Renomovaný designér Maxim Velčovský (41): LOVÍ HO GALERIE PO CELÉM SVĚTĚ | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Renomovaný designér Maxim Velčovský (41): LOVÍ HO GALERIE PO CELÉM SVĚTĚ

Nedávno dostal nabídku navrhnout tetování, zatím ale odolává. „Byl bych ten, kdo by spoludefinoval vizuál toho člověka, což je zvláštní,“ říká.
Nedávno dostal nabídku navrhnout tetování, zatím ale odolává. „Byl bych ten, kdo by spoludefinoval vizuál toho člověka, což je zvláštní,“ říká. (Foto Aha! – Dan Černovský, Nguyen Phuong Thao, Qubus, Lasvit, ČTK, archiv M. Velčovského)

Jeho díla vystavují světové galerie v Londýně, Paříži, Mnichově i Lausanne. Neznámý ale není ani pro české milovníky umění. Designér Maxim Velčovský (41) svou tvorbou překvapuje, provokuje a někdy možná i šokuje. Naposledy se tak stalo v květnu na festivalu Re:publika v Brně, kde vystavil obří bustu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka koncipovanou jako prolézačku. Na svém kontě toho má ale ještě mnohem víc.

Ačkoli jste sochu prezidenta Masaryka navrhl jako prolézačku, na festivalu se na ni údajně nesmělo. Není to škoda?
„Ona to sice je prolézačka, ale nesplňuje požadavky Evropské unie na takzvané měkké prolézačky – to jsou ty, které jsou vyrobené z lan. Takže ten zákaz byl pochopitelný, ale myslím, že tam klidně místo něj mohla být tabulka »Vstup na vlastní nebezpečí«, nebo tak něco.“



Jak vás vůbec napadlo udělat z »tatíčka« dětskou atrakci?
„To neměla být atrakce jen pro děti, ale i pro dospělé. Chtěl jsem navrhnout Masarykův pomník trochu jinak, než jak se to běžně dělá, protože ty sochy, které se objevují na různých místech Česka, jsou dost často srandovní. Obce na to nemají peníze, takže pak má Masaryk metr a půl a vypadá trochu jako barbína (smích). Chtěl jsem, aby můj pomník fungoval jinak – aby lidi prezidentovi mohli vlézt do hlavy nebo na hlavu, nebo si třeba uvnitř něj udělat piknik.“

Nepouštěl jste se trochu na tenký led?
„Já byl spíš na tu reakci zvědavej. Každá správná věc by podle mě měla mít negativní i pozitivní ohlasy. U Masaryka to tak bylo a musím říct, že těch pozitivních se ke mně dostalo víc.“

Je pravda, že nápad bizarního spojení hlav státníků se zajímavým motivem jste neměl poprvé. Narážím na busty Gottwalda a Lenina s ornamentem cibuláku.
„Ano, to jsou moje školní práce z doby kolem roku 2000. Inspirovala mě esej Adolfa Loose Ornament a zločin, podle které jsem dílo také pojmenoval. Pojednává o tom, jak ornamenty prodražují věci a jsou nákladné. Spojení motivu cibuláku, který je na nádobí, z něhož se o víkendu jí svíčková, s osobami, které tenhle stát velmi výrazně poznamenaly, taky fungovalo.“

Ale proč to podle vás fungovalo?
„Když se člověk na toho Lenina nebo Gottwalda dívá, tak často zapomíná na to, co vlastně byli zač, a začíná se propojovat s tím dekorem. Je to podobný, jako když si vybíráte hrnek. Většina lidí kouká na to, jak vypadá, namísto toho, aby vyzkoušeli, jestli se z něj dobře pije.“


Koupil si někdo takovou keramickou hlavu Gottwalda?
„To víte, že jo. Bylo jich do 10 kusů a všechny už jsou pryč. Některé z nich dokonce putovaly do zahraničí, takže bylo zajímavé pozorovat, že to vlastně funguje mezinárodně.“

Jak vůbec dokážete odhadnout, kdy vaše dílo lidi přijmou a budou se o něj zajímat, a kdy už je to naopak přes čáru?
„Upřímně řečeno, mě to vůbec nezajímá. Když začnete dělat umění v uvozovkách »pro lidi«, tak skončíte u nějakýho oficiálního umění nebo kýče. Já s kýčem sice taky pracuju, ale spíš se ho snažím podrývat. Něco jiného samozřejmě je, když pracujete na nějaké konkrétní zakázce.“

Trochu jste mi nahrál na další otázku. Kde pro svou tvorbu čerpáte inspiraci?
„Všude možně, neexistuje na to univerzální klíč. Ale dost často se mi o tvorbě zdá. Mám třeba takový skoro noční můry,ve kterých jdu na výstavu, vidím tam věc, kterou jsem chtěl vyrobit, a jsem úplně bílej vzteky, že mě někdo předběhl (smích). A pak se probudím a uvědomím si, že jsem to v tom snu vlastně vymyslel sám.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního deníku Aha!

ZAČÍNAL NA LAVICÍCH A NA STĚNÁCH
Za počátky své tvorby Velčovský považuje nenápadné kresby z doby, kdy mu bylo 6 let. „Dělal jsem tečky a pak jsem je postupně propojoval,“ vzpomíná. Na střední škole – asi jako každý student – maloval po lavicích, a tak vznikla další »umělecká díla«. „Rád bych ty stoly od školy odkoupil, ale už bohužel neexistují,“ směje se Velčovský. „Zjišťoval jsem to. Co se ale dochovalo, jsou moje kresby na stěnách. Když se ve škole malovalo, tak to prý nějakého malíře zaujalo natolik, že to dokonce obtáhl.“



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.