Trumpeťák Laco Déczi: Proč jsme zničili Bohdalku
Skvělý jazzový trumpetista, svéráz, co má v zásobě stovky nevšedních zážitků, které také umí jaksepatří podat. Laco Déczi, zanedlouho osmdesátník, trochu chvastoun, průšvihář, taky macho, ale pod slupkou sprosťáka citlivka, vydal knížku rozhovorů s novinářem Tomášem Poláčkem. V Totálně vytroubeném mozku sází historky jednu za druhou a je co poslouchat...
Na knižním trhu memoárů hit. Poláček zaletěl na týden do Ameriky a na břehu oceánu rozmlouvali s muzikantem, který je dosud považován za enfant terrible hudební scény, úplně o všem. Třeba o tom, jak vytrestali hoši z kapely Jiřinu Bohdalovou. Nebo o Felixi Slováčkovi. V sedmdesátých a osmdesátých let se kamarádili kumštýři napříč pražskou smetánkou. Herci s muzikanty, do toho sportovci, pinglové, doktoři a další tehdejší celebrity. Třeba s Petrem Čepkem nebo Luďkem Sobotou byl Déczi jedna ruka. „Akorát s Jiřinou jsme byli na kordy. Dneska mají lidi z Bohdalky spíš srandu, a dokonce na koncertech chtějí, abych vyprávěl o její povaze,“ líčí v knize trumpeťák, který v 80. letech emigroval do Ameriky, kde dodnes žije. Do Česka ovšem pravidelně jezdí hrát!
S Jiřinou na střídačku
Déczi o tom už nechce mluvit, ale pro knížku tu story naposledy vytáhl. Příběh z doby, kdy hrával TOČR často v Lucerně a střídal se na pódiu s Bohdalovou. „My zahráli, šli dolů, Jiřina předvedla vtipnou scénku a pak zase my hráli.“ Každý kšeft tehdy býval důvodem k menší oslavě či posezení. Do šatny pořadatelé nanosili chlebíčky, víno, zákusky i cigarety, stůl byl vždycky plný. „Bylo to občerstvení pro kapelu, pro umělce. Ale jednou takhle dohrajeme a v šatně vymeteno, najednou tam nic nebylo. Říkáme: Jiřino, nic ve zlým, ale kam se to podělo? A ona: Jak to můžu vědět, prosím vás, tady je to průchoďák, chodí tu kdekdo, i vojáci...“
Kozačky plný dortů
Laco vzpomíná, jak musela Bohdalka opět na scénu a jeho parťák zvaný Dědek Krýsl, mimochodem skvělý saxofonista i skladatel, jí otevřel kabelku. „Měla to tam všechno pěkně srovnaný! Cigára jsme hned vyhulili, víno se vychlastalo, a protože to bylo v zimě, Jiřina tam měla kozačky. Tak jsme jí ty zákusky do těch bot narvali. A když se po vystoupení obouvala, začala řvát: „Vy dobytkové zasraný, co jste mi to udělali? A Dědek Krýsl říká: „My ne, to ti vojáci.“
A další podobně pikantní historky najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!