Kaskadér Antonín Hausknecht (69): Byl jsem i pan Tau
Má za sebou desítky filmových rolí, pádů, výbuchů, krkolomných skoků. Jeho úkolem přitom vždy bylo nebýt vidět. Kaskadér Antonín Hausknecht (69) se snášel ze střech za Pana Tau, dnes na své role vzpomíná v holešovickém zverimexu.
Před kamerou prožil téměř 50 let a i jeho vlastní život připomíná hollywoodský velkofilm. Antonín Hausknecht (69) sice už své kaskadérské řemeslo pověsil na hřebík, dokonce několikrát, ale nedá mu to – občas se na plac vrací. „Naposledy nedávno, kdy jsem denně od čtyř ráno v sedmi stupních padal do zákopů na poli,“ řekl Aha! s úsměvem. Raději už ale zůstává za pultem svého zverimexu v pražských Holešovicích, kde ochotně poradí s výběrem krmiva nebo hračky pro zvířecí miláčky a nákupem plazů, kteří jsou jeho doménou. Klidně přidá historku o tom, jak zaskakoval za Seana Conneryho (88) a jak ho na dráhu profesionálního kaskadéra přivedly v roce 1970 závody na motorkách.
Jak už to v životě bývá, i v případě Antonína Hausknechta se vyplatilo, že byl ve správný okamžik na správném místě. Konkrétně v Olomouci, kde jeho exhibiční show zaznamenaly noviny. Ty si pak přečetl guru českých kaskadérů Jaroslav Tomsa (†85). „Zazvonil mi telefon a na druhém konci Jarda, že potřebuje sjet na motorce schody na Strahově. Podařilo se, bavilo mě to, tak jsme si plácli na další spolupráci,“ zavzpomínal Hausknecht na své začátky v době, kdy u nás kaskadérkou práci dělali především sportovci, zápasníci, všichni, kdo něco vydrželi.
Hvězdy i bez školy
„Učili jsme se za běhu. Tehdy jsme v holešovické Přístavní ulici měli posilovnu, tam také do povodní v roce 2002 sídlila agentura pro české kaskadéry Filmka Stunt Team,“ řekl Hausknecht. „Jediným profesionálním vybavením tu byla trampolína od jednoho amerického kaskadéra,“ uvedl. „Američané vůbec zírali, když viděli naše pády a skoky bez chráničů. Šli jsme do akce třeba v tričku,“ vzpomínal Hausknecht na dobu, kdy za natáčecí den dostávali s kolegy zhruba 160 korun. V porovnání – dnes se honoráře pohybují kolem osmi tisíc za natáčecí den. Za tyhle peníze museli vždy jít kaskadéři s kůží na trh. „To třeba půl dne skáčete, padáte, hoříte, bouráte s auty nebo na motorkách, a perete se. To jsme třeba v českých filmech dělali hodně často,“ vyprávěl Hausknecht s tím, že si stačí vzpomenout třeba na velkolepé rvačky ve snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964).
Český Connery
Právě proto, že čeští kaskadéři přijímali vždy každý úkol jako výzvu a šli do všeho, jejich jméno mělo ve světě zvuk. Oceněním jim byly ceny Taurus, což jsou kaskadérské Oscary, ale hlavně dokonalý záběr. Kde by byly veleúspěšné snímky jako Titanic (1997) nebo třeba Vetřelec (1979) bez českých kaskadérů? Přitom téměř vždy zůstávají skryti, jejich práce je připisována hvězdám. Třeba jako v případě snímku Liga výjimečných (2003), ve kterém Hausknecht nahrazoval v nebezpečných záběrech šviháka Seana Conneryho. U nás pak předvedl krkolomnou autohavárii ve snímku Operace mé dcery (1986), podílel se i na filmech Rumburak (1984), Discopříběh (1987), Šašek a královna (1987) nebo Kameňák (2003) – tam všude bylo třeba jeho umění.
Více se dočtete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
