Světový unikát v Třešti: Betlémy tu už 200 let staví desítky rodin
16 fotografií
Betlémy nám v čase předvánočním každoročně připomínají kouzelný biblický příběh o narození chudého děťátka a solidaritě obyčejných lidí. Česká republika se přitom může chlubit tradicí, kterou nám za hranicemi jen závidí. V městečku Třešť na Vysočině staví už více než 200 let jesličky z mechu, pařezů a ručně vyřezávaných dřevěných figurek. Pozvání na návštěvu přijalo i Nedělní Aha!. A vy teď můžete otevřít dveře do světa barev a vůní spolu s námi.
Zatímco se na kopci rozvlněnou krajinu snáší sníh a v okolních oknech září svícny a vánoční hvězdy, klepeme na dveře malého zahradního domku až na samém okraji Třešti. „Jdete mi pomoct?“ vítá nás Jan Bukvaj (75) a zve nás do svého malého království. Když do něj vstoupíme, rázem se ocitáme v jiném světě. V domečku to voní dřevem, smůlou a bylinkami. A po celém obvodu zdí nás obklopují pestrobarevné figurky, domečky a měkký, zářivě zelený mech.
Detaily dělají nejvíc
Jan Bukvaj své jesličky koupil v roce 1965 od rodiny jistého Václava Musila. „Musil s betlémářstvím začal kolem roku 1900. Když umřel, rozdělil se tehdy sedmimetrový betlém na tři díly a každý zdědil jeden z jeho bratrů,“ vysvětluje pan Bukvaj. „Dva díly putovaly do Prahy, jeden zůstal v Třešti, ale pozůstalí ho nechtěli stavět. Tak jsem si ho vzal.“ Jesličky nejprve rozkládal přímo ve svém bytě. Časem se ale pan Bukvaj, původním povoláním železář, naučil vyřezávat a sbírka se mu postupně rozrůstala. Brzy proto dostala nový samostatný prostor.
Dnes betlém Jana Bukvaje čítá celkem 300 lidských a 300 zvířecích postaviček. Většina z nich ale pochází od jiných autorů. „Mám tu zastoupeno několik třešťských řezbářů, tyto postavičky třeba vyřezala moje manželka, tyhle zase vnuk,“ ukazuje na jednotlivé figurky. „Každý má svůj rukopis. Když si jesličky dobře prohlédnete, tak to poznáte. Já sám vyřezávám spíš na zakázku a do vlastního betléma už postavy nestačím dodávat.“ Nejsou to ale jen figurky a dřevěné domečky, které z jesliček pana Bukvaje dělají pohádkovou říši. Nejdůležitější na celém dioramatu jsou totiž detaily. Konstrukce je vytvořená z pařezů a větví; krajina z mechu a sušených květin pak v zadní části přechází v malované pozadí, takzvaný lončoft. Ten má vytvářet dojem nekončící krajiny a je celosvětovým betlemářským unikátem.
Každý rok jiné
Ačkoli se může zdát, že jsou betlémy záležitostí ryze vánoční, třeštští svým řemeslem žijí doslova po celý rok. „Na jaře, v létě i na podzim vyrážím na kole do přírody a sbírám bylinky, mechy i pařezy, které by se mi do jesliček hodily,“ tvrdí pan Bukvaj. „Pak to všechno suším, no a v listopadu začnu betlém postupně rozebírat a znovu skládat. To abych mohl vyměnit mechy, rostliny a třeba i trochu jinak uspořádat krajinu.“ Žádný z třešťských betlémů není napřesrok stejný. Rodiny se při stavbě pokaždé vyřádí. Konkrétně Jan Bukvaj se prý nechává inspirovat horami, které má moc rád. Při budování městečka z mechu a rostlin se odreaguje a dle svých slov zapomene na to, že je každým rokem starší. „Kdyby mi chtěla zaklepat Pepina na rameno, mohl bych jí aspoň říct, ať si pro mě přijde později, protože mám pořád něco rozdělaného,“ směje se. I jeho ale trápí, že se nad třešťským betlémářstvím zřejmě pomalu stahují mračna. Nastupující mladá generace totiž v tradici většinou nechce pokračovat. „Je to krásná práce, ale velmi náročná,“ přikyvuje pan Bukvaj. „Chce to nejen fantazii, ale i velkou trpělivost. A ta v dnešním světě bohužel chybí.“
Celý článek si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!
16 fotografií
