Vzpomínání na Bohumila Hrabala: Jeho kočky mu chodily naproti už na zastávku... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pondělí 15. dubna 2024

Svátek slaví Anastázie, zítra Irena

Vzpomínání na Bohumila Hrabala: Jeho kočky mu chodily naproti už na zastávku...

Takový snímek kočičí idylky mohl v Kersku pořídit jen málokdo. Podařilo se to Hrabalovu oblíbenci a našemu současnému fotografovi Martinu Přibylovi.
Takový snímek kočičí idylky mohl v Kersku pořídit jen málokdo. Podařilo se to Hrabalovu oblíbenci a našemu současnému fotografovi Martinu Přibylovi. (Foto Aha! – Martin Přibyl)

Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Slavnosti sněženek… To je jen malá ukázka filmů, natočených podle literární předlohy jednoho z našich nejuznávanějších autorů 20. století Bohumila Hrabala. A protože od spisovatelova narození uplyne příští pátek rovných 100 let, navštívili jsme jeho oblíbené Kersko a v proslavené Hájence pohovořili s nymburským básníkem Jiřím Teperem (59), který měl tu čest Bohumila Hrabala osobně poznat. A tady jsou jeho vzpomínky.

Kdy jste se poprvé s Bohumilem Hrabalem setkal?
„Vzpomínám rád na každé z letmých setkání s panem Hrabalem, ať v Praze, nebo v Kersku. Ale nejraději snad na to, jak jsme ho pozvali na besedu do Nymburka. Bylo to v osmdesátých letech, on tam tehdy už nechtěl, měl nám za zlé, jak jsme to jeho městečko nechali zpustnout a probourat. Ale nymburský pivovar slavil výročí, tak pan spisovatel svolil.“

Proč zrovna na toto setkání vzpomínáte nejraději?
„Přijel o něco dřív, řekl mi, tak se pojď projít, hochu, a šli jsme tehdy směrem od kulturního domu po Malých Valech. Vidím ho jako dnes, v námořnickém tričku, s rukama v kapsách, ještě jura chlap. Ty slepované domky a baráčky, plůtky a kůlničky na valech mu rozvázaly jazyk. To byl ještě Nymburk, který znal, a tak povídal a povídal, a to byla, pane, beseda. I když povídal víc pro sebe než mně.“

Jaká vlastnost vás na Bohumilu Hrabalovi nejvíce upoutala?
„Byl mi moc blízký už tím, že mluvil »nymburštinou« stejně jako já, i když nebyl rodák. Rozeznám to i v jeho knížkách, kde tyto výrazy používá. Například »loutat housku« a podobně. Na to, jaký to byl geniální spisovatel a vzdělaný člověk, působil velice skromně, což na druhou stranu bývá vlastností lidí, kteří něco umějí. A choval se nesmírně lidsky.“

Vždycky asi ale jenom vlídný nebyl?
„Ta skořápka takového bručounství byla pouze obranou vůči přemíře zájmu o jeho osobu. Ale nakonec stejně vždycky změknul. Také měl moc rád děti, které bohužel s vlastní paní neměl. Ke konci života měl košík plný léků a byl smutný z toho, že se mu zhoršuje zdraví.“

Ješitnost patří snad ke každému chlapovi, předpokládám, že tato vlastnost nechyběla ani u tak slavného spisovatele.
„Myslím, že ješitnost u něho také hrála svoji roli. Když už byl starší pán a měl lepší náladu, dělalo mu dobře, že je středem pozornosti a že se na něho lidé obracejí. A on je, jak by sám řekl, ta hvězda nebo jednička. Byla to taková milá ješitnost.“

Na nějakou příhodu s ním si vzpomenete?
„Vzpomínám si na jednu, která ilustruje i jeho slovní pohotovost a bystrost. Na jedné autogramiádě se k němu dostavil jeden nymburský bohém se žádostí, aby mu pan Hrabal napsal do věnování něco sprostého. Myslel si, že je vtipný, ale pan Hrabal se na něho podíval a řekl: »To jako abych tam napsal vaše jméno, že?« Tak krásně ho odpálkoval.“

Vám něco vtipného do knihy nenapsal?
„Jednou mi tam úmyslně napsal jiné datum. Bylo totiž prvního dubna a on po krátkém zamyšlení napsal 31. března. Aby si prý někdo nemyslel, že se jedná o apríl.“

Byl jste také u něho doma?
„V Kersku, v jeho lesní chatě, ano. Některé hovory jsme dělali u něho na zahradě, u krásného dřevěného stolu, párkrát jsme byli i uvnitř. Měl tam nesmírně skromnou místnůstku, v ní stará kamna, kavalec a obrázky od kamarádů malířů. Všude kolem se válely kočičky.“

Co je s jeho chatou dnes?
„Patří sousedům pana Hrabala, ještě za svého života jim ji připsala paní Hrabalová.“

Jaké bylo jeho oblíbené jídlo?
„Když byl mladší, rád si dal husičku a jitrničky, ve stáří dával přednost těm nejobyčejnějším jídlům. Například bramborovým plackám, bramborákům…Nic honosného. To vím od sousedky, jejíž tatínek, kterého hrál ve filmu Slavnosti sněženek pan Hrušínský, byl s Bohumilem Hrabalem velký kamarád.“

Slavný spisovatel měl i velký vztah ke kočkám. Měl jich hodně?
„V tom jsme si byli podobní, hodně nás to sblížilo. Tipuju, že deset, dvacet jich v tom kočičím hospodářství měl. Když v pátek přijížděl autobusem z Prahy, šly mu kočky naproti a čekaly ho na zastávce. Věděly přesně, v kolik přijede a že pro ně má grilovaná kuřata a kuřecí játra. Byl to kočkomil a to mu schvaluju.“



Autor:  Jaroslav Benda

Přečtěte si
sugarbitter
23. 3. 2014 • 17:06

Podceňujeme zvířata, člpběk aby nejedl snad ani maso. Být mně dvacet jsem vegetariánem.

znalec
23. 3. 2014 • 14:02

souhlasím, kočky vědí, kdy k nim jejich blízký přejede, takovou jednu jsme měli před 50 lety v osadě v Hloubětíně, vždy čekala u hlavní brány a hrdě si nás vedla k chatě...

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.