Bývalá hlasatelka Lekešová (59): O děsivé bouračce!

Ve studiu Českého rozhlasu, ze kterého pravidelně vysílá, se už cítí jako doma. (Foto Aha!: David Malík, Martin Šebesta, Helma 365, archiv S. Lekešové, ara)

5 fotografií

Když začínala, sama sobě se vůbec nelíbila.

Z hlasatelského křesla odešla dřív, než byla zrušena.

V současné době ji na obrazovce ČT můžete vídat v pořadu Sama doma.

30. května 2015 • 05:00

Za širokým úsměvem, kterým se proslavila jako programová hlasatelka Československé televize, skrývá Stanislava Lekešová (59) velké strachy. Přežila děsivou autonehodu a přiznala hrůzu z dopravních prostředků. V rozhovoru pro Aha! ale také exkluzivně prozradila detaily ze života hlasatelek za socialismu i jejich platy!

Před lety jste prý měla vážnou autonehodu. Tehdy jste nemusela na operační sál?

„Stala se před dvanácti nebo třinácti lety. Vraceli jsme se z Rakouska z hor po Silvestru. Manžel usnul za volantem.“

13. komnata českých modelek: Hana Soukupová si zničila dětství!

Celý článek

Co přesně se tenkrát stalo?

„Protože se v autě bojím, tak pořád kontroluju situaci. Rozhodně nespím. Tak jsem viděla, že míříme ke svodidlům. Ale bylo už pozdě, přestože jsem manžela probudila, už se to nedalo zvládnout. Přepadli jsme přes svodidla a skončili na střeše.“

Byly v autě i děti?

„Vzadu seděla dcera, která chodila v té době do druhé třídy. Proto to byl taky tak strašný pocit. Mně se tedy, jak jsem říkala, nestalo jako zázrakem nic, ale dcera měla zlomenou nohu a manžel byl v bezvědomí. Chvíli jsem si dokonce myslela, že nežije. To byly strašné chvíle.“

Pomoc přišla kdy?

„Hodně brzy, ale čas jsem moc nevnímala. Naštěstí se manžel probral z bezvědomí. Pamatuji si, že jsem chtěla ještě rychle zavolat synovi, který s námi nebyl, a nemohla jsem s telefonem vůbec zacházet. Pak jsem si až s odstupem času říkala, že bylo štěstí, že se mi to nepovedlo, protože by se strašně vylekal.“

A co se stalo manželovi?

„Měl propíchnutou plíci, takže nás všechny tři odvezli do rakouské nemocnice.“ Jak dlouho jste tam byli?„Celý týden. Ale mě tam nechali z psychologických i praktických důvodů. Proto, abych se na pokoji i postarala o rodinu a podpořila je, protože mám být v takové situaci s nimi. Pojišťovna neustále telefonovala, proč tam ještě jsem, ale oni to brali jako samozřejmost. Byla to přitom venkovská nemocnice, ale chovali se k nám neuvěřitelně krásně.“

Nemáte od té doby problém řídit?

„Jezdím, ale jsem přeopatrná. Ale bohužel v autě se bojím i jako spolujezdec. A ještě se bojím v letadle. Tam už nemáte vůbec nic pod kontrolou.“