Film Čas sluhů chtěl zakázat režisér Vávra! Ředitel na Barrandově nakonec film povolil, aby se v něm poznala jeho manželka
Film režisérky Ireny Pavláskové (55) Čas sluhů měl premiéru pár týdnů před listopadovou revolucí v roce 1989. A to bylo její jediné štěstí. Pokud by nepadl režim, snímek by s největší pravděpodobností skončil v trezoru a ona by měla po dalším filmování… Příběh jedné ošklivky, kterou opustí její přítel a tak natruc svede partnera své nejlepší kamarádky a po jeho boku se promění v lidskou bestii, ve své době hodně šokoval.
Když film zhlédl filmový režisér Otakar Vávra (†100), který v té době předsedal Svazu dramatických umělců, byl nekompromisní a chtěl ho okamžitě zakázat. „Film diktaturu prezentoval v plné nahotě. Sice nekritizoval režim jako takový, ale v rozkrývání mezilidských vztahů odhaloval celkovou prázdnotu, cynismus, lhostejnost,“ popsal Petr Haničinec (†77), který ztvárnil jednoho z papalášů, postavu zástupce ředitele.
Pravda, zázrak už byl, že odvážný scénář Ireny Pavláskové vůbec prošel přes schvalovací komise. „Nakonec to skončilo na stole u uměleckého ředitele Barrandova, což byl všeobecně obávaný cenzor,“ zavzpomínala Pavlásková. „Šla jsem na kobereček a dostala od něj čočku, jak si to představuju ukazovat v naší společnosti takhle negativní ženu. Že to vůbec neodpovídá realitě, že takové osoby v naší komunistické společnosti nežijí a proč raději nenatočím film o nějakém dobrém člověku,“ prozradila režisérka, která si všimla, že během jednání si barrandovský šéf odbíhá v pravidelných intervalech do vedlejší místnosti. „Podle jeho odéru a chování jsem pochopila, že si vedle chodil upíjet. Čím častěji tam chodil, tím byl vlídnější a vlídnější. Ve finále už v dosti veselém stavu mi řekl: »ta moje je taková svině! Ta je ještě horší než ta vaše v tom scénáři.« Podepsal, aby se manželka viděla a ve filmu se poznala a bylo vyhráno,“ dodala s úsměvem.
Chýlková: Režisérka byla přísná
Pavlásková se přitom při psaní inspirovala skutečným příběhem. „Předobrazem hlavní postavy byla kamarádka mojí mámy. Chodila k nám, byla báječná, hezká, inteligentní a strašně miloučká, než jsme zjistili, že vlastně všem včetně nás škodí. Podváděla, pomlouvala, rozeštvávala. Dělalo ji radost ubližovat druhým. Prostě jí to bavilo. Měla pak pocit, že je nejlepší a že všem vládne,“ uvedla.
Přestože jí nebylo ani třicet, celý film si kromě scénáře i sama režírovala. Byl to její debut. Ke spolupráci si proto raději pozvala kamarády, na které se mohla spolehnout. Do hlavních rolí obsadila: Ivanu Chýlkovou (51), Karla Rodena (53), Jitku Asterovou (55) a Evu Holubovou (56), spolužáky z DAMU.
Chýlková s Rodenem v té době navíc chodila. Jako kameramana si vyžádala F. A. Brabce (60). Ostatní lidi do štábu dostala přidělené. „Ze začátku to samozřejmě byla zívačka, nevěřili mi. Aby režírovala takhle mladá režisérka, to bylo naprosto ojedinělé. Naštěstí jsem si asi po dvou dnech sjednala respekt,“ prohlásila Pavlásková.
Roden: Ten film mi pomohl
„Přestože jsme se s Irenou znali ze školy, trvala na dodržování scénáře. Lpěla na každém slově, nebylo možné si repliky upravovat. To je tak vždycky, když si režisér napíše i sám scénář,“ uvedl s úsměvem Karel Roden. „Byl jsem ale za tu roli rád. Do té doby jsem moc celovečerních filmů nenatočil. Tahle práce mi posunula dál. Ten film mi pomohl,“ dodal herec.
Cibulková skončila v léčebně
V neveselé formě zastihlo natáčení Vilmu Cibulkovou (52), na které se podepsal problematický vztah s duševně nemocným režisérem Miroslavem Macháčkem (†68), se kterým randila. Útěchu hledala v alkoholu, kterému zcela propadla a v roce 1990, pár měsíců po premiéře se dobrovolně odešla léčit.
Zajímavosti
• Ivana Chýlková byla odvážná už za totality. Čas sluhů byl už její šestým filmem v pořadí, kde ukázala svoje ženské vnady.
• Zahrála si i řada neherců. Například postavu Luboše, milence Dany si zahrál operetní sólista Libor Žídek a generálního ředitele podniku pak Miroslav Frydlewicz, který byl pro změnu sólista opery pražského Národního divadla.
• Ústřední skladbou filmu se stala píseň Čas sluhů kapely ZOO, kterou nazpíval Jan Kalousek. Tato písnička dobyla vrchol českých hitparád.
• Film v roce 1990 získal Cenu za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v kanadském Montrealu, čestné uznání na MFF v Cannes a Ivana Chýlková obdržela Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na MFF v Ženevě.