

Vyžaduje Adélka soustavnou péči?
„Ano, jedná se o celodenní péči, kterou zajišťuji já, manžel, nyní i má nejbližší rodina a v neposlední řadě Dětský rehabilitační stacionář, kde Adélka navštěvuje čtyři hodiny denně speciální mateřskou školku.“

V čem tato péče spočívá?
„Je to stejná péče jako o malé miminko s přídavkem rehabilitací, speciálního cvičení, krmení, hraní...“

Kdo vám s dcerkou nejvíce pomáhá?
„Nejvíc rozhodně můj manžel. Je naprosto úžasný a je schopen zastat všechny činnosti, které jsou zapotřebí.“

Čím se živí váš manžel?
„Pracuje ve firmě, která se zabývá sanací kontaminovaných zemin a vod.“

Dokáže si Adélka sama hrát?
„Ano, před nedávnem udělala veliký pokrok v hrubé motorice a naučila se posadit. Proto je teď pro ni hraní snazší, a myslím, že s tímto pokrokem půjdou ruku v ruce i další drobné dovednosti spojené s hraním.“

Čím vám dělá radost?
„Tím, že je takové sluníčko, jakým je.“

Co dělá radost pro změnu jí?
„Jakákoliv legrace a dovádění a taky koupání. Vodu miluje.“

Pozorujete nějakou změnu jejího stavu?
„Jsou to jen malé pokroky, ale hlavně že jsou.“

Jak se s postižením Adélky vyrovnáváte po třech letech?
„Vzhledem k tomu, že na začátku nebylo jisté, jakým způsobem a jak moc bude Adélka postižená, přicházely k nám tyto informace pomalu a postupně – ani teď se ale nedá říct, že bych s tím byla vyrovnaná, jen se snažím přijímat věci tak, jak jsou a udělat pro Adélku maximum – prostě všechno, co bude v mých silách.“

Věříte, že pro ni bezbariérové bydlení vytančíte?
„Nevím, jestli ho přímo vytančím, ale věřím, že se mi podaří ho pro ni zrealizovat.“

Autor: JAROSLAV BENDA, TOMÁŠ ZAPLETAL
Foto: Marek Pátek, archiv