Polistopadový ministr Petr Miller: Zeman a Babiš mě podrazili
4 fotografie
Pohádková cesta vzhůru, tajné dohody s Václavem Havlem (†75) i Milošem Zemanem (74) a vzápětí hořkost a zklamání. Tak dnes s odstupem čtvrtstoletí hodnotí své působení v politice kdysi nesmírně oblíbený federální ministr práce, dnes spokojený důchodce, Petr Miller (77).
Pane Millere, pořád máte rovné držení těla, které si pamatujeme z vašeho politického působení. Jak si dnes žijete?
„Právě jsem se vrátil z hausbótu, kde jsem byl celý minulý týden. Na Slapech totiž voda prakticky nikdy ani v zimě nezamrzá. Jinak samozřejmě tam mám i televizi. A sledoval jsem tam i tu komedii s ANO a volbou předsedy. Tím, jak jsem jednou byl v politice, tak už jsem ten zájem neztratil. Je to droga.“
Jak jinak trávíte důchod?
„Docela hodně si čtu. Loni jsem třeba zopakoval Orwella. Ale vždycky v polovině se rozhodnu, že už to číst nebudu. A teď, když sleduji ty věci, které se odehrávají okolo nás a jsou podobné, tak je to strašné. Ale musím také číst legislativu, kterou přináší Evropská unie...“
Jak vysoký máte důchod?
„To není žádné tajemství, je to necelých 20 tisíc korun. A to, že je můj důchod nadprůměrný, vůbec není proto, že jsem působil jako ministr. Mám dobré peníze díky tomu, že jsem před revolucí pracoval v kovárně ČKD. S přesčasy jsem tehdy míval i 12 tisíc korun měsíčně hrubého. A jako federální ministr jsem pak dostával úplně stejný plat, tedy také 12 tisíc. A tohle mi dnes nikdo nechce věřit. Dokonce myslím, že mám i lepší důchod než prezident Miloš Zeman, který začínal s třináctitisícovou penzí. Zrovna nedávno mi přidali tisícovku.“
Vy máte s Andrejem Babišem nějakou osobní zkušenost?
„Ano. Na něj ale mám celkem nepříjemné vzpomínky.“
Co vám provedl?
„Jednou, asi před čtyřmi roky, za mnou přišli na můj hausbót dva pánové a zeptali se, jestli se jmenuji Miller. Když jsem to potvrdil, řekli, že jsou z hnutí ANO v Dobříši a rovnou, jestli bych nechtěl za ANO kandidovat do Senátu. Já souhlasil a pak bylo na místě jet se představit členům ANO v Dobříši.“
Jak to dopadlo?
„Jel jsem do Dobříše a představil jsem se jim. Oni mě přijali, vyhrál jsem primární volby a začal jezdit po předvolebních mítincích jako kandidát za obvod Příbram. Pak si mě ale zavolala Jaroslava Jermanová a já z jejích slov zjistil, že jsem jako kandidát nepřijatelný. Byl konec.“
Jak jste na to reagoval?
„Bylo mi jasné, že vítr vane od Miloše Zemana. Tak jsem mu poslal dopis a žádal jej o vysvětlení. Odpověď nikdy nepřišla.“
Co se stalo mezi vámi a Milošem Zemanem?
„Kdysi jsme proti sobě roku 1993 kandidovali na předsedu sociální demokracie. Utkali jsme se já, Miloš Zeman, Jiří Paroubek a Pavel Novák. A zjistil jsem, co je Miloš zač. Půl roku jsem ho tehdy vozil v autě, které jsem měl k dispozici zdarma jako končící ministr. A on se pak ke mně zachoval jako prase.“
To jsou silná slova...
„Byli jsme domluveni, že vše budeme směřovat k tomu, aby ČSSD vedl Miloš Zeman. Objížděl jsem s ním celou republiku, získával hlasy v základních organizacích a já měl domluvené, že budu místopředseda strany a ministr práce. Než se tedy začalo hlasovat, tak jsem se přihlásil o slovo a řekl, že žádám všechny své voliče v prvním kole, aby své hlasy odevzdali Miloši Zemanovi.“
Byl jste během revoluce vůbec v ulicích?
„Víte, já nejsem stádní typ. A tak jsem během revoluce proto nešel zvonit klíči na Václavák. Ale když se staly ty události na Národní třídě, u nás v ČKD převažoval hlas, že studenti akorát dělají bordel a dostali zasloužený výprask.“
Bylo těžké se k Havlovi dostat?
„V Melantrichu byla na něj obrovská fronta na chodbě. Byla to ale neskutečná souhra náhod. Já jsem se tam tlačil a najednou na mě volala nějaká stará paní: Haló, Petře! Byla to teta Pavla Pecháčka. To byl tehdejší ředitel Svobodné Evropy, kterému jsem roku 1969 pomáhal přes hranice. Tetu Pecháčkovou tam samozřejmě hned pustili, ona mě tam protáhla dovnitř. A hned mi řekli, že Havel shání nějakého autentického dělníka a že mám přijít druhý den do Laterny magiky.“
Celý zajímavý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha!
4 fotografie
