Padesát let slavné »rakety«: Ten kopec potřebuje čepici
6 fotografií
Fenomén, architektonická ikona a symbol, umělecké dílo. Na svoji dobu revoluční! Vysílač na Ještědu slaví právě dnes padesátku! Sluší se to připomenout, jde o českou stavbu 20. století, navíc světově proslulou! Architekt Karel Hubáček (1924 – 2011) za ni dostal prestižní mezinárodní Perretovu cenu už v roce 1969, tedy čtyři roky před dokončením.
Tolik byl projekt vysílače s hotelem už ve světě známý. Vědělo se, že jsou využity nové technologie. Některé postupy byly chráněny československými patenty – zejména pak kyvadlo, vyrovnávající příčné kmitání stavby od statika Zdeňka Patrmana. Pozoruhodné je, že Hubáček šel do soutěže s odvážnou fúzí. Na kopci měly stát hotel a vysílač, dvě budovy, podobně jako tomu bylo do vyhoření původních objektů zkraje 60. let.
Odvaha mládí
Hubáček spojil hotel a vysílač v jedno a vyhrál. Porotu přesvědčil. Návrh z roku 1963 byl realizován od roku 1966 a stavba dokončena 1973. „Jako starý jsem si kolikrát říkal, že něco takového jsem mohl vymyslet jen z mladické nerozvážnosti. Později bych se do něčeho podobného pustit bál,“ usmíval se Karel Hubáček. Ocelový hrot rakety zapíchnutý do mraků působí majestátně až mysticky. Když jste nahoře, máte pocit, že tahle vesmírná loď musí co nevidět letět. Sochař Jaroslav Róna sem ostatně umístil Malého Marťana, který fňuká, že neví, jak se dostat domů.
Rotační hyperboloid
Ještěd je dnes podobně významný jako nedaleká Sněžka, proudí sem davy turistů, ve slunečných dnech tu napočítají i tři tisíce návštěvníků. „Dědeček mi vyprávěl, jak nápad vznikl. Šel jednou Pražskou ulicí v Liberci a kouká na protilehlý kopec. Napadlo ho, že by mu slušela čepice, že by se měl dotvarovat, a s tím pak šel do soutěže,“ vyprávěl vnuk slavného tvůrce Petr Hubáček, profesí psycholog a pedagog. Objekt je odborně popsán jako rotační hyperboloid. Základním nosným prvkem jsou dvě různě vysoké soustředné železobetonové trouby o průměru 5 m a 13 m, na kterých jsou na ocelové konstrukci zavěšena jednotlivá podlaží. Bez pláště by nám připomněl nejspíš oholený vánoční stromek.
„Hubáček byl vizionářem architektury, který i s omezenými prostředky socialistické plánované výstavby uměl vykouzlit tento úchvatný hrot Ještědu,“ připomněl architekt David Vávra. „Je to z pohoří zcela přirozeně a neopakovatelně vyrůstající jehla.“ Symbióza kamenité masy kopce a ocelového pláště je skutečně obdivuhodná.
6 fotografií
