Manželé Poláchovi oslavili zlatou svatbu. Nevěsta vzpomíná: Ta první? To byl horor!
Své »ano« si řekli nyní po padesáti letech společného života znovu. Oldřiška (69) a Josef (73) Poláchovi z Valašského Meziříčí, místní části Juřinka na Vsetínsku, si zlatou svatbu užili. Ta první se jim totiž moc nevyvedla.
Jejich seznámení i svatba, to je tedy opravdu unikátní příběh! „V lednu 1969 jsme se vypravili s bratrancem vlakem z Lešné, kde jsme bydleli, na ples do Hustopečí nad Bečvou. Tam jsme zjistili, že se koná až za týden. Zpět jsme šli téměř sedm kilometrů pěšky a skončili promrzlí na maškarním bále,“ vyprávěla paní Oldřiška. Tam rodičům v hospodě vypomáhal s obsluhou Josef, který byl v té době už tesařem. Oldřiška se učila na strojní zámečnici v Tesle Rožnov. „V únoru byl další ples, zase na stejném místě a tam přeskočila jiskra a naše láska začala,“ usmívá se dnes Oldřiška Poláchová.
Zamčený hotel
Za rok v dubnu už byla svatba. Nejdříve v Lešné v kostele, ale protože komunisté tento sňatek neuznávali, tak hned poté na národním výboru. „Hostina pro 40 lidí byla domluvena ve Valašském Meziříčí v hotelu Přerov. Dnes už neexistuje. Jenže jsme tam zůstali stát před zamčenými dveřmi. Venku mrholilo a my sháněli číslo na vedoucího. Zapíjel narození syna a na nás zapomněl! Nakonec dorazil, značně opilý. Uvnitř vůbec nic nebylo připraveno! Museli jsme nejdříve zamést, nachystat stoly, zákusky. Všichni jsme měli velký hlad. Kuchařky ale naštěstí přišly,“ vzpomíná nevěsta. „Byla jsem velice zklamaná. Nešťastná z toho byla celá rodina. Měla jsem představy, jak to bude krásné a místo toho horor,“ dodala paní.Oldřiška. Tehdy neměla daleko k pláči, ale nedalo se nic dělat.
Vysněný domek
Manželé bydlí v Juřince, kde si postavili vysněný domek a vychovali tři dcery. „Nějak ty roky v těch starostech rychle uběhly. Víte, přišli jsme o nejstarší dceru (†28). Podlehla rakovině. A co je důležité v životě? Hlavně tolerance. Občas zabouří, ale pak zase přijde sluníčko a jsme spolu šťastni,“ shodli se manželé.
