Psycholog radí - Boj se stresem: Jak ho uřídit!
V Česku panuje »blbá nálada«. Vítězství nad koronavirem se zdá být v nedohlednu, dny se krátí, venku je pošmourno. A my místo toho, abychom se snažili adaptovat, se neustále točíme v bludném kruhu negativních emocí. „Každý z nás z něj ale může vystoupit. Stačí jen chtít a poznat sebe sama,“ říká holistický kouč Mgr. Adam Česlík (32) a přidává i tipy, jak na to.
Podzimní deprese jsou asi poměrně obvyklou záležitostí. Přesto – máte pocit, že s negativními emocemi teď lidé vzhledem k současné situaci bojují o něco víc?
„Určitě. Potkaly se tu dva faktory, proč teď lidé mohou být nešťastní: podzimní počasí a omezení kvůli koronaviru. A dost často na lidi působí oba najednou. Je ale důležité si uvědomit, že negativní emoce – ačkoli mohou být vyvolané i situací ve společnosti – se vždycky odehrávají v nás. A tak je třeba k tomu i přistupovat.“
Chcete tím říct, že si za to vlastně můžeme sami?
„Částečně. Na lidi by to vlastně vůbec nemuselo takhle extrémně dopadat, kdyby se dobrovolně neudržovali ve smyčce těch negativních emocí a myšlenek.“
Ono je ale těžké myslet pozitivně, když dennodenně čteme zprávy o tom, že se zpřísnila opatření, a přitom to nevede k žádnému výsledku...
„No a o tom právě mluvím! Neustálé sledování médií a sociálních sítí tomu hodně pomáhá. Lidé se neumí odpojit. Přitom stačí udělat i jen malou změnu – říct si, že zprávy budu zásadně sledovat jen od sedmi do osmi večer a po zbytek dne se od nich odstřihnu. Dalším krokem je pak proaktivně nahrazovat negativní myšlenky pozitivními.“
Vy to dokážete?
„Jo, samozřejmě. A dokáže to každý – to je na tom nejlepší. Jenom je potřeba vědět, jak na to.“
A prozradíte mi, jak na to?
„Důležité je si vůbec uvědomit, že emoce, které prožívám, nemusejí odrážet skutečnou realitu. To, co se jednomu člověku jeví jako tragédie, jiný vnímá neutrálně. Emoce totiž vznikají na základě naší interpretace okolního světa. No a druhý krok pak je odhalit spouštěče. Vím třeba, že ráno odcházím do práce a jsem v pohodě, ale vystoupím z tramvaje a jsem podrážděný. Ale proč? Není to třeba kvůli tomu, že jsem si na telefonu cestou projížděl zprávy?“
Zaměřme se teď na ten druhý faktor, na počasí. Jak je možné, že na nás podobně negativně nepůsobí změna času na jaře?
„Ono to totiž vůbec není o nějaké změně času. Je to o slunečním světle. Teď na podzim se lidé ráno probouzejí do tmy a chybí jim dostatek světla. Odcházejí do práce, do kanceláří, kde zase sedí celý den v pološeru, a doma pak večer všechno rozsvítí. Tím si převrátí den a noc. Vytvoří cirkadiánní mišmaš.“
Čím je vlastně dané, že někdo zátěžové situace zvládá líp a někdo hůř? Sport za to odpovědný asi nebude...
„Z největší části za to může typ naší osobnosti. Ten rozhoduje nejen o tom, jak reagujeme na stres, ale i o spoustě dalších věcí – jak navazujeme mezilidské vztahy, kolik máme empatie, pro jaké zaměstnání se více hodíme nebo i o tom, jaký sport je pro nás vhodný.“
A co rozhoduje o typu osobnosti? Genetika?
„Je to komplikovanější. Genetika má částečně vliv. Ale laicky řečeno, lidský mozek funguje jako počítač. Každý den v něm spouštíme čtyři základní programy a osobnostně se pak lišíme podle toho, s kterým tímto programem umíme lépe pracovat.“
To, že jsou lidé nespokojení v práci, souvisí s tím, že dělají zaměstnání, které není vhodné pro jejich neurotyp?
„Dost často to tak bývá. A nejhorší je, že je to fakt všechno se vším propojené. Když strávíte 40 hodin týdně v zaměstnání, jehož náplň není v souladu s vaším neurotypem, tak vydáte daleko víc energie a odvedete mnohem méně práce, než kdybyste dělali něco, co je pro vás vhodné. Navíc je to pro vás mnohem větší stres, což, jak už víme, oslabuje imunitu. U některých neurotypů pak nesoulad může vyvolávat třeba chutě na sladké, takže lidé kvůli tomu i přibývají na váze.“
Celý článek a fotografie najdete v tištěné verzi Nedělního Aha! 7.11.2020
