Na lovu gumových tygrů
19 fotografií
V příkopu hradu Helfštýn se rochní divoké prasedivoké prase, za hradbami se skrývá krokodýl a na louce číhá tygr. Nerozuteklo se tu zoo, není tu nové safari. To jen gumové terče v životní velikosti čekají na první »lovce«. V tomto krásném prostředí se totiž odehrává závod Moravského zemského poháru ve 3D lukostřelbě.
Skoro dvě stovky kráčejících lučištníků, dech se tají z té armády. Děti, mládež i dospělí rozhodným krokem míří po cestě z hradu dolů, každý hrdě drží svůj luk, šípy chřestí v toulcích. Běžným návštěvníkům musejí připomínat pochod středověkých vojáků na bojiště. Robin Hood by smekl čapku a pak utekl do Sherwoodu. Na tzv. rozstřelišti vyslali několik cvičných ran a jsou připraveni na to důležité.
Ve škole na Krymu zabíjel student střelbou a bombou: 18 mrtvých v jídelně!…
Celý článekPostupně se oddělují malé skupinky po pěti a šesti a každá se vydává jiným směrem. My se držíme jednoho ze závodníků, Ondřeje Havlíčka (43), který nám zároveň vysvětlí, jak na to. Kolem hradu je rozmístěno 34 gumových zvířat, od malinkých zajíců po majestátní jeleny. Ochránci zvířat si proto mohou oddechnout, nebude zmařen jediný život nebohé němé tváře. Závodníci jsou rozděleni podle věku a výkonnosti, začnou střílet na jednom stanovišti a pak se budou postupně přesunovat, dokud nedokončí všechny terče.
Dvě malá prasátka
Čas prvního výstřelu je stanoven na 10.20. To už čekáme v lese u terče číslo 18, dvou podsvinčátek. Kamarádi a soupeři v jednom mezi sebou vtipkují a radí se, i když jde o důležitý poslední závod poháru, který rozhodne o celkovém vítězi. A v téhle partě jsou samí favorité. Proč si vybrali zrovna tuto disciplínu? Je to pro ně mnohem atraktivnější než klasické terče, víc to připomíná opravdový lov. Prohlížejí si okolí, aby dobře odhadli vzdálenost, všímají si toho, jak stromy házejí stíny na zvířata, hledají na terči bod, kterého se zachytit. „Je to těžší terč, prasátka jsou malá a jsou tam dvě. Říkáš si, že střelíš na pravé, periferně vidíš obě a prostřelíš je prostředkem mezi rypáčky,“ směje se Ondra. Střílí se ze tří vzdáleností vyznačených různobarevnými kolíky. Bílé jsou pro děti, modré pro ostatní a červené pro kladkové a olympijské luky, těch tu ale moc není. O vzdálenosti kolíků od terče rozhoduje pořadatel, samozřejmě v souladu s pravidly. Střílet se může z 5 až 30 metrů. Obrovští medvědi ale stojí logicky dál a mrňavé lasičky zase blíž, jinak by to ani nemělo smysl.
Je to v hlavě
Jde se střílet. „V zorném poli střelce by nikdo neměl být, protože to pak odtáhne pozornost,“ říká Ondra při pohledu na fotografa, který si raději vzal křiklavě žlutou vestu. Vzápětí si ji ale sundá, opatrnému člověku tady nebezpečí nehrozí. Povídání ustalo a já se bojím pohnout, aby pode mnou nepraskla větvička a nezhatila tak někomu naděje na vítězství. Střelci se soustředí, každý má jiný rituál. Někdo si povídá pro sebe, jiný to rozdýchává. Vytáhne si z toulce šíp, který se mu zamlouvá, a nasadí ho do tětivy. Ondra vybírá podle souměrnosti pírek na konci. Přiznává ale, že je to spíš o rozložení mysli. „Šípy mám karbonové, takže jeden je jako druhý. Když ale střelím vybraným šípem dvakrát blbě, dám ho pryč. Ztratil mou důvěru. Psychika je 99 procent výkonu, pokud šípu nevěříš, tak nic netrefíš,“ vysvětlil. Každý má dva pokusy o co nejlepší zásah. Když mají odstříleno, všichni společně si jdou spočítat zásahy a vytáhnout šípy. Nemají rozhodčího, jde o fair play, každý trefy přizná. Až teď vidím, že na každém prasátku je vyznačen malý terčík, i proto to prohlížení terčů dalekohledem. Čistý střed je za 11 bodů, 10 a 8 za další dvě zóny kolem, 5 je zbytek zvířete. Rohy, kopyta a minutí se nepočítají. Pravidla jsou lovecká a takové trefení by bylo v reálu k ničemu, zvíře by uteklo, nebo se nešikovnému střelci postavilo. Body se spočítají a zapíší do připraveného archu. A jde se k dalšímu terči opodál.
Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání deníku Aha!
19 fotografií
