Fenomén Favorit: Velká VÝSTAVA a příběh kola, co emigrovalo | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Fenomén Favorit: Velká VÝSTAVA a příběh kola, co emigrovalo

Kolo z výstavy v Technickém muzeu připomíná statečný čin Hutyry. To původní se nedochovalo, tohle je jiné, ale stejný typ. Jde o symbol.
Kolo z výstavy v Technickém muzeu připomíná statečný čin Hutyry. To původní se nedochovalo, tohle je jiné, ale stejný typ. Jde o symbol. (Foto Aha! - Michal Protivanský, Petr Podroužek, archív Róberta Hutyry, TASS)

»Chceš-li letět jako šíp, kup si kolo Favorit!« To platilo v dobách, kdy se z kluků stali muži, až když šlápli do pedálů bicyklu značky Favorit s nezbytnými »berany«. Legendární kola jsou teď k vidění na pražské Letné v Technickém muzeu. Unikátní výstava přibližuje např. také obdivuhodný útěk z komunismu v horkovzdušném balonu s favoritem připoutaným ke koši!

Už to vypadalo, že další ryze česká značka skončí v zapomnění, když jako pták fénix povstala z popela a znovu se vrací. Legendární kolo značky Favorit, po kterém toužily celé generace kluků i dívek. Jeho zrod a významné chvíle z historie připomíná nová výstava Národního technického muzea (NTM) s příznačným názvem Fenomén Favorit. „Vždycky to bylo kolo vítězů, každý o něm snil a pro mnoho z nás byl Favorit nedostupný,“ řekl Nedělnímu Aha! ředitel muzea dopravy NTM Arnošt Nezmeškal. „Ta kola byla prostě dobrá, a když s nimi Čechoslováci přijeli někde ve světě na závody, všichni je obdivovali,“ dodal.

Návrat značky

Proč si s hrdostí nepřipomenout slavnou tradici a chloubu zparchantěného socialistického hospodářství? Moc jich ostatně nebylo… Vzpomeňte, jak nebyla tolik žádaná kola k sehnání, stály se na ně fronty, podpláceli se prodavači v obchodech. I dnes jsou středem zájmu pravnuci původních kol. Před sedmi lety totiž značku oživil Richard Galovič, zakladatel společnosti Favorit Czechoslovakia s.r.o. Navázal na to nejlepší z původní tradice, přidal nové nápady, technologie a materiály, které naplňují představy nejnáročnějších cyklistů. Kola Favoritů se tak točí dál.

Favorit v letech 1951 až 1991

Cyklistice Čechoslováci plně propadli až po druhé světové válce. V Rokycanech, kde kola vznikala pod rukama konstruktérů už v roce 1922, se do výroby pustili roku 1950 pod hlavičkou národního podniku Eska-Cheb, kde téhož roku vyrobili prvních 15 kol F1S pro reprezentaci. Ročně tehdy vyjelo z podniku 5148 kol (pro srovnání – nyní se v Česku na trh dostane ročně 350 tisíc kol!). Výroba ale stoupala a miliontý Favorit Rokycany opustil před 40 lety, roku 1978. Na zhruba 65 tisíc kol ročně se výroba vyšplhala až v roce 1981. „Po listopadové revoluci a privatizaci vývoj i výroba upadly. Zdálo se, že Favorit zanikl navždy,“ řekl Nezmeškal. Do roku 1991 se pak celkem prodalo 1,5 milionu kusů.

Kola Pospíšilů i Dalera

K vidění jsou na výstavě Favority od počátků výroby včetně miliontého Favoritu, tandemu trojnásobných mistrů světa Kučírka s Martínkem, bicyclebalového kola dvacetinásobných mistrů světa bratrů Pospíšilových i dráhovky Jiřího Dalera, který v roce 1964 v Tokiu získal jako náš první cyklista zlatou olympijskou medaili. Tu návštěvníci najdou v trezorové vitríně ve vstupní hale muzea.

Co, kde, kdy, za kolik...

Výstava Fenomén Favorit

Kde: Národní technické muzeum, Kostelní 42, Praha 7, 

úterý až neděle 9 až 18 hodin do 30. září 2018

Za kolik: 220 korun plné vstupné, 100 korun pro seniory nad 65 let, 420 korun rodinné.

Víte, že

Zaměstnanci původní továrny v Rokycanech zhotovili mimo pracovní dobu i dětské kolo pro vnučku tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda, jeho ženě Martě jej předali 23. února 1949.

Příběh Róberta Hutyry, cyklistického šampiona, který v horkovzdušném balonu emigroval v roce 1983 i se svým kolem

• Jednou ve vzduchu zpanikařil, když včas nevyměnil lahev a balon začal klesat. Slyšel, jak koš láme větve pod nimi. Málem si kecli zpátky na Moravu. Ale měli štěstí, vzduch se ohřál a vystoupali až do výšky 3 kilometrů!
• Dole slyšeli střelbu, létaly světlice, ale už byli vysoko a mířili za svobodou. Nahoře je roztřásla zima, ale vydrželi. Tiskli se k sobě, vzrušením ani nemukli. Drama mělo končit.
• Letěli 55 minut, když se rozhodl přistát, už si byl jistý, že je v Rakousku. Baterkou posvítil pod sebe, viděl dřevěný sloupek rakouské vinice. Doma se používaly betonové. Kolo favorit posloužilo jako kotva, když se zachytili ve vinici. Balon vzdechl, zmuchlal se, odešel z něj vzduch, ale Hutyrovi se poprvé svobodně nadechli, právě jim začal nový život.
• Přivítal je absurdně, od četníků dostal pokutu za neproclenou látku. Politický azylant!
• Později museli odletět do Ameriky, bylo jim to doporučeno vídeňskými úřady. „Začínají se tu o vás zajímat zpravodajské služby, není vyloučeno, že by vás unesli zpět do Československa.“
• K úspěšnému útěku přes železnou oponu rodině blahopřál i tehdejší americký prezident Ronald Reagan.


Jana Hutyrová: Museli jsme se vrátit kvůli srdci

Sedíme v kavárně v Luhačovicích, někdejší šampion Hutyra se právě zotavuje z cévní mozkové příhody. I na takového sportovce, jako je on dolehly zdravotní neduhy.
Měl pestrý a naplněný život, vybojoval pro svoji rodinu svobodu. „Dojalo a mě a zahřálo, když nám naše děti jednou v Americe, to už byly větší, poděkovaly, že jsme je vzali s sebou, že jsme jim dali obrovskou šanci žít podle svého a svobodně se rozhodovat,“ líčí potichu Róbert Hutyra. Začíná lázeňskou kůru, ale je doma, protože přímo do Luhačovic přesídlili Hutyrovi z Colorada.

Bydleli tam ve výšce 1600 metrů nad mořem, což jeho zdraví nesvědčilo. „Robert tam začal mít problémy se srdcem, lékaři mu dali kardiostimulátor s defibrilátorem, který ho třikrát oživil. V takové nadmořské výšce nemohl zůstat. Takže jsme se rozmýšleli, zda se odstěhovat někam k moři, třeba na Floridu, nebo do Kalifornie. Nakonec jsme se rozhodli, že se vrátíme do Čech, protože děti, dcera a syn, zůstaly v Coloradu, a tak bychom s nimi potom stejně moc nebyli, takže to už bylo pomalu jedno,“ vypráví paní Jana

Do Luhačovic šli z toho důvodu, že byl Róbert v Americe operován s hlasivkami a jejich známá, bývalá učitelka, jim řekla, že oni, jako učitelé, jezdí s hlasivkami právě do Luhačovic. „Takže jsme se vydali sem. Rozmýšleli jsme se mezi Brnem, odkud pocházím, nebo právě Luhačovicemi, které jsou lázeňským městem. Ale do Brna to mám za bratrem odtud kousek. A přece jen v Luhačovicích si člověk připadá pořád jako na dovolené.“ Nikdo tady prý nespěchá, nikdo se nemračí, všichni jsou v dobré náladě. Jsou tu už jedenáct let a jsou náramně spokojeni.

Tohle je příběh odvahy, umanuté touhy po svobodě a houževnatosti. Ze socialistického tábora se utíkalo hodně špatně, celá rodina prakticky neměla šanci, že se dostane na Západ. A mistr Československa v silniční cyklistice Róbert Hutyra to dobře věděl.

Pozor, auto nemusí včas zabrzdit!

Nechtěli ho pustit na závody do Kanady, když se ptal proč, nedostával odpověď. Vzali mu pas. Bylo to v osmdesátém roce. Pak za ním jednou přišli do práce dva chlapi. „Říkali, něco za něco. Myslete na svoji rodinu. Vy nám řeknete, co tam dělají naši emigranti, a můžete si jezdit do Kanady, kdykoli budete chtít,“ vzpomíná Róbert Hutyra v knize 55 minut mezi životem a smrtí. Odmítl je okamžitě, věděl ale, že lítá v průšvihu. „Někdy se na ulici stane, že auto včas nezabrzdí,“ naklonil se k němu jeden z nich při odchodu. 

Kartářka to rozhodla

Tehdy věděl, že musí odejít. Závodil jen doma, kde neměl konkurenci, ven nesměl. V práci, kam musel docházet, když nesměl reprezentovat, se věčně hádal s komunisty. Nesnášel levárny. V hlavě se mu rodil plán, jen potřeboval ještě nějaký impulz. Zašel na Myjavě za starou kartářkou. Předpověděla mu zemi za mořem, svatbu dcery Jany. Ta se mimochodem nemohla kvůli politickému škraloupu svého otce dostat na gymnázium. „Odešel jsem ze zaměstnání, manželka také. Věděli jsme, že prodáme dům a musíme uletět.“

První balon spálil

Inspirován dvěma východoněmeckými rodinami, které přeletěly do Západního Berlína, začal studovat dostupnou literaturu o balonovém létání. Chodil do univerzitní knihovny, kde vysedával celé večery. „K sestrojení prvního balonu jsem použil taft, látku, která slouží jako podšívka sak a kabátů. Jedno podzimní ráno roku 1982 jsem se vydal balon vyzkoušet do své rodné vsi Lúčky. Začal jsem ho v opuštěné zahradě nafukovat, ale zdálo se mi, že nemohu život rodiny svěřit téhle tenké šustivé látce.“ Prostě mu nevěřil, rozřezal ho srpem na trávu a spálil, aby nenechal žádné stopy. Zničil materiál asi za padesát tisíc, za což bylo tehdy auto!

Vykoupil šusťáky po celé republice

Nezoufal si, zaťal se ještě víc. Jako když šlapete v kopcích, kde docházejí síly. Další balon musel mít úplně jiné parametry, pokud měl unést jeho, manželku i dvě děti. Zarputilost, s jakou svůj útěk od začátku realizoval, předčila drajv, s jakým vyhrával závody. „Spočítali jsme si s manželkou, že potřebujeme asi 1600 metrů šusťákoviny. Věděl jsem, že to bude fuška.“

Celý článek najdete v tištěném Aha!





Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.