Masarykův objevený dopis: O Němcích zlodějích a hlupákovi Hlinkovi
4 fotografie
„Jsem nemocný, vážně nemocný.“ Tato slova měl nadiktovat umírající první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) svému synu Janovi (1886 – 1948). A to v angličtině! Tajemná zapečetěná obálka s jeho vzkazem byla slavnostně otevřena na zámku v Lánech za přítomnosti prezidenta Petra Pavla (63). Podle historičky Dagmar Hájkové (63), která jako první dopis četla, ale vzkaz nejspíš nepochází z posledních chvil života TGM.
Podle Hájkové je pravděpodobné, že Masaryk napsal dopis v době, kdy se poprvé domníval, že umírá. Dopis byl dle ní psán pravděpodobně v roce 1934 – tento rok odhadla mimo jiné i kvůli podobnosti odkazu, který ve stejné době dal prezident své dceři Alici Masarykové. „Jsem nemocný, vážně nemocný. Je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci, víte jak, ale musíte být opatrní,“ začíná text. Největší část Masaryk věnuje tomu, jak má vypadat jeho pohřeb, obsahuje však také několik politických myšlenek, například vůdce slovenské Hlinkovy ľudové strany Andreje Hlinku (1864 – 1938) označil tehdejší prezident za hlupáka. A nabádal prý také, abychom hlupákům neusnadňovali život a hádali se s nimi. „Ta slova jsou nadčasová… Masarykovo poselství jako společnost potřebujeme, myslím, že nám může pomoct,“ řekl Aha! hradní kancléř Milan Vašina (56). Masaryk si přál, aby Němci s Čechy po jeho smrti zůstali. „Dejte jim, co si zaslouží, ale ne více,“ odkázal Masaryk následovníkům. Ničeho se prý podle první hlavy samostatného státu nedá dosáhnout, jestliže jsou lidé hloupí a nevzdělaní.
Hvězda dopoledne
Historička Dagmar Hájková, která dopis otevírala, to rozhodně neměla jednoduché. I přesto, že si prý zapomněla správné brýle, se dokázala s poměrně náročným rukopisem Jana Masaryka ze 30. let, navíc psaným v anglickém jazyce, poprat. Moderátor ji proto vyhlásil hvězdou dopoledne. „Byla jsem samozřejmě nervózní, ale zvládla jsem to. Vy byste nervózní nebyl?“ odpověděla Aha! s humorem. Hájková je autorkou řady publikací zaměřených na osobu Masaryka i první polovinu 20. století. Napsala mj. knihy o špionovi Emanuelu Viktorovi Voskovi (1875 – 1960).
Žádný fanfarón Aha!
Hájkovou po akci zastihlo v zahradách zámku. „Pořád jsem ještě trochu nervózní. Snažila jsem se nevnímat, že kolem mě stojí tolik důležitých lidí a že je tam tolik novinářů. Měla jsem hlavně obavy, abych text co nejlépe přečetla,“ přiznala a zmínila, že ji hodně pomohl Masarykův prapravnuk Tomáš Kotík (56). „Některá slova dokázal přečíst lépe než já – jednak proto, že šlo o jeho rodný jazyk, angličtinu, a i přesto, že text byl dost naškrábaný,“ zmínila a dodala, že dopis byl psán v první osobě – tudíž přímo z úst Masaryka. Co si ze vzkazu sama odnesla? „Nebylo tam nic úplně neznámého, ale když si lidé uvědomí, že Masaryk byl velmi racionální a praktický člověk, žádný fanfarón, tak i v té stručnosti se dá najít docela silné poselství,“ řekla Aha!.
Co v dopise zaznělo?
„Jsem nemocný, vážně nemocný. Je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci, víte jak, ale musíte být opatrní,“ *„Lidé jsou rádi hloupí, nedělejte jim to jednoduché a hádejte se s nimi,“ *„Proč kolem toho dělat velké šarády, protože jsem byl stejně hloupý jako ti ostatní, ale ať udělají funus.“ *„Andrej Hlinka je hlupák, udělal chybu s Maďary, musíme mu odpustit.“ *„Lidé se bojí smrti, ale to není nic, čeho byste se měli bát, jenom si musíte koupit nové šaty.“ *„Češi jsou pracovití, ale kradou. Němci mají jistou poctivost, ale ukradnou ještě víc.“
Hlupáka si všimli i Slováci
Zmínky o »hlupáku Hlinkovi« si všímají i slovenská média. Podle serveru Tvnoviny.sk se politici neměli v lásce. „Masaryk byl neúprosný zastánce Československa, zatímco Hlinka patřil ke slovenským nacionalistům,“ napsal. Televize Markýza uvedla, že roli mohlo hrát i náboženství, neboť Hlinka byl katolický kněz, zatímco Masaryk v roce 1880 přestoupil k protestantským kalvinistům. Andrej Hlinka byl také politik. Ještě v uherských časech vystoupil z Lidové strany, která prosazovala maďarizaci škol, a žádal národnostní toleranci pro Slováky. Po vzniku Československa požadoval pro Slovensko autonomii v rámci nového státu. Krátce před smrtí v roce 1938 domluvil spojenectví se Sudetoněmeckou stranou a maďarskými separatisty. Po jeho smrti stranu převzal pozdější prezident nechvalně známého Slovenského štátu Jozef Tiso (1887 – 1947).
Co bude dál?
Pětistránkový dokument bude podroben dalšímu zkoumání v Národním archivu. „My to nechceme uspěchat, ještě se na to budou muset podívat naši restaurátoři,“ vysvětlil ředitel Michal Vojáček. Restaurátoři zřejmě udělají i chemickou analýzu dopisu. Podle něj bude vhodné, aby dokument na historickém workshopu probádalo více nezávislých historiků a teprve pak výsledky předali veřejnosti. Archivu ho 19. září 2005 předal tajemník Jana Masaryka Antonín Sum (1919 – 2006) s tím, že má být obálka otevřena o 20 let později, tedy právě včera.
4 fotografie
