Švejk v betlémě: Jesličky, jaké jste ještě neviděli
9 fotografií
Tomáš Garrigue Masaryk jako jeden ze tří králů, skladatel Jaroslav Ježek coby člen andělského chóru nebo přízrak Pérák v roli archanděla Michaela. Nejen tyto postavičky na vás budou v čase předvánočním s šibalským výrazem ve tváři zhlížet z jesliček vystavených v Informačním centru Prahy 3. Nic podobného jinde na světě neuvidíte. Žižkovský betlém je skutečný unikát!
Zdlouhavé rozhovory s vedením městské části, pět let nesmírně piplavé práce, hodiny a hodiny zkoušení, zda to celé bude fungovat. To všechno předcházelo vzniku panoramatu s šestatřiceti figurami, které byste v klasických jesličkách rozhodně nenašli. Hlavními hrdiny žižkovského betléma jsou totiž osobnosti, které jsou s touto pražskou čtvrtí nějakým způsobem spojeny.
Začalo to panovníky
S nápadem vytvořit pro městskou část originální betlém přišla v roce 2012 tehdejší starostka Prahy 3 Vladislava Hujová a oslovila s ním místní střední uměleckoprůmyslovou školu. „Okamžitě mě napadlo, že Žižkov má takové ty zajímavé »pepíky« z 20. a 30. let, a rozhodl jsem se to stylizovat tímto směrem,“ vysvětluje pedagog, sochař a hlavní autor jesliček MgA. Richard Pešek. „A když jsem pak na schůzce paní starostce navrhl, aby jedním ze tří králů byl Masaryk a druhým Franz Josef, domluvili jsme se, že dalšími postavičkami budou osobnosti, které měly k Žižkovu nějaký vztah.“ Pan Pešek si vzal k ruce pár pomocníků a pustil se do tvoření. Už od začátku ovšem bylo jasné, že si výběrem prostředí práci nikterak neusnadnil. „Obklopil jsem se fotografiemi, studoval jsem různé dokumenty,“ vypočítává umělec. „Nešlo jenom o to, aby si figurka byla podobná s reálnou předlohou, ale třeba i o její oblečení, typický výraz. To byl docela oříšek.“
Zatímco v rukou Richarda Peška postupně ožívaly jednotlivé postavičky, jeho kolega Kamil Čelikovský vyráběl kulisy. A po pěti letech bylo hotovo. Teprve na slavnostním odhalení v prosinci 2018 si ale pan Pešek uvědomil, že dal vzniknout něčemu zcela jedinečnému. „Chtěl jsem, aby to vypadalo jako stará kolorovaná fotografie nebo zastavený animovaný film,“ říká. „A to se, myslím, povedlo. Nevím o tom, že by někde jinde měli podobné jesličky.“ A ačkoli umělec betlém zná jako své boty, čas od času si prý cestou z práce do informačního centra stejně zajde. Jen tak, inkognito. Poslouchá totiž, co si o jeho díle povídají návštěvníci.
Celý článek si můžete přečíst v nedělním tištěném vydání deníku Aha!
9 fotografií
