Drbat tchyni může být někdy ku prospěchu: Pomlouvat je zdravé!
4 fotografie
Je to vzrušující, protože máme pocit, že se to příliš nehodí. Je to příjemné, protože s někým sdílíme svůj názor. Je to ale i způsob, jímž ubližujeme druhým. Přesto je pomlouvání samozřejmou součástí našich životů. A ani podle vědců se za něj stydět nemusíme...
Prvními urážkami se podle odborníků častovali už lidé ve starověku. „Vezměte si takovou Homérovu Illiadu,“ odkazuje na klasické dílo řecké literatury sociolog ze Stanfordovy univerzity Hans Bork. „Ta je v podstatě celá o urážkách. A její hlavní zápletka začíná poté, co král Agamemnón uráží a zesměšňuje nejlepšího z řeckých bojovníků Achilla.“ Proč to ale děláme, když si tím můžeme způsobit nemalé trable a třeba i přijít o přátele?
Mapa našich známých
Hlavní důvod je nasnadě: Jde o nástroj, který nám pomáhá orientovat se ve spletité síti naší společnosti. „Klepy nám pomáhají definovat normy a hranice daného prostředí, ať už se jedná o pracoviště nebo skupinu přátel,“ vysvětluje profesor managementu na americké podnikatelské škole Wharton School ve Philadelphii Maurice Schweitzer. „Zároveň pomáhají vytvářet lidem vazby – ti, kteří pomlouvají, se staví do opozice vůči těm, o nichž je řeč.“ Pomluvami také dáváme jasně najevo, co je pro nás ještě přijatelné, a co ne. Tlumočíme tak svému okolí, jak máme nastavené hranice, vkus a další normy. A o tom, že skrze stěžování si na druhé ventilujeme svůj stres, se snad ani není třeba zmiňovat.
Může za to hormon štěstí
„Když někdo někoho pomlouvá a druhá osoba mu projeví sympatii, uvolňuje se do těla hormon štěstí oxytocin. Proto se při drbání cítíme tak dobře,“ vysvětluje psychoterapeutka Eman Almusawiová. „Právě kvůli tomu je ale velmi snadné zajít příliš daleko. Pak už to není o pozitivních účincích, nýbrž o vytváření toxického prostředí.“ Jak ale zjistit, kde je pomyslná hranice? Podle Maurice Schweitzera je to umění. „Záleží na kontextu rozhovoru i vztahu k tomu, kdo nás poslouchá,“ říká profesor. „Pomlouvat kolegu před šéfem je něco jiného než klevetit na oslavě s přáteli.“
Kdy je kleveta zbytečná?
Terapeutka Almusawiová se oproti tomu domnívá, že k určení, zda je pomlouvání ještě v pořádku, stačí položit si tři otázky: Proč to dělám? S kým to dělám? Jak často to dělám? „Pokud se snažíte vypovídat z nahromaděných emocí, je drbání dobrý způsob, jak upustit páru,“ vysvětluje. „Jestliže ale probíráte věci, které s vámi nijak nesouvisí, je pomlouvání zcela zbytečné.“ Když drbete s člověkem, který dokáže zajistit klidnou atmosféru a naslouchá vám, může jít o konstruktivní debatu. Jestliže se ale povídání zvrhne v pouhopouhé nadávky a urážky, brzděte. Stejně jako v případě, že pomlouváte příliš často. „Nejenže shazujete lidi ve svém okolí. Navíc může utrpět vaše pověst, protože ztratíte respekt a důvěru.“ K tomu, aby občasné klevetění bylo ku prospěchu vám i okruhu vašich známých, se tedy stačí držet jediného pravidla: Pokud tím nikomu neškodíte, je všechno v pořádku. Pokud tím někomu způsobujete újmu, nikoli. A víme všichni, jak je to s karmou...
4 fotografie
