Vodit kobylu ke kováři? Naopak, Pavel (35) jezdí za koňmi
6 fotografií
Dříve museli majitelé vozit koně za podkováři, dnes je to naopak. S autem plným podkov, kleští, kladívek, vrtaček, lepidly i s podkovářskou výhní za nimi vyráží Pavel Pospíchal (35) z Vělopolí na Frýdecko-Místecku.
„Než se pustím do práce, nechám si koně předvést. Podívám se, jak stojí, kluše, zda nekulhá, zda má sbíhavý nebo rozbíhavý postoj, sleduji osu kopyt. To pak rozhodne o výběru podkovy. Někdy, když třeba více zatěžuje jednu stranu, volím místo železné hliníkovou – ortopedickou podkovu, kterou si sešlape podle sebe,“ vysvětlil Pospíchal.
Za den zvládne okolo desítky koní po celém kraji. Zrovna k němu žena přivádí kobylku irského coba Sany. Ta je naprosto v klidu, i když jí později přikládá na kopyto rozžhavenou podkovu a kolem se dýmí jako u požáru. „Chladnokrevníka nic nerozhodí. S teplokrevníky to bývá náročnější,“ řekl podkovář. Kobylce nejdříve kopyto pořádně očistí, ostříhá z něj rohovinu a pilníkem plochu zabrousí dohladka.
Poté strčí podkovu do pece, pět minut čeká, než se rozžhaví, a pak ji přidrží na kopytě. „Lépe pak na něj sedne,“ doplní. Na řadu přichází podkováky. Slovo hřebík je u této profese zapovězené. Muž si je naskládá na magnet u zápěstí, aby je měl po ruce. A může začít s obouváním. Sany stále nehne ani brvou. Konce podkováků, které jí projdou kopytem, řemeslník ucvakne a celou plochu pak znovu zabrousí. A koník může vyrazit...
Kopyta něco stojí
Běžná pravidelná péče o kopyta, jako je třeba strouhání, se pohybuje od 200 do 500 korun. U kování, kdy záleží na počtu podkov, pak činí 600 až 1500 korun plus cestovné pro kováře. „Ceny se různí podle kraje a podle konkurence,“ vysvětlil Pavel Pospíchal.
Na pastvě bez bot
Podle podkováře mají dnes lidé většinu koní vychovaných, i když sem tam nějaký kopanec taky už schytal. Kovat se koně musejí v závislosti na zátěži. Pokud jsou jen na pastvě, podkovy nepotřebují. Na práci v lese, při chůzi po asfaltu a podobně ano. „Máme tady nadšence, který po horách najezdí měsíčně 800 kilometrů, jeho koni je musíme měnit co šest týdnů. Bývají pak tenké jak papír,“ uvedl podkovář.
Kladrubáci se vrací do opravených stájí: Konírny jako za knížete Kinského!
Celý článek6 fotografií
