Záhadná chvíle smrti Brodského (†81): Zindulka uslyšel výstřel a pak...

„V momentě, kdy mi řekl, že nebude na mých narozeninách, věděl jsem, kolik uhodilo. Skutečně – necelých čtrnáct dní před mými narozeninami třeskl ten výstřel,“ zavzpomínal na nejděsivější den svého života Brodského kamarád Zindulka.

„Tehdy jsem cítil něco, co jsem nikdy předtím ani potom nezažil. Byla sobota, s manželkou jsme snídali a pili kávu. Najednou jsem měl pocit, jako když mi někdo vrazí nůž do zad. Příšerně jsem se vylekal, celý jsem se rozklepal, kafe vylil, stuhl jsem a řekl: Bróďa!“ popsal ráno 
20. dubna 2002 Zindulka. V tu dobu byl v Praze, celých sto kilometrů od Bróďovy Slunečné.
Slyšel výstřel
„Hnal jsem se po telefonu a volal jsem Slunečnou. Dlouho to nikdo nebral, až se konečně ozval Kvaki. Zeptal jsem se: Kvaki, co je s Bróďou? Nedostal ze sebe slovo, plakal: Bróďa už není… Naše duševní propojení bylo tak silné, že jsem ten výstřel prostě cítil. Kdy? On odpověděl: Teď. A já jsem tu ránu prostě slyšel,“ svěřil Zindulka své děsivé vzpomínky na moment, kdy Brodský umíral, ve své knize Moje cesta vlakem dětství a naděje.
Prý ještě žil
Teprve až odpoledne se Zindulka dozvěděl podrobnosti o hercově sebevraždě. „Ani jsem to pomalu nezaslechl. Nejdřív jsem myslel, že zakopl a že tam leží. Pak jsem zjistil, co se stalo. Ještě jsem volal doktoru Čermákovi, který bydlí o dvě vesnice vedle, ten zavolal sanitku, přijeli. Ještě chvíli žil. Chudák, umřel mi v náručí,“ popsal v dokumentu Neobyčejné životy poslední vteřiny hercova života Miroslav Chochola zvaný Kvaki, který se o Brodského na chalupě staral.