Celá republika dýchala s hokejisty... »Ach né...« chytali si hlavy!

Ach ne! Utichly trubky, skandování. Češi se chytali za hlavu a s hořkostí nevěřícně zírali na to, jak se rozplynul zlatý sen našich hokejistů a trenéra Aloise Hadamczika. I když tým zmákl Švédy, na Slováky v semifinále nestačil. Po tvářích fanoušků, kteří neprodyšně obsadili všechny hospody a zařízení, kde se mistrovský zápas promítal, tekly slzy lítosti a zklamání…
Několik tisíc milovníků hokeje tradičně fandilo českému týmu na pražském Staroměstském náměstí. Pivo teklo proudem. Vlály prapory a po našem vyrovnávacím a také jediném gólu kotel fanoušků doslova vybuchl. Avšak po další ráně, kterou nám zasadili Slováci, začaly létat vzduchem plastové láhve.
Emoce válcovaly nejen Staromák, ale celé Česko. Skalní fandové však zůstali věrni do posledního okamžiku. Realisté už »lámali« hole, ale oni u velkoplošných i televizních obrazovek křičeli »My chceme gól!« a fandili, jako by bylo možné i v poslední sekundě překonat dvougólový rozdíl.
Zázrak se ale nestal. Kam zmizely sudičky, které měly podle kartářky dovést Čechy do finále? „V kartách bylo i varování před zraněním. Právě zranění útočníka Erata převážilo misku vah a ovlivnilo energii celého děje,“ míní kartářka Ivana Regina Sádlová.
Jen Klimkovice jásaly: Tady se tleskalo Vůjtkovi!
Už s jednodenním předstihem daly Klimkovice, obec nedaleko Ostravy, najevo, že tady se bude přát Slovákům. A to kvůli osobě zdejšího rodáka a všemi oblíbeného Vladimíra Vůjtka (65). U české reprezentace o jeho služby nikdy nebyl zájem, tak se ujal týmu Slováků. A s ním nyní senzačně ničí ve Finsku favorita za favoritem. „Budeme přát vítězství Justinovi,“ dušovalo se devět z deseti Klimkováků, které jsme před zápasem oslovili.
Místní lokály praskaly ve švech, zvlášť ten na náměstí, který pod názvem Na podloubí provozuje přímo rodina Vůjtků. „Místa u stolů mají jen štamgasti,“ sdělovala servírka Renata. Jeden stolek měla objednaný i Magdalena Vůjtková, manželka Vladimíra Vůjtka. „Měly se slavit tátovy 65. narozeniny, přijelo jí tedy pět kamarádek z Jaroslavle,“ objasnil syn Vladimír, proč máma není přímo ve Finsku.
Pranic jí to nevadilo a na závěr zápasu, když z reproduktorů hrála slovenská hymna, si samým štěstím i poplakala. Aby také ne – její muž zrovna dosáhl životního úspěchu, a navíc: sama se narodila v Trenčíně!