Nejkrásnější zahrady a parky Čech a Moravy: DNES SÓLO PRO BUČOVICE
4 fotografie
V bučovickém zámeckém parku najdeme dnes volnou rekonstrukci někdejší prastaré renesanční zahrady. Můžeme hovořit o naprostém unikátu, neboť postrádá květiny a klasické záhony. V renesanci ještě nebylo zvykem doplňovat okolí rezidencí barevnými prvky, panstvu stačily stromy, keře, travnaté plochy a cestičky k procházkám. V Bučovicích se tenkrát zastavíme zevrubněji, zdejší paní zahradnice nás vzala na exkurzi a vypráví o tom, jak se o takový park dnes starat.
Bučovice se pyšní jedinou ucelenou formální dobovou zahradou. Prostor mezi zimostrázovými ornamenty je zde důsledně vyplněn jen trávníkem, okolo najdeme volnou výsadbu, aby vznikl dojem přírodního parku. Zahrada přiléhá západně k dvoupatrovému zámku s třípodlažním arkádovým ochozem. Měla ve své době reprezentativní funkci, sloužila k zábavě, ale i ke stolování. Krása renesanční zahrady spočívá především v její jednoduchosti, přehlednosti a otevřenými pohledy do krajiny. Zahrada vznikla jako součást opevněného areálu zámku v letech 1567-75, první písemná zmínka o ní pochází z roku 1613 a dokládá existenci lázničky, ptáčnice a dalších drobných staveb. Po roce 1772 však ztratila svoji původní renesanční tvář, zdejší šlechta – Lichtensteinové – zámek prakticky opustili a vytvořili v něm pouze svoji centrální účtárnu. Takže úřad, který nepotřeboval reprezentovat. Zahrada byla následně rozparcelována na malá políčka, kde hospodařili lichtenštejnští úředníci, kteří na zámku bydleli. Bývalo to tak zvykem, např. na Kratochvíli nebo v zahradě Na Valech na Pražském hradě byla stejná praxe.
REKONSTRUKCE
Do dnešní podoby renesanční zahrady byla uvedena až v letech 1961-65, a to podle návrhu Dobroslavy Menclové a Bohdana Wágnera. Je řešena do pravidelných geometrických forem a sevřena s celým zámkem i jeho hospodářskými budovami ohradní zdí s nárožními bastiony, ve kterých rostou lípy. Geometrické obrazce jsou tvořeny tvarovanými porosty buxusů, habrů a rybízů. Rostou zde i túje, lísky turecké a okrasné ovocné dřeviny. „V březnu začínáme se střihem jabloní, které rostou na krajích zahrady společně s třešněmi chlupatými a višněmi. Brzy poté nás čeká péče o buxusy, habry a rybíz,“ říká zahradnice Dita Černohousová (52). Dále přichází na řadu sekání trávy a odstraňování plevele v uličkách. A tak to jde pořád dokola, od jara až do podzimu, než přijde na řadu shrabování listí. „Práce v zahradě je tak především o sestřihu plotů a stromů, které se tvarují,“ upření paní zahradnice. Zásadní sestřih zahrady se zde provádí jen dvakrát ročně, a to v květnu a srpnu. Udržovat však stálý tvar plotů a stromů vyžaduje péči daleko častěji. Znamená to tudíž pracovat s mnohakilogramovým plotostřihem od jara do podzimu prakticky den co den.
POSTROJ PRO PLOTOSTŘIH
„Každé ráno začínám pracovat na místě, kde jsem předcházející den skončila. Plotostřih je těžký, ale když už člověk ví, jak ho chytnout, tak to až tak náročné není. Navíc jsem si na něj udělala speciální postroj, takže už nemusím celou váhu držet jen v rukách, ale pomáhám si i rozložením jeho váhy na záda.“ Paní Dita pracuje v Bučovicích pět let, takže za tu dobu má už rovinu stříhaného živého plotu v oku. Reliéfy zámecké zahrady jsou pořád stejné, jen je musí zastřihovat, aby držely daný tvar a linky. „Jinak by se keře rozrostly a rozjely do stran i nahoru. To, co tady roste, moc vláhy nepotřebuje, a přesto je vše krásně zelené,“ popisuje svoji práci.
Celý článek naleznete v tištěné podobě nedělního Aha! (21.8.2022)
4 fotografie
