Před 190 lety se narodil Franz Hardtmuth, autor slavné žluté tužky Koh-i-noor
Bezesporu je nejznámějším a nejúspěšnějším výrobkem slavné budějovické továrny. Žlutá tužka Koh-i-noor přes počáteční kritiku dobyla svět. Její vynálezce Franz Hardtmuth se narodil 29. ledna 1832, přesně před 190 lety.
Franz (1832 – 1896) byl vnukem Josepha Hardtmutha, zakladatele vídeňské továrny L&C Hardtmuth na výrobu kameniny. Ta se proslavila tuhami z grafitu a jílu. V podniku Franz působil od roku 1864, šest let po přesunu do Českých Budějovic. Rodinnou firmu zmodernizoval především díky inspiraci ze zahraničí. Když v roce 1851 odjel na stáž do Velké Británie, do anglického korunního pokladu byl právě přidán indický diamant s názvem Koh-i-noor.
Ten Franze velmi zaujal. Po návratu domů si pak do deníku zapsal: „Chci dáti do prodeje nový druh nejlepších tužek. Budou žlutě leštěné se zlatou značkou Koh-i-noor.“ A v roce 1888 spatřila světlo světa tužka Koh-i-noor 1500, která pak obletěla svět. Barvu a členitost názvu mnozí marně kritizovali. O úspěchu rozhodla kvalita a dodržování stupňů tvrdosti. Právě za touto dodnes používanou stupnicí stojí také Franz. K označení využil písmen B, H, F, přičemž F symbolizovalo jméno Franz, H bylo Hardtmuth a B Budweis (Budějovice). Úspěch tužky dokládá i fakt, že pronikla do názvu firmy – ta se od roku 1894 jmenuje Koh-i-noor Hardtmuth.
Víte, že...
...bezbarvý diamant koh-i-noor je dodnes součástí britských korunovačních klenotů? ...tužka 1500 získala v roce 1900 ocenění na Grand Prix v Paříži a tehdy platila za nejznámější tužku světa?
Jen černé a hnědé
Žlutá tužka se stala senzací, do té doby byly všechny černé nebo hnědé. Grafit totiž špinil a světlý lak by se umazal. Franz však přišel na to, že stačí tužky zalakovat. A proč zrovna žlutá s černou tuhou? Tato kombinace odrážela jeho vztah k Vídni, kde vyrůstal. Jako patriot rakousko-uherského císařství a úspěšný podnikatel byl povýšen do šlechtického stavu. A právě císařství reprezentoval černožlutý prapor.
Znárodnění a privatizace
Před první světovou válkou držela fabrika pozici největší tužkárny na světě. Po roce 1945 byl podnik znárodněn a poté vznikla verzatilka umožňující výměnu tuhy. Po sametové revoluci byla továrna zprivatizována a nyní je jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb.