Arcibiskup Jan Graubner: Vánoce nejsou jen dárky, ale láska
Vánoce patří mezi nejvýznamnější křesťanské svátky, jsou oslavou narození Ježíše Krista. Do kostela o nich zamíří přes čtyřicet procent obyvatel Česka, i ti, co nepatří mezi věřící. V čem je skryto kouzlo svátků, popisuje v rozhovoru pro Aha! arcibiskup olomoucký Jan Graubner (71).
Jaká je největší síla a význam Vánoc?
„Bůh je láska, říká bible. Podstatou Vánoc oslavujících příchod Boha na svět nejsou dárky, ale láska, která projevit i dárky, nejen koupenými. Někdy je cennější darovat odpuštění, ustoupit ze svých a naslouchat druhým. Být tu druhé, vytvářet v rodině společenství porozumění a lásky, která hledá nesobecky dobro druhého.“
Proč slavíme Vánoce tak, jak je slavíme?
Některé tradice jsou místní, třeba štědrovečerní jídelníček. Vánoční stromek je typický v zeměpisných šířkách, kde roste smrk. Nejvíce jsou po světě asi rozšířené jesličky, které si jako první postavil sv. František, když chtěl vytvořit atmosféru pro rozjímání o Božím narození.“
Jak vzpomínáte na svátky svého dětství, jak se slavily ve vaší rodině?
„Vánoce byly nejkrásnějšími dny v roce. V posvátné atmosféře jsme prožívali blízkost Boha a vrchol dobrých vztahů, kterým jsme se učili po celý rok.“
Jaké jste dostával dárky?
„Bývaly obyčejné, nějaké oblečení a dětská knížka. Stále mám v šuplíku hlavolam z dětství.“
Vánoce jsou rodinné svátky. Někdy ale bývá tradiční rodina napadána, a dokonce dochází k odmítání pojmenování »maminka, tatínek«, místo toho někteří chtějí mít »rodiče 1 a rodiče 2«. Co si o tom myslíte?
„Zdravě rodit a dobře vychovávat děti jen možné jen v přirozené rodině. Dítě potřebuje k dobrému rozvoji lásku otce i matky, jejich čas i vzor jejich příkladu. Dítě má právo na bezpečí stabilní rodiny. Vždycky budou výjimky, ale ty se nesmějí stát pravidlem.“
Co lze dělat pro podporu rodiny?
„Omezit sobectví a taky umět přinést nějakou oběť ve prospěch mravně zdravého životního prostředí. Nepodlehnout módní ideologii genderu, která je podobně lákavá i nebezpečná jako ideologie komunistická či nacistická.“
Jak hodnotíte vývoj společnosti za posledních 30 let?
„Máme svobodu. To je fantastická věc. Myslím ale, že jsme ještě dost nepochopili, že svoboda je prostor ke konání dobra. Pokud ho využíváme ke zlu, je to zneužití svobody. Pokud ho nebráníme, můžeme o něj přijít. Pro společné dobro je třeba se zasadit.“
Těžko se vyhnout otázce islamizace Evropy související s tzv. migrační krizí. Představuje nějakou hrozbu?
„Stěhování národů z bezpečnostního hlediska problém. Ovšem kořenem problému nejsou přistěhovalci, sami. Chceme být nechceme víc vlastních Pak nám chybí pracovní síly a v přistěhovalcích vidíme řešení. Naivně si myslíme, že cizinci nemají právo jednat podle své kultury. Chceme křesťanskou Evropu, ale nechceme žít křesťansky. Je třeba jednat logicky, moudře. V tom problém.“
Načal jste druhé čtvrtstoletí působení na arcibiskupském stolci, jak se cítíte?
„Sil už není jako v padesáti, ale díky Bohu, že zdraví ještě slouží, a když jsou dobří spolupracovníci, tak to jde a všelicos se může dařit. Dá-li Bůh, tak mám před sebou čtyři roky, ne už další čtvrtstoletí. V pětasedmdesáti jsme povinni nabídnout abdikaci.“
Celý článek najdete v sobotním Aha!
