Příslušník tajné policie si pro něj přišel do divadla. „Jednoho krásného dne mě zavolali ze zkoušky s tím, že na mě někdo naléhavě čeká. Byl to pán, který se představil jako Martínek. Ukázal mi odznak a tvrdil, že pro mě má dobré zprávy. Ptal se, zda bych se za ním mohl dostavit. Šlo o StB, takže nebylo možné odmítnout. Byl to příkaz,“ přiznal před lety Zindulka, který se na schůzku ze strachu dostavil. Po tom, co mu dali kafe a lichotili mu, na něj udeřili. „Přednesli, že mým úkolem bude předávat jim informace od lidí, kteří za mnou chodí, a dali mi k podpisu spolupráci,“ přiznal Zindulka.
Nátlak a obvinění
Herec se spolupráci od začátku bránil. „Já jsem jim odvětil, že se asi spletli a že si vybrali špatně. Řekl jsem jim, že něco takového vůbec nepřichází v úvahu,“ zavzpomínal herec, kterému se StB brzy opět ozvala s tím, že ho osočila z vyjednávání s nepřátelskými silami kvůli návštěvě s divadlem v Jugoslávii. Zindulka byl zoufalý, ale jako tonoucí se chytil stébla. Vzpomněl si na tajemníka strany jménem Houser, protože se s ním setkal při jednom z politických školení. „Dopodrobna jsem mu vylíčil svou situaci. Jak mi nabídli spolupráci, ale já ji odmítl. Soudruha Housera, který zrovna odcházel na vysoký post na ústředí výboru strany to ale zaujalo a slíbil, že tam neodejde, dokud tu věc nevyřeší. A vyřídil,“ zavzpomínal Zindulka.
Vděk za pravdu
Vedoucímu ideologického oddělení KSČ Vladimíru Houserovi přitom nevědomě pomohl. V roce 2007 herci formou dopisu dokonce děkoval. „Píši Vám, protože jste, ač mladý, projevil nejen vzdělanost, ale moudrost tím, že jste mě tehdy upozornil, že jste tajně sledován policií. Toto vaše upozornění se stalo pro mě významným kaménkem do mé mozaiky postupného poznávání proradnosti a zhovadilosti socialismu a komunismu,“ znělo v dopise. Houser byl ze strany pro své názory vyloučen, a dokonce také obviněn a názorově přešel na druhou stranu.
Estébák skončil na křižovatce
Opletačky s StB měly po letech ale ještě dohru. „V 1968 jsem jel do Brna přes Hradec Králové a všiml jsem si, že důležitý estébák soudruh Martínek, tentokrát v uniformě, řídí dopravu. Vjel jsem doprostřed křižovatky a zavolal na něj: Soudruhu Martínku, tak oni vás zveřejnili? A on jen naštvaně řval: Jeďte! Jeďte,“ popsal herec ve vzpomínkové knize Moje cesta vlakem dětství a naděje.
Na video se Stanislavem Zindulkou se můžete podívat zde:
20 fotografií
